Vila sochaře György Zala (1858-1937) navržená původně v roce 1895 Ödonem Lechnerem (1845 - 1914) byla postavena až po roce 1900 podle plánů Zoltána Bálinta (1871-1939) a Lajose Jámbora (1869-1955). Původně navržený obdélný reliéf s figurální výzdobou a sochami v zahradě nebyl realizován. Současný reliéf z pirogranitu, nad hlavním vchodem do vily, zachycuje Venuši v bohatém akantovém dekoru, obklopenou po její levici skupinou nymf, po pravici postavami tří dívek v obětí s trsem vegetace (tři Grácie), za nimi se opírá o štít s hlavou Medúzy žena v šupinové zbroji s přilbicí na hlavě (Minerva) a sedící žena drží v klíně květiny (Flora)., Gerle -Lugosi 1999, s. 66-67; Pintér 1998, s. 99., and Skupina ženských postav nad vchodem poučenému kolemjdoucímu připomíná poslání majitele vily, známého sochaře. Athéna zde vystupuje jako ochránkyně umění, Venuše a gácie představují krásu, nymfy a Flora odkazují na přírodu, věčnou inspiraci umění.
Řadový pětipodlažní nájemní dům. Na čtyřech balkonech ve 3 podlaží reliéfy s alegoriemi: Řemesla, Hudba, Věda, Výtvarné umění. Na fasádě průčelí nad okny ve 4 podlaží reliéfní vlys. Souvislý figurální výjev zobrazuje hrající si putti doprovázející různé narážky na vývoj umění. Začíná úsvitem, připomínkou Michelangelovy sochy (Noc), pokračuje architektonickými motivy sloupů a hlavic; busta Athény, kterou putti věnčí připomíná klasické Řecko, vedle ní na podstavci kapitolská vlčice. Romulus a Remus, je připomínkou římského umění, dále umění románské a gotické. V závěru vlysu malý Faun který husím brkem cosi zapisuje do knihy (rozpustilé naznačení historie)., Ráday 1998, s. 311, obr. 182-183., and Typický příklad rozverného ladění zobrazení vážných témat, která představující dovádějící děti - putti.
Nahý Běs s rukama svázanýma za zády a přivázanýma ke kmeni stromu. Sedí na hromadě zbraní (štíty, přilba, pancíře, šavle, toulec atd.), před ním se ježí hroty kopí. Strom je rovněž vlevo., Bažant 2006#., and Zobrazení Furoru je po formální stránce variací na téma Torso Belvedere ve Vatikánu. "Torso Belvedere" bylo od Klementových dob (1523--1534) chloubou vatikánského Belvedéru. Pro toto torso je charakteristická neobvyklá póza -- pravé koleno je výš než levé, stehno a lýtko pravé nohy jsou v pravém úhlu, zatímco levá noha je téměř natažená, torzo je otočeno tak, že svírá s kyčlemi 45 stupňů a hlava je skloněná. Tato charakteristika odpovídá zobrazení Iana a Furoru na západním průčelí pražském Belvedéru, takže lze uvažovat o tom, zda se nejedná o variace na slavnou vatikánskou sochu, kterou měli v pražském reliéfu poznat Ferdinandovi hosté. Je však třeba zdůraznit, že póza "torsa Belvedere" byla v antice velice rozšířená a najdeme ji i na celé řadě soch a reliéfů, kterými se mohl pražský sochař inspirovat. Furor je protějškem k Ianovi na protější straně původní vchodové arkády. Toto heraldické uspořádání mělo navodit slavnostní atmosféru, jež se hodila ke hlavní vchodové arkádě, jíž se vcházelo do velkého sálu v přízemí Belvedéru. Furor je zcela nahý a má ruce svázané za zády, aby o jeho identitě nebylo pochyb je vepředu zobrazen les vztyčených kopí a za ním je hromada zbraní a zbroje. Téma sedícího spoutaného zajatce najdeme často na antických triumfálních obloucích, k nimž byla tímto způsobem vchodová arkáda Belvedéru připodobněna.