Nový Dvůr, projekt J. Hardtmuth, emírová stavba pro chov koní 1809; Apollónův chrám, 1817-1819 projekt J. Kornhäusel (1782-1860). Kolonáda na Rajsně 1817, projekt 1810 Jos. Hardtmuth. Rendez-vous (Dianin chrám), 1810-1812, projekt Jos. Kornhäusel.
Převzato: http://katzelsdorfskyzamecek.webnode.cz/zanikle-stavby-lva/nove-lazne/ Stavba, nazývaná Nové lázně, byla postavena podle plánů architekta Josefa Hardtmutha v roce 1805 nebo 1806, již za knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina. Lázně se nacházely na břehu Růžového rybníka, kterému se dříve říkalo Lázeňský rybník. Nové lázně jsou tak pojmenovány z toho důvodu, že v lednickém parku už jedny lázně stály (1794-1804, J. Hardtmuth).Stavba měla obdélníkový půdorys (podle vyobrazení z dobových map) a průčelí tvořily čtyři sloupy iónského typu. Šlo o menší přízemní budovu, pravděpodobně bez další sochařské či reliéfní výzdoby. Do dnešních dnů se dochovalo kamenné schodiště, které vede do Růžového rybníka.Stavba byla pravděpodobně zrušena po roce 1840, neboť se na pozdějších mapách již neobjevuje.
Obelisk vysoký 23 m, stojí za Lednicí směrem na Podivín., Novák, Z., Zámecká zahrada, In: Město Valtice (ed. Emil Kordiovský), Moraviapress 2001, s. 109., and Obelisk vztyčen jako památník mírové smlouvy mezi Francií a Rakouskem v Campo Formiu.
"Z původních 4 obelisků se zachoval pouze jediný – byl vystavěn architektem roku 1798 a je nestarší objekt (který se dochoval) Lednicko-valtického areálu. Byl vystavěn k uzavření míru mezi Francií a Rakouskem v Campo Formiu. Obelisk má 23 metrů na výšku; najdeme ho za Lednicí - směrem na Podivín. Druhý z nich stával v polovině cesty z Lednice do Valtic nad Hlohovcem. (U cesty po pravé straně z Lednice do Valtic na vyvýšenině cca 300 m nad odbočkou na Hlohovec v místě, kde je zbytek parkové úpravy mezi sady a vinicemi.) Byl vztyčený v roce 1811, ale v roce 1867 do něj udeřil blesk a následně byl rozebrán. Ve skutečnosti se právě tento obelisk nazývá Facka, nikoliv Obelisk za Lednicí." ttp://katzelsdorfskyzamecek.webnode.cz/zanikle-stavby-lva/obelisde.cz, Novák 2001#, s. 109., and http://katzelsdorfskyzamecek.webnode.cz/zanikle-stavby-lva/obelisde.cz
"Templ, dříve uváděný pod názvem Dianin chrám se na mapách poprvé objevuje kolem roku 1805. Architektem byl s největší pravděpodobností opět Josef Hardtmuth, který odchází z knížecích služeb až v roce 1812. Templ stával v ose Chrám Slunce - Labutí jezero, mezi rybníkem a Zámeckou Dyjí, přičemž další pohledové vazby byly na Aquadukt a Činský pavilon. Z obrazů „Pohled z Turecké věže“ (Ferdinand Runk, 1824) a „Park von Eisgrub“ (anonymní autor, kolem roku 1807) je zřejmé, že šlo o kruhovou stavbu (klasicistní monopteros), jejíž kopulovitá střecha je nesená 6 - 8 sloupy. Pravděpodobně šlo o jakousi zmenšeninu, nikoli přímo náhradu za zmiňovaný Chrám Slunce, neboť na obraze „Park von Einsgrub“ je zachycen Templ i Chrám Slunce, s kterým bývá často mylně spojován. Zánik stavby není jasný, ale pravděpodobně byla zrušena už před rokem 1840, neboť se na pozdějších katastrálních mapách neobjevuje." http://katzelsdorfskyzamecek.webnode.cz/zanikle-stavby-lva/tnode.cz, http://katzelsdorfskyzamecek.webnode.cz/zanikle-stavby-lva/tnode.cz, and Stavba zrušena patrně před rokem 1840.
Pazourek, Vladimír: "Lekce antickou tragédií", Svobodné slovo, 27. 11 1968.Lekce antickou tragédiiEuripidovy - Sartrovy Trójanky na scéně Mahenovy činohry v BrněČtyři roky po Sartrově "Ďáblu a pánubohu" přináší Činohra Státního divadla v Brně v téže dramaturgii jako tehdy (Jaromír Vavroš) Sartrovu adaptaci Euripidovy tragédie "Trójanky". Časové začlenění do herního plánu je nepochybně aktuálnější než tehdy.Znalec Sartrova dramatického díla André Wurmser k jeho českému vydání napsal: Sartrovy divadelní hry tlumočí Sartrovy soudy o současných událostech, jež jsou už svou podstatou v pohybu. Tento názor se zdá naprosto přijatelný, i pokud jde o situaci, která určila pohyb brněnské dramaturgie.Antické poučení o tom, že nepoddajné město - Tróju bylo možno dobýt jenom důmyslnou lstí, pomocí tzv. trojského koně, rozvíjí dramatický příslušník slavného trojhvězdí starého Řecka se zřejmým záměrem politické aktualizace. A kupodivu, kus starý bezmála pětadvacet století sehrává naléhavou roli i v moderní historii choré Evropy.Režisér Zdeněk Kaloč luští rukopis hry jako oratorium, půdorys Trójanek i jejich uměleckospolečenský dosah by snad jinou jevištní koncepci ani neunesl. Monumentální obraz souhry komponentů si nepochybně vyžádal nemalého tvárného úsilí. Nejpádněji to tlumočí vrcholné herecké kreace. Odehrávají se vesměs na předpolí přísně řešené scény Bohumíra Matala, jehož symbol trojského koně na prkenné kulise se otevírá sice mechanicky dost složitě, ale v souhře s těžkopádným vstupem okupačních vojsk na území Tróje. Těžkopádnosti dobyvatelů slouží úměrně ostatně i zbroj a odění Menelaových zbrojnošů (navrhli I. a J. Pitrovi), jejich kroky provází Pololánikova připomínka wehrmachtmaršů.Klíč k posouzení vrcholných rolí, jak se zdá, je ukryt v okamžiku, kdy se objevuje na scéně spartský král Menelaos Rudolfa Krátkého. Krátký si pro tuto roli ozřejmil překvapivé rysy vrtkavého vladaře-manžela a Vlasta Fialová (na snímku) jako jeho žena Helena rozehrála svou roli rejstříkem u této tvárné herečky už pozapomenutým. Někdejší trójskou královnu Hekubu o první premiéře (alternuje se S. Strobachovou) hrála s tragickou sošností Helena Trýbová. Její "šílená" dcera Kassandra Zdeny Herfortové podtrhla mysteriózní charakter inscenace vizí předjímané pomsty. Hodnocení chóru Trójanek by zasluhovalo obsáhlejší analýzy. Podle vřelých sympatií, s nimiž byla přijata premiéra Euripidových - Sartrových Trójanek, se dá usuzovat na další úspěšnou inscenaci Mahenovy činohry.Vladimír PAZOUREK
Na kraji zahradní terasy, poškozená pískovcová socha Diany ve stylu M. Brauna (chybí hlava)., Poche 1978#, s. 219., and Z původní sochařské výzdoby zahrady dochováno jen deset podstavců, pět je prázdných, na pěti poškozené sochy.
Zámek 1660, 1680 Carlo Lurago, 1726 po, zachovano: Rytířský sál; kazetový strop 1610 ezopovy bajky, 77 výjevů, tzv. bajkový sál., štuky. V parku tzv. Zdislavina studánka, empírový gloriet s 8 toskánskými sloupy, 1862, kruhový chrámek. and Poche 1978#, s. 219.