Pískovcová socha: Diana (měsíční srpek nad čelem, toulec se šípy na zádech) s pootevřenými ústy, s pláštěm omotaným okolo těla, levou rukou si zdvihá plášť, pravicí se opírá o pařez., Poche 1965#, 122., and Socha byla do roku 1947 na zámku ve Štiříně, kam byla zakoupena z usedlosti V. J. Rotta v Šárce, pochází patrně z nějakého pražského paláce. Překvapením pootevřená ústa a gesto, s nímž si zakrývá klín pláštěm, ukazuje na souvislost s Aktaiónem, který bohyni překvapil při koupeli, socha tvořila patrně dvojici s Aktaiónem, který je dnes rovněž v Hartigovské zahradě Pražského hradu a patrně pochází ze stejného místa.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
Kresba (205 x 304 mm). Scenérie v ulicích města. Ženská postava (Mír) prochází městem, v levé ruce drží skloněnou pochodeň, kolem po zemi rozesety zbraně a brnění. Další přinášejí chlapci a kladou je před ní na hromadu. Žena gestem pravé ruky osvobozuje spoutané vězně klečící po její pravici. and Zlatohlávek 1997#, 234, č. XLI.
Mědiryt (36, 7 x 52, 6 cm): nahý Amor přistupuje k lůžku, na němž spí nahá Psýché. Putto Amorovi sundavá toulec, luk leží před ním. Nahoře putto zdvihá závěs nad postelí a nalevo putto hasí oheň vodou, kterou vylévá z hrnce., Fučíková 1997#, I/336, and Podle připojeného nápisu je rytina zhotovena podle terrakotového reliéfu B. Sprangera, který se však nedochoval. Nápis pod výjevem odkazuje na pasáž v Apuleiových Proměnách, kde Venuše žádá Amora, aby ztrestal Psychu za to, že ji zastínila svojí krásou. Výjev však ukazuje Amora, kterého krása Psyché uchvátila natolik, že se do ní sám zamiloval a unesl ji do svého zámku. Trojice putti tento zvrat svými činnostmi komentuje. Levý putto ukazuje pravicí schovanou pod závěsem na Psyché a levicí lije vodu na Amorovu pochodeň, čímž naznačuje, co Venuše od Amora očekávala, totiž že její kráse nepodlehne. Zbývající putti naopak vyjadřují Amorovy myšlenky, prostřední zdvihá závěs a pravý mu sundavá toulec, z něhož měl vzít trestnou střelu. Inspirací pro zobrazení spící Psyché byla slavná antická socha spící Ariadny z vatikánských sbírek. Sprangerovi ji mohl zprostředkovat Giambologna svojí spící Nymfou, podle níž zhotovil bronzovou sošku Antonio Susini (Spící Nymfa, circa 1575, Vídeň), jež byla součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II.
Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Rytina podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1959.
Mědirytina (40, 6 x 30, 4 cm): nahý Apollón (zář okolo hlavy, toulec přes rameno), v natažené ruce drží luk, z něhož právě vystřelil na Pythóna., Fučíková 1997#, I/333, and Podle plastiky Adriana de Vries z let 1594-1596 (viz: New York, MMA, Apollón), zrcadlově převráceno. Muller patrně nepracoval podle originálu, ale podle kresby, možná Vriesovy. Mullera Apollónovi přidal zář okolo hlavy, luk, toulec a zasadil jej do mytologického kontextu, delfské krajiny s Pythónem.
Mědiryt (296 x 224 mm), Scéna v plenéru, dvě stojící mužské postavy. Vlevo Apollón (hůl, za ním na stromě visí luk, toulec a syrinx a stažená zvířecí kůže s kopítky), vpravo Hyakinthos (nahý, bederní rouška), opírá se o hůl, u jeho levé nohy malý Amor., Zlatohlávek 1997#, 34, č. 7., and Převedeno ze sbírek NM v Praze v roce 1949. Zobrazení se těsně drží textu Ovidiových Proměn, kde básník zdůrazňuje, že Apollón kvůli Hyakinthovi zapomněl na hudbu a lukostřelbu - odložil svoje atributy, luk a toulec, které visí na stromě vpravo nahoře, nalevo visí odložená syrinx.
Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Bronzový odlitek (25, 7 cm). Na soklu figura stojící Diany, nahá, jen kolem boků drapérie, ve vlasech půlměsíc, přes rameno toulec se šípy, v pravé ruce luk opřený o zem, u pravé nohy pes., Chlíbec 2006#, 164-165, č. 72, obr. s. 165., and Bronzová plastika pochází z nostické sbírky antických brozů, kterou patrně shromáždil během svého italského pobytu František Václav Nostic-Rieneck (Chlíbec 2006, s. 25).