Ferdinand bezvousý s dlouhými vlasy má na hlavě talířovitý baret s nahoru zdviženým okrajem, okolo krku řád zlatého rouna na řetězu, plášť po kolena, široké klopy zdobené meandrem, ornament i na dolní části, široké rukávy s proužky nad loktem podkasány, manžeta nad zápěstím ohrnuta, spodní šat zapnutý u krku, pod spodním šatem je vidět úzký límec košile, na hrudi řád zlatého rouna na řetězu, u boku dlouhý meč, přiléhavé punčochy. V pravé ruce drží rukavice, levou sahá na snítku vavřínu, kterou mu podává Anna. Anna je v obličeji více idealizována než Ferdinand, na hlavě má baret se zdviženým okrajem, vlasy v síťce, dlouhé šaty na zem s dlouhými rukávy diagonálně křížově prošívanými, na nich dlouhou pláštěnku se širokými klopami bez rukávů (ze stejné látky) s meandrovitým ornamentem na lemu, obdobný střih a totožný ornament je na lemu Ferdinandova pláště. Spodní šaty jsou se širokým výstřihem, pod ním má Anna košili se stojacím límcem ke krku, na prsou má křížek. Pravou ruku se snítkou vavřínu natahuje před sebe, levou si pozdvihuje šaty. Mezi Ferdinandem a Annou je malý psík obrácený k Ferdinandovi, patří tedy Anně. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#., and Anna zemřela v roce 1547 a jestliže práce na reliéfech skončily až okolo roku 1550, není vyloučeno, že se jedná o posmrtný výjev. Ferdinand si již kolem roku 1530 nechal narůst knír a jelikož na tomto reliéfu je zobrazen bezvousý, patrně se jedná o připomínku svatby Ferdinanda a Anny, čemuž by odpovídal jejich mladistvý vzhled. Anna podává Ferdinandovi snítku, která s největší pravděpodobností zobrazuje vavřín. Hlavní postavou reliéfu je bezesporu Ferdinand, kterému královna zcela jednoznačně dává snítku, jež patrně představuje vavřín, atribut nejvyššího boha Jupitera a symbol vítězství. Výjev souvisí s vedlejším zobrazením napravo, kde je Ferdinand na lovu, ale především s výjevy nad hlavní vchodovou arkádou západního průčelí. Jestliže je Ferdinand nad hlavní vchodovou arkádou oslaven jako druhý Aeneás, potom je jeho manželka zobrazená na severní straně téhož průčelí patrně jako druhá Lavinie, dcera místního krále Latina, s níž hrdina počne nový rod spojující trójskou a místní latinskou linii. Pouze tomuto rodu pocházejícímu od místní princezny Lavinie-Anny a cizince Aenea-Ferdinanda je předurčeno, aby ovládl svět a nastolil Zlatý věk (aetas aurea). Anna tedy mohla ve výzdobě pražského Belvedéru vystoupit v mnohem významnější roli než pouze jako Ferdinandova manželka, neboť jejím prostřednictvím byl patrně klíčový habsburský mýtus o Aeneovi a jeho posledním potomkovi vztažen osobně na Ferdinanda a tím byl znovu a definitivně aktualizován.?
Ferdinand na honu na kance. Jede na koni, korunu na hlavě, na krku řád zlatého rouna na řetěze, šaty s krátkou suknicí, vysoké jezdecké boty. Za ním jede na koni vousatý muž. Před Ferdinandem pes napadá kance utíkajícího doprava a otáčejícího dozadu hlavu. Za kancem mladý muž s oštěpem na koni, za ním další mladík na koni. Stromy na obou stranách a v pozadí uprostřed výjevu., Bažant 2006#., and Po formální stránce je reliéf variací na Hadriánův lov na Konstantinově oblouku v Římě, kde najdeme obdobně pojaté dva jezdce vyjíždějící zpoza stromu, takže lze uvažovat o identifikaci Ferdinanda s tímto antickým císařem. Pro jeho hispánský původ se s tímto císařem identifikoval Karel V. a Ferdinand I. se k němu mohl rovněž hlásit, protože byl ve Španělsku vychován. Rafael byl první, kdo si všiml, že Konstantin nechal do svého oblouku začlenit starší reliéfy, které velký Urbiňan velice obdivoval, a také se jimi ve vlastní tvorbě inspiroval. Nějaké kopie kreseb z jeho dílny mohly být inspirací i pro pražské zobrazení. Kanec byl již od antiky opakem uspořádaného a kultivovaného světa, a proto se na pražském Belvedéru objevuje šestkrát. Kanec bylo zvíře zasvěcené v antickém Římu Martovi, symbolizovalo válečníky a válku a s ním bojující Ferdinand byl patrně oslavou mírového vladaře.