Antonio della Porta 1662 - 1676, 1683, freskové obrazy napodobující krajiny s antickými zříceninami dle Piranesiho, mythologické výjevy., bitevní scény, alegorie. Zahradní pavilon z 1. čtvrtiny 18. století, mythologické scény (J.J. Čech ?pol. 18. stol.?) and Sedláček, Hrady, zámky a tvrze díl XIV; UmPamČ 2, s. 382
Zámek 1603, přestavba 1662-1676 Antonio della Porta, štuky v interiéru, ve dvoře arkády v nich socha NEPTUNA, zahradní pavilon arch. Augustin Potz, fresky J.J. Čecha 1739, výjevy z antické mythologie. and Hrady, zámky a tvrze
Na mostě čestného dvora na pilířích alej soch: proti sobě dvě sfingy, zápasící putti, dvojice Pegasů kol. 1740, (Johann Christopher Schletteran) na attice zámku 4 mythologické postavy-bohové (1725, autor Jan Kristián Prebstl (Pröbstl). V interiéru na schodišti reliéfy mythologické náměty (autor asi opět Jan Kristián Prebstl (Pröbstl).) and Bartůšek, Ant. a kol., Milotice, Státní zámek a okolí, Praha 1954
Sál předků - bohatá výzdoba nastěnné a nástropní malby 1725 autor František Řehoř Ignác Eckstein, apoteóza rodu Sérenyi (Chronos, Apollon, Večernice); štuky representačních interiérů 1723-5 Giovanni M. Fontana. and Hrady, zámky a tvrze 1981, s. 158-9; Bartůšek, Ant. a kol., Milotice, Státní zámek a okolí, Praha 1954
Výrazně politické poselství reflektující nejen nedávno skončenou válku, ale také rozpoutavší se válku studenou, měla adaptace Míru, kterou vytvořil Václav RenčVáclav Renč postupoval velmi časově a s Aristofanovým textem nakládal volně, přestože ne svévolně. Prostředí osciluje mezi fantaskní podobou antiky a všedností roku 1946. Renč připisoval scény a rozmnožil prostou zápletku o přestrojenou postavu Zbrojaře/Běsa války. Tato postava přenáší konflikt do současnosti, protože Renč reaguje na postupně se rozpoutávající studenou válku spočívající ve výhrůžkách atomovým útokem. Atomová puma se ostatně v textu přímo objevila. Trygaios ji uzmul Hermovi a s její pomocí se mu podařilo osvobodit zakopanou bohyni-Mír. Volně nakládal taky se sborovými písněmi: charakterizuje je budovatelská estetika, oslavují práci a možnost stavět nový svět (refrén jedné z nich zní "Stavíme svět".)Pistorius v inscenaci využil obliby divadla Voskovce a Wericha, jejichž inscenacím je jeho Mír snad až příliš podobný, jak si posteskne několik recenzentů. Posílí liminalitu střetem sboru pěti oživlých karyatid s postavami poloviny 20. století: zbrojaři a obyvatelkami činžáku. Na jevišti (i v textu) se také rozezvučí siréna a postavy přející válce (snad Běs války/Zbrojaři) pevně třímají v rukou fasces. Hermés, kterého označí jeden z kritiků za "poameričtělého", si na jevišti pohrává místo díže války s nafouknutým balonkem, na kterém je napsáno puma. Celé představení mělo precizně gradované tempo a pohyb herců po jevišti, často stylizovaný jako radostný průvod, byl precizován až po takové detaily, jako rytmus cinkání lžic o misky v jedné sborové scéně. Sbor byl tvořen v této adaptaci pěti dívkami v kostýmu karyatid. Inscenace stejně jako sama předloha tedy zaujímá jasný postoj k dobové společenskopolitické situaci. Z jevišť se ozývá nejen radost nad skončivší válkou, ale také obava z války budoucí. AS
Základem inscenace byla adaptace Aristofanova Míru od Václava Renče (více k ní viz v hesle k inscenaci v Disku v režii Luboše Pistoria). Ani v této inscenaci se neodchýlili od Renčova rozvržení konfliktu jako zvůle mocných, reprezentovaných zbrojaři, vykořisťujících bezmocné lidi, kteří se jim v posledku vzepřou, a to Trygaiovým radikálním činem.I v této inscenaci tematizovali tvůrci atmosféru obav z hrozící nové války, přičemž posílili výrazně kritiku Západu, reprezentovanou Spojenými státy. Ty ztělesňoval Hermes (Josef Maška): Renčovo "po americku" ze scénické poznámky je zde převedeno jednak do hercova fyzického projevu, protože Maška kouří velkopanským gestem doutník, jednak do oděvu. Maška má na sobě oděv podobný barbershop singers: slamáček, široké šle ozdobené řeckým meandrem, motýlka a náprsenku s nápisem "made in Jusa". Sbor tvořil pochodující dav lidu, v němž někteří třímají v ruce lopatu, jiní koště nebo motyku. Scénický ruch zajišťovala proměnlivá scéna z kvádrů, které sbor a patrně i sóloví herci přemísťovali do potřebných sestav. AS