Dvojice pololežících postav, muž a žena, s tvářemi obrácenými k sobě. Muž má na hlavě věnec z dubových listů, levá ruka drží pouzdro dýkou a noži, jeho protějškem je dívka ve světlomodrých šatech zobrazená zepředu, s jedním ňadrem odhaleným, s červenou drapérií přehozenou přes ramena. and Dvojici lze interpretovat jako alegorické zobrazení obory, a to vzhledem k umístění nad okna orientovaná do okolní přírody. Žena by mohla být alegorií Plodnosti (květiny ve váze nad ní, odhalené ňadro) a muž alegorií Obory (věnec z dubových listů, pouzdro s loveckou výbavou).
Freska v kartuši: v jezírku se koupe skupina nahých dívek, uprostřed je dívka se srpkem měsíce nad čelem - Diana. Proti nim do jeskyně nahlíží lovec (oštěp) se dvěma psy - Aktaión. Nymfy jsou zděšeny, jedna z družek se Dianu pokouší zahalit. Výjev je situován do prostředí lesní jeskyně s jezírkem. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu (kopí, luk, toulec). and Kompozice převzata z obrazu Marcantonia Franceschini z let 1692-1700. Franceschini se inspiroval Heintzovým obrazem z doby okolo roku 1600 (Wien, Diana a Aktaión), který Werle mohl znát ze Sadelerovy rytiny (srov. Miller 1991, s. 72). Z Heintzovy kompozice, která byla velmi často napodobována, se do Werleho nástěnné malby dostala Diana, která se předklání, aby mohla nabrat vodu do dlaně, dále postava pololežící Nymfy v popředí a umístění Aktaióna do středu zadního plánu.
Monochromní freska: Diana uprostřed skupiny Nymf (oštěpy a luk) se psem pozoruje s odmítavým gestem obou rukou Kallistó, které družky zdvihají oděv nad těhotným břichem. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné.
Freska v kartuši: figurální kompozice na pozadí lesa, v popředí uprostřed Diana (nad čelem srpek měsíce), střílí z luku. Před bohyní pokleká Nymfa s pravou rukou nataženou kupředu k medvědovi, který se objevuje za stromem. Kolem bohyně družina dívek se psem, kterého jedna z nich drží na vodítku, vpravo leží srna a dva ulovení divočáci. Na kmeni stromu v pravé části obrazu visí lesní roh, luk a toulec na šípy. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu - lovecký roh, sítě, toulce se šípy. and Werle se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini 1692-1700, z něhož převzal doslova postavu střílející Diany, postoj Nymfy se psem a Nymfy vztahující ruku k medvědovi i medvěda za stromem. Zvíře patrně odkazuje na příběh Kallistó, který je zobrazen na východním fabionu hodovního sálu, tedy v bezprotřední blízkosti výjevu s Dianiným lovem. Poté, co Kallistó porodila syna, kterého s ní zplodil Jupiter, žárlivá Juno Nymfu proměnila v medvědici.
Monochromní freska: vpravo Létó, která drží v náručí své děti (Dianu a Apollóna), napřaženou rukou proměňuje skupinu vesničanů v žáby. V pozadí rákosí. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné. Autor malby se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini, z něhož doslova ocitoval postavu Latony s dětmi v náručí i postavu vesničana se žabí hlavou.
V hodovním sále prvního patra zámku je strop vyzdoben monumentální freskou s iluzivní architekturou a nebeským triumfem bohyně lovu Diany. Uprostřed je zobrazen spor mezi Jupiterem a Juno v přítomnosti sourozenců Apollóna a Diany. Spor se týká Amora, který na fresce vystupuje celkem třikrát. Jednak je součástí ústředního pole, kde sedí na jižní straně, pod Apollónem, připravený vystřelit ze svého luku střelu milostné vášně. Hned vedle, pod jižním obloukem iluzivní architektury je Amor zobrazen podruhé, v tomto výjevu jej jeho matka Venuše sama odzbrojuje a bere mu šíp. V protějším, severním, iluzivním oblouku Amora trestá Žárlivost a Cudnost. Tuto severo-jižní Amorovu osu kříží Dianina osa východo-západní. Na východě je zobrazená Diana uprostřed svých družek, na protější straně jsou dvě personifikace, z nichž jedna je tím, že se staví proti Amorovi definována jako jeho opak, čili Cudnost. Kopí Cudnosti míří na jižního Amora chystajícího se ke střelbě, obdobně jako kopí na kance, které drží putti pod Dianou, míří směrem na severního Amora, kterého trestá Žárlivost. Za žárlivostí letí další Cudnost, která je lukem a loveckými botami připodobněna k Dianě. Motiv trestu a Diany spojuje všechny výjevy na fabionu. Na severu je výjev s Dianou a Aktaiónem, s nímž bezprostředně souvisí potrestání Amora zobrazené nad ním, čímž je zdůrazněna souvislost mezi výjevem na stropě a obrazy na fabionu. Na východním fabionu je na severu trestající matka Diany (Latona proměňuje vesničany v žáby) a na jihu výjev s odhalením prohřešku Kallistó. Na potrestání Kallistó možná odkazuje výjev na sousedním jižním fabionu, kde je Dianin lov s medvědicí, v níž byla Kallistó proměněna. and Nástropní malbu můžeme interpretovat jako triumf Diany, neboli vítězství Cudnosti nad smyslnou láskou. Kallistó a Aktaión, kteří ohrozili Dianinu cudnost byli potrestáni, ale stejně byl potrestán i Amor, který všechno způsobil. Z bohů a bohyň Amorovi odolávala jenom Minerva a Diana (Lúkiános, Rozhovory bohů, 19). Autorem ideového programu maleb byl patrně sám vídeňský autor maleb, který byl evidentně velmi dobře obeznámen se vídeńským zámkem Lichtenštejnů, z jehož výzdoby převzal celou řadu motivů. Výjevy na západním fabionu jsou velmi neumělé a zjevně vznikly až po odchodu Werleho z Ohrady, každopádně nejsou jeho dílem.