První díl obsáhlých, velmi podrobných dějin se věnuje počátkům technického vzdělávání v Rakousku od konce 80. let 17.stol. (včetně pražské stavovské inženýrské školy) a historii Českého stavovského polytechnického ústavu v letech 1798 (1806) až 1869. V první části prvního dílu autor vypisuje šlechtické akademie a další vzdělávací ústavy v Rakousku a Rakousko-Uhersku, na nichž se vyučovalo technickým vědám v 17. a 18. stol.: Dolnorakouská stavovská akademie ve Vídni, Chaoský ústav ve Vídni, Josefínská rytířská akademie v Lehnici, Strakova šlechtická akademie v Praze, C. k. inženýrská akademie ve Vídni, Stavovská akademie v Olomouci, hornická učiliště v Čechách a v Rakousku, Liechtensteinsko-Savoyská čili Emanuelská rytířská akademie ve Vídni, C. k. inženýrská škola v Gumpendorfu, C. k. inženýrská akademie ve Vídni, C. k. ženijní akademie v Louce u Znojma). Největší pozornost věnuje historii Stavovské inženýrské školy v Praze od první žádosti inženýra Willenberga o její založení v r. 1705, přes působení profesorů Schora a Hergeta až do posledních let školy za působení adjunktů Havle Bittnera v letech 1800-1806. - Druhá část prvního dílu je věnována dějinám Českého stavovského polytechnického ústavu, jenž vznikl r. 1806 přetvořením pražské inženýrské školy. Autor rekapituluje jednotlivá období v historii ústavu od Gerstnerova návrhu na jeho založení v r. 1798, zmiňuje reorganizaci školy v letech 1838-1848 i vliv událostí let 1848-1849 na fungování ústavu, zabývá se i reálnými školami při polytechnikách zřizovanými. Závěr druhé části patří přípravám na dvojjazyčné vyučování a nové reorganizaci ústavu v 60. letech 19. stol. Podrobně jsou popsány studijní roky 1864-65 až 1868-69. - Publikace obsahuje vyobrazení, fotografie, tabulky a je vybavena rejstříkem osob.