The work tackles the question of wheter, and in what sense, Patočka's phenomenology is first philosophy and strict science. It does this by considering the problem ot the relationship of phenomenology, as a doctrine about appearing, to epistomology and to ontology. After an analysis of the conceptation of phenomenology which Patočka works with his dissertation and habilitation on the natural world, the study moves on to Patočka's late thinking, especially to the conception of an "asubjective phenomenology". The interpretation distinguishes various phenomenological approaches which are intertwined in the project of asubjective phenomenology, and its points to their weak points. Finally it identifies an acceptable conception of phenomenology in that which is presented in Patočka's lecture cycle Tělo, společenství, svět (Body, Community, Language, World). and Martin Ritter.
Článek se zaměřuje na filosofickou koncepci tzv. „materiální etiky hodnot“ Maxe Schelera, která proti známému Kantovu apriornímu formalismu rozvíjí možnost obsahového, tj. materiálního apriori. Scheler se v této záležitosti opírá zejména o fenomenologicky zavedený pojem podstaty – právě podstaty a jejich vzájemné vztahy mají vytvářet říši onoho materiálního apriori. Při bližším pohledu se však ukazuje, že sám tento pojem podstaty není u Schelera tak zcela jasný a že je možné jej chápat přinejmenším dvěma různými způsoby. Autor si pak vybírá tzv. pojetí nepředmětné, které podstatu nenahlíží jako obsahovou danost zvláštního druhu, nýbrž jako prožívanou plnost smyslu, aby následně toto pojetí více rozpracoval a v jeho světle následně interpretoval další pro Schelera klíčové pojmy hodnoty, osoby a světa. Nabízí tak chápání Schelerova přístupu jako zcela původní filosofické koncepce, která se principiálně nekryje ani s Kantovým subjektivním formalismem, ani s Husserlovým obsahovým idealismem., The article focuses on Max Scheler’s philosophical conception of “material value ethics” which criticises Kant’s formalistic understanding of the a priori and seeks to offer a different conception of it that would work rather with the a priori of intentional contents. The entire project is based on the phenomenological conception of Wesen (usually translated misleadingly as “essence“) – it is the essences that constitute the realm of material a priori. On a closer look, however, the notion of Wesen (essence) itself is in Scheler far from clear. There are at least two different conceptions to distinguish. The paper opts for one that treats Wesen (essence) not as something objective in itself, as some kind of peculiar given content, but rather as a fullness of meaning. It develops this conception further and, in light of it, also interprets some other concepts important for Scheler, such as value, person and the world. On this reading Max Scheler’s philosophic conception appears to be a specific position sui generis, distinct from both the subjective formalism of Kant and the content idealism of Husserl., and Jakub A. Trnka.