a1_Studie analyzuje a hodnotí změny základních principů a priorit zahraniční kulturní politiky Spolkové republiky Německo od poválečné doby do současnosti, a to na základě komparace tří klíčových koncepčních dokumentů z let 1977, 2000 a 2011 a jejich zasazení do širšího kontextu německého politického a společenského vývoje. Hledá odpověď na otázku, co sledované změny vypovídají o celkovém vývoji německé zahraniční politiky i německé společnosti, jejího vnímání sebe sama a vyrovnávání se složitou minulostí. Výklad věnovaný jednotlivým koncepcím přitom prokládá stručný nástin a zhodnocení jejich důsledků pro vývoj česko(slovensko)-německých kulturních vztahů. Studie se inspiruje politologickými přístupy, tématu se ovšem věnuje z pohledu historika. Je možné ji zařadit k proudu, který je někdy označován jako „moderní“ nebo „nové“ politické dějiny. V provedeném rozboru autorka ukázala, že principy, jež se v západoněmecké zahraniční kulturní politice prosadily během šedesátých a sedmdesátých let (rozšířené pojetí kultury, kultura jako „nabídka pro všechny“, důraz na rovnocennou vzájemnou výměnu), byly do značné míry obsaženy ještě v koncepci z roku 2000. V posledních letech však od nich Německo do určité míry ustupuje nebo je vykládá odlišně, což velmi zřetelně odráží koncepce německé zahraniční kulturní politiky z roku 2011. Výrazně vzrostl především důraz na německé národní zájmy, čímž se německý přístup přiblížil francouzskému a britskému. Studie tak podporuje tezi o „normalizaci“ německé zahraniční politiky v jednadvacátém století., a2_Historický vývoj mezinárodních vztahů a také rostoucí vliv hospodářských zájmů na oblast zahraniční kulturní politiky zrcadlí mimo jiné i proměna regionálních priorit od jednoznačné orientace na Západ přes pozornost věnovanou transformující se střední a východní Evropě ke zvýšenému zájmu o hospodářsky se rozvíjející mimoevropské země., b1_This article analyses and assesses changes in the basic principles and priorities of the cultural diplomacy of the Federal Republic of Germany from the post-war period to the present. It does so by comparing three central documents related to general conceptions, from 1977, 2000, and 2011, and considering them into the broader context of German political and social developments. The article seeks to explain what these changes say about the overall development of German foreign policy and German society, its perceptions of itself, and coming to terms with its complicated past. The interpretation of the individual conceptions is accompanied by a brief outline and an assessment of their consequences for the development of Czech(oslovak)-German cultural relations. The article draws on approaches taken in political science, while considering the topic from the position of an historian. It can reasonably be said to be part of the trend sometimes called ‘modern’ or ‘new’ political history. In her analysis, the author seeks to demonstrate that the principles which were promoted in West German cultural diplomacy during the 1960s and 1970s (namely, an expanded conception of culture, culture as ‘something for everyone’, and emphasis on equal mutual exchange), were to a considerable extent still part of the conception of 2000. In recent years, however, Germany has somewhat retreated from them or interprets them differently, which is distinctly reflected in the conception of German cultural diplomacy from 2011. Mainly the emphasis on German national interests has increased, whereby the German approach has begun to resemble those of the French and the British. The article thus supports the thesis about the ‘normalization’ of German foreign policy in the twenty-first century., b2_The historical development of international relations and also the growing influence of economic interests on the area of cultural diplomacy are reflected in, among other things, the change in regional priorities from a straightforward orientation to the West, then to attention to central and eastern Europe in transformation, and eventually to an increased interest in economically developing non-European countries., Petra Baštová., and Obsahuje bibliografii
Studie se zabývá černým trhem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století v Československé socialistické republice a Německé demokratické republice v komparativní perspektivě. Nejprve stručně charakterizuje společenské podmínky socialistických diktatur, které existenci černého trhu podmiňovaly a v nichž se mohl úspěšně reprodukovat. Poté se snaží identifikovat, jaké společné znaky v rámci podloudného obchodování se v obou zemích vyskytovaly a jaká lokální specifika určovala jejich odlišnost. Autor svou pozornost zaměřuje hlavně na dva segmenty tehdejšího černého trhu - podloudné obchodování se zahraničním spotřebním zbožím a devizovou trestnou činnost. Přibližuje, kteří historičtí aktéři byli hybateli černého trhu a s jakým zbožím se přednostně obchodovalo. V Československu se narozdíl od východního Německa vyvinula specifická společenská vrstva takzvaných veksláků, která měla na lokálním černém trhu silné postavení a těžila z prodeje valut, tuzexových poukázek či spotřebního zboží. V Německé demokratické republice jako zprostředkovatelé při opatřování nedostatkového zboží sloužily především rodinné kontakty a známosti v sousední Spolkové republice. Přesto se i zde vytvořily organizované sítě podloudných obchodníků, mezi nimiž zaujímali výsadní postavení občané Polské lidové republiky, především díky svým možnostem poměrně volného cestování do zahraničí, a spoluutvářeli tak ráz černého trhu v NDR., This article compares and contrasts the black markets in the Czechoslovak Socialist Republic and the German Democratic Republic in the 1970s and 1980s. It first briefly discusses the social conditions of the Communist dictatorships, which determined the existence, and successful reproduction, of the black market. It then seeks to identify the common features in illegal trade in the two countries and also those specific to only one country or the other. The author focuses mainly on two sectors of the black market at that time - namely, the illegal trade in foreign consumer goods and the criminal exchange of hard currency. He discusses the figures who were the driving forces in the black market, and the commodities which they preferred to deal in. In Czechoslovakia, unlike East Germany, a special social stratum of underhand moneychangers, called veksláci, had a strong position on the local black market, and profited from the sale of hard (Western) currency, coupons to the exclusive Tuzex shops (that had scarce Western goods), and consumer goods. In East Germany, it was mainly family members, friends, and acquaintances from West Germany who served as the middlemen in obtaining scarce goods. Nevertheless, there, too, organized networks of black-marketeers were formed, in which citizens of the People’s Republic of Poland occupied a privileged position, thanks mainly to the relative ease with which Poles could travel abroad; and they too influenced the nature of the East German black market., Adam Havlík., and Obsahuje bibliografii
Recenzent vřazuje monografii do kontextu sociálněhistorického výzkumu, díky němuž se v posledních letech výrazně proměnilo české bádání o době komunismu, po dvě desetiletí předtím zásadně ovlivňované konceptem totalitarismu. Kniha je podle něj vynikající v tom, že podává detailně spolehlivý, přehledný a argumentačně přesvědčivý popis důležitého výseku československé každodennosti mezi komunistickým převratem v únoru 1948 a pražským jarem 1968. Autorka jasně ukazuje, jak se odborové rekreace dlouhodobě měnily, že brzy přestaly být chápány jako privilegium pro zasloužilé pracovníky a staly se zcela masovou záležitostí. Ozřejmuje tím, jak pod tlakem zdola vzaly za své ideologické proklamace spjaté s produktivistickou gigantomanií., The reviewer places this book, whose title translates as ‘Holidays with a voucher: Trade-union holidays in Czechoslovakia, 1948-68’, into the context of research on social history, which has in recent years considerably changed Czech research on the Communist period, after two decades of being fundamentally under the influence of the concept of totalitarianism. The book, according to the reviewer, is outstanding in that it presents a detailed, reliable, clear, and convincing discussion of an important aspect of everyday life in Czechoslovakia from the Communist takeover in late February 1948 to the Prague Spring of 1968. The author clearly demonstrates how trade-union holidays changed over the long-term, and soon ceased to be understood as merely a privilege for deserving workers, becoming instead a matter entirely of the masses. She thereby elucidates how, under pressure from below, ideological proclamations related to productivism and the mania for the big ultimately came to nothing., and [autor recenze] Peter Heumos. Z němčiny přeložila Jana Heumosová
Recenzent se nejprve zamýšlí nad velkým zájmem, který česká veřejnost i odborníci v posledních letech projevují o popkulturu z období takzvané normalizace, což platí také o tehdejších filmech a televizních seriálech. Právě tato tvorba z let 1969 až 1989 tvoří tematické těžiště většiny příspěvků v předložené publikaci, která je čtvrtým svazkem sborníkové řady Film a dějiny. Kvantita si zde podle recenzenta ovšem vybírá daň na kvalitě. Přestože se editor Petr Kopal v úvodu snaží nastínit východiska sjednocující jednotlivé texty, vnitřní propojení se mezi nimi hledá jen s obtížemi, a některé navíc prozrazují neujasněný směr a cíl bádání. Vybrané příspěvky představuje recenzent podrobněji. Vedle textů trpících přemírou faktů, jejich pozitivistickým podáním, schematičností nebo absencí kontextu a analýzy vyzvedává několik velmi zdařilých statí z pera Petra A. Bílka, Petra Kopala, Kamila Činátla nebo Martina Štolla., The reviewer first discussess the great interest that Czechs, both experts and the general public, have had in recent years in the pop culture of the "Normalizaation" period (1969-89). This includes films and TV series, which constitute the focal point of most of the contributions to the publication under review, the fourth volume of the Film a dějiny (Film and history) series. But quantity, according to the reviewer, has taken its toll on quality here. Although the editor, Petr Kopal, has tried in the introduction to outline the starting points that unite the individual contributions, it is actually hard to see what they have in common, and, moreover, some reflect the confused directions and aims of the research. The reviewer presents some of the contributions in detail. Apart from articles that suffer from an excess of fact, positivistic treatment, schematicity, or a lack of context and analysis, the reviewer points to the highly successful essays by Petr A. Bílek, Petr Kopal, Kamil Činátl, and Martin Štoll., [autor recenze] Martin Šrajer., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
V období vrcholného stalinismu (1948–1953) došlo k výrazné eskalaci protižidovských projevů sovětského režimu, často označované za „státní“ nebo také „oficiální“ či „stalinský“ antisemitismus. Předkládaná studie se pokouší tento vývoj postihnout prostřednictvím analýzy obrazu „Žida“ v dobové propagandě. Základní rámec pro tuto analýzu tvoří koncept „obrazu nepřítele“ jako jedné ze základních figur totalitárního ideologického kánonu, přičemž studie sleduje, jakým způsobem byl tento obraz naplňován významy spjatými s pojmem „Žid“. Za metodologický nástroj pro tuto analýzu autorka zvolila sémiotickou textovou analýzu, umožňující rozkrývat znakový charakter jazyka propagandy. Jejím předmětem pak jsou dvě propagandistické kampaně, které ve sledovaném období ovládly sovětský veřejný prostor. Jedná se o kampaň proti takzvanému kosmopolitismu z ledna až března 1949 a o takzvaný případ lékařů z ledna až března 1953. Zvolená metoda umožnila doložit protižidovské zaměření obou kampaní, které bylo dosud vyvozováno především z kvantitativních soupisů represivních zásahů proti konkrétním osobám židovského původu. Analýza významového pole obrazu „Žida“ pak odhaluje mechanismy, kterými byl díky mnohovrstevnatosti svého znakového charakteru využíván k odůvodnění vnitřní i vnější politiky sovětského režimu stejně jako k ospravedlnění jeho domácích i zahraničních problémů. V poslední části studie jsou pak vyvozené závěry aplikovány na dobový československý kontext., When Stalinism was at its peak, between 1948 and 1953, there was a marked escalation in anti-Jewish manifestations by the Soviet régime, which has often been called ‘state’, ‘official’, or ‘Stalinist’ antisemitism. This article endeavours to provide an account of this by analysing the image of the ‘Jew’ in the propaganda of the time. The basis for the analysis is the concept of the ‘image of the enemy’ as a basic figure of the totalitarian ideological canon. The article traces the way in which the image was filled with meanings linked with the term ‘Jew’. To this end, the author employs semiotic textual analysis, which enables her gradually to uncover the character of the signs in the propagandistic language. She focuses on two propaganda campaigns that dominated the Soviet public space in this period. One was against so-called ‘cosmopolitanism’, from January to March 1949; the other was the so-called ‘Doctor’s Plot’ from January to March 1953. This method enables her to provide evidence of the anti-Jewish orientation of the campaigns, which have so far been deduced chiefly from quantitative lists of acts of repression against specific individuals of Jewish descent. Analysis of the semantic field of the image of the ‘Jew’ then reveals the mechanisms that, because of the many layers of the sign character of this image, were used to provide reasons for the home and foreign policies of the Soviet régime, as well as to justify its problems at home and abroad. The last part of the article consists in conclusions that the author finds applicable to Czechoslovakia at that time., Kateřina Šimová., and Obsahuje bibliografii
Recenze představuje a porovnává dvě knihy příbuzné do určité míry svým tématem, spíše rozdílné však svým zpracováním. Obě pojednávají o destruktivním či manipulativním zacházení s historickým a kulturním dědictvím minulosti, totiž podobách restrikce v přístupu k písemnému materiálu jako médiu jistých informací a hodnot. Kolektivní monografie Přemístěné archivy se věnuje archiváliím, které byly z politických důvodů „přemístěny“ či „odsunuty“ z místa jejich původního vzniku jinam a často přitom byly znepřístupněny, či dokonce vystaveny zkáze; většinou se zde jedná o soubory dokumentů z bývalých kolonií přestěhované či likvidované evropskými metropolemi před koncem jejich panství. Recenzent přibližuje některé studie, vyzvedává jejich analytické zpracování, ucelenost publikace i schopnost autorů oslovit odborníky i širší publikum. Druhá publikace (Historia universal de la destrucción de libros: De las tabillas sumerias a la guerra de Irak. Barcelona, Destino 2004) se stala světovým bestsellerem a venezuelský esejista a spisovatel Fernando Báez v ní usiloval komplexně pojednat o fenoménu destrukce písemných záznamů od jejich nejstarších počátků až do současnosti. Recenzent oceňuje živý, téměř beletristický jazyk a neobyčejné kvantum soustředěných informací, schází mu však jejich hierarchizace, analýza a zhodnocení. Autorova snaha o popularizaci pak podle něj místy trpí bulvárností., The review introduces and compares two books which are to some extent similar as to their topics, but different in terms of the approach to the topic. Both deal with destructive of manipulative treatment of historical and cultural heritage of the past, namely forms of restrictions of access to written documents as a medium containing certain information and possessing a certain value. The collective monograph Displaced archives is dedicated to archival documents which were "displaced" or "moved" from the place of their origin for political reasons and often rendered unavailable or even destroyed in the process; these are generally sets of documents from former colonies moved or liquidated by European colonial states before the end of their rule. The reviewer describes some of the studies, commends their analytical approach, the comprehensive nature of the publication, as well as the ability of its authors to address both the professional community and a broader audience. The second publication, A universal history of the destruction of books: From ancient Sumer fo Modern-day Iraq (Barcelona: Destino, 2004), became a global bestseller and its author Fernando Báez, a Venezuelan essayist and writer, attempted to cover, in a comprehensive manner, the phenomenon of destruction of written records since their oldest beginnings until now in it. The reviewer appreciates the author´s vivid, almost belletristic language and the remarkable amount of information concentrated in the book; however, he misses its hierarchization, analysis, and evaluation. In his opinion, the author´s efforts to make the topic popular is sometimes on the verge of tabloid journalism., [autor recenze] Mikuláš Čtvrtník., Obsahuje 2 tituly, and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Berlínská zeď představovala symbol studené války mezi komunismem a diktaturou na jedné straně a demokracií a svobodou na straně druhé. Touha Východních Němců žít v ekonomice volného trhu s demokracií, svobodou smýšlení a svobodou pohybu rozpoutala masový exodus na západ přes Západní Berlín, což vedlo k vybudování Berlínské zdi v roce 1961. Tento esej se věnuje otázce, co jsme se dozvěděli o těchto historických událostech v uplynulých dvou desetiletích – poté co byly otevřeny dříve nepřístupné komunistické archivy v Moskvě, Berlíně a jinde. Zkoumá rovněž, jak běh času ovlivnil názory Němců na Berlínskou zeď a historii, jež ji obestírala. Pečlivé zkoumání nyní dostupné relevantní dokumentace ukazuje, že východoněmecký vůdce Walter Ulbricht se naprosto zásadním způsobem zasloužil o vybudování Berlínské zdi i o krutý hraniční režim, jenž u ní byl nastolen. Vybudování zdi je jasně součástí německé historie a nemůže být svedeno na Sověty, respektive Rusy, jakkoli i oni rozhodně nesou svůj díl viny. Druhá část článku hodnotí proces vyrovnávání s historií Berlínské zdi a s odpovědností za ni, jenž započal už v roce 1989 a stále probíhá. Text si všímá postupného přehodnocování diktatury Jednotné socialistické strany Německa (SED) a připomínání jejích obětí, jakož i konkrétních projektů spojených s dědictvím Berlínské zdi, jako například vytvoření a postupného rozšiřování Památníku Berlínské zdi., Hope M. Harrison ; přeložil Vít Smetana., and přeloženo z angličtiny
Autorka si klade otázku, čím byl více než dvacetiletý pobyt Sovětské armády v Československu (od srpna 1968 do června 1991) pro jeho obyvatele a jak na něj ve veřejném a mediálním prostoru vzpomínají, jaké obrazy se v této souvislosti nejčastěji evokují. Zatímco invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zaujímá své pevné místo v české paměti i historiografii, následný „pobyt“ sovětských vojáků v zemi má mnohem méně zřetelné kontury. I když i v této souvislosti se dnes běžně používá pojem „okupace“, o jeho politických významech zdaleka nepanuje jednoznačná shoda. Článek se snaží zachytit proměny sdílených významů okupace, kdy původní celonárodní konsenzus jejího odmítání byl vytlačován realitou oficiálně vynucovaného přátelství a „družby“, zatímco pod její fasádou si lidé vytvářeli rozmanitě akcentované a motivované postoje distance či vstřícnosti, jejichž pluralita v kolektivní paměti vcelku bezkonfliktně přetrvává dodnes. Především ale autorka poukazuje na zásadní posun ve vnímání pobytu Sovětské armády po listopadu 1989, kdy se spíše než politická moc s ním spjatá tematizuje kulturně-civilizační degradace okupovaných prostorů a objektů a její postupné překonávání., In this article, the author raises the question of what now, more than twenty years later, the ‘stay’ (pobyt, as it was officially called), of the Soviet Army in Czechoslovakia means to the inhabitants of the country. How, she asks, is it recalled in the public space and the mass media, and what images are most frequently evoked in this connection? Whereas the Soviet-led intervention by troops of the Warsaw Pact countries in August 1968 holds a lasting place in Czech memory and historiography, the subsequent stay of Soviet troops in the country has far fuzzier contours. Though in this connection the term ‘occupation’ (okupace) is regularly used today, there is no simple agreement about its political meaning. In the article, the author seeks to indentify the changes in the communicated meanings of the occupation, when the original nation-wide consensus of its rejection was squeezed out by the reality of officially imposed friendship and the ‘twinning’ (družba) of Czechoslovak and Soviet towns. Under its façade, by contrast, people developed variously accented and motivated attitudes, such as keeping their distance or being accommodating, the plurality of which has largely survived in the collective memory unchallenged to this day. The author, however, points mainly to the fundamental shift in the perception of the stay of the Soviet Army, which took place after the Changes beginning in mid-November 1989, when, the degradation of the buildings occupied by the Soviets and the land that they stand on, and the gradual rectification of this, have become the main topics, rather than related aspects of political power., and Marie Černá.
Třináct komiksových příběhů soustředěných do jedné publikace hodnotí recenzent jako neobvyklý a vcelku zdařilý pokus, jak přiblížit širší veřejnosti nedávné dějiny Československa. Příběhy vznikly na základě rozhovorů pro neziskovou organizaci Post Bellum, systematicky dokumentující pozoruhodné osudy lidí, kteří se tak či onak dostali do konfliktu s komunistickým a/nebo nacistickým režimem. Jednotlivé epizody se přes různost ztvárnění a kreslířského stylu snaží zachovat věrnost vyprávěným příběhům a mají vesměs značnou sdělnost a působivost. and [autor recenze] Jiří Volák.