Kresba (14, 3 x 9 cm): Minerva (abtická zbroj, kopí) leží na oblaku, z něhož se sypou nástroje, jeden podává muži (antický oděv), který klečí dole na zemi a vzhlíží k bohyni s levicí na prsou. Před mužem jho a fragment antického sloupu. Vpravo nahoře sova napadená ptáky,, Fučíková 1997#, II/296., and V antickém Řecku byla již od Homérových dob Athéna pokládána za patronkyni řemesel, intelektuální činnosti a práce obecně. Podle Pausania (Cesta po Řecku 1, 24) byli Athéňané první, kdo ji uctívali jako Ergané (Tvůrkyně). Toto pojetí se udrželo až do konce antiky a v 16. století v Evropě zdomácnělo díky mytologickým příručkám (Giraldi, Cartari).
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Španělský sál, na nástropní fresce příchod Octavia I. Piccolominiho na Olymp. Na Olymp věčné slávy ho uvádí Mars, Saturn (Chronos), Minerva a Ctnosti., Wachsmanová 1957#., and Svobodová, Křížová 2003#.
Malovaný talíř (průměr 29,5 cm). Ve skalnatém terénu trojice stojících nahých žen (Juno, Venuše, Minerva) s malým Amorem (luk, toulec). Na zemi vedle Minervy položená zbroj. Vlevo před skálou sedí Paris (pastýřská hůl), podává Venuši jablko, za ním sedí pes a v pozadí před skálou stojí Merkur (okřídlená čapka, caduceus)., Přibyl 2006#, 90, č. 27., and Talíř muzeu daroval kníže Jan z Lichtensteinu roku 1910. Autor doslova převzal kompozici podle rytiny Marcantonia Raimondiho (podle Raffaela), podle níž vznikl talíř z Fitzwilliam Museum, Cambridge C.59-1927 (Durantino ?, 1545-1550). O tématu srov. Exemplum: Paridův soud.
Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
Kresba (25, 7 x37, 9 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor. Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých postav. and Kopie Aachenovy přípravné kresby k obrazu v Douai z roku 1588.
Kresba (průměr 16, 2 cm): nalevo nahý Merkur (křídlená čapka a boty) předává jablko nahé Venuši, za níž jsou sedící Nymfy, oblečená dívka zvědavě přihlíží. Amor sedí na zemi zády k Venuši. Napravo nahá Juno diskutuje s nahým Paridem s pasteveckou holí v ruce. Juno korunují za ní stojící ženy, vedle Juno je páv, před Paridem leží na zemi pes. Vpravo nahoře nahá Minerva, obrácená zády k Venuši, její společnice jí nasazují přilbu. Vyjev je zasazen na palouk se stromy vlevo, v pozadí je záalpské město s vysokými doškovými střechami (Praha)., Prag um 1600#, č. 291 s. 409., and Předloha pro výzdobu dna číše (Rijksmuseum, Amstredam) z roku 1607. Ironický odstup od mytologického námětu se projevuje žánrovými detaily a soudobým městem v pozadí.
Mědirytina (332 x 480 mm). Hostina bohů na svatbě Pelea a Thetis hosté sedí u dlouhého stolu v oblacích. Jsou tu Jupiter (orel u nohou) a Juno (v doprovodu svého páva), Venuše a Amor, Bakchus, Merkur (vpravo), Hercules (vlevo), Minerva a další. Vpravo se z oblaku snáší bohyně Eris s jablkem v ruce., Slavíček 1993#, 298., and Podle předlohy Crispina van der Broeck.