Freska: Vulkán (s pleší a rozcuchanými dlouhými vlasy, v krátké tunice s páskem, na nohou kožené boty) ková na kovadlině pancíř, který drží v kleštích, na zemi součásti zbroje. Napravo sedí polonahá Venuše (bílá tunika, zlatý plášť), před ní stojí Amor, který drží v obou rukou drátěnou síť (košile?). Výjev je situován do skalní sluje s arkádami, nalevo postava přinášející dříví. Výjev je inspirován dobovým holandským žánrovým malířstvím a je pojatý jako scéna ze současné kovárny, čemuž odpovídá prosté oblečení Venuše i to, jak nenuceně sedí na zemi. Kompozici můžeme srovnat například se zobrazením stejného tématu od Davida Tenierse Staršího (1638, Tokyo National Musem inv. n. D. 1991-0001). Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Vyvrcholením výzdoby Audienčnního sálu je nástropní fresko zobrazující Vulkána připravujícího zbroj pro Aieneia v přítomnosti jeho matky Venuše. Díky této zbroji se Aineias stane pánem Itálie a založí iuliovskou dynastii, od níž odvozovali svůj původ Habsburkové. Drátěná síť v Amorových rukou není důvodem, proč celý výjev chápat jako narážku na Vulkánovu past na Venuši a Marta (Karner 2007, 134). Tento výklad by navíc bylo těžké skloubit s výzdobou v Hlavním sále Valdštejnského paláce, kde je zobrazen vítězný Mars ve voze taženém čtyřspřežím.
Freska: nalevo skalní grota s krápníky, z níž vystupuje kamenná nádrž s vodou, ve které stojí Diana (nahá, srpek nad čelem), za ní dvě nymfy, pravá k Dianě vztahuje ruce, aby ji ochránila. Diana právě pravou rukou stříká vodu na Aktaióna (červený plášť, fialový antikizující kožený pancíř, bílá košile, vysoké kožené boty. Aktaión má v pravici oštěp, levici zdvihá překvapeně vzhůru. Na hlavě už má paroží. Před Aktaiónem bílý pes štěkající na Dianu., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. Na výjevu s Aktaiónem v pátém poli Baccio del Bianco zkombinoval motivy z ilustrací Antonia Tempesty a Virgila Solise. Vzhledem k tomu, že ani na jedné grafické předloze výjevu s Aktaiónem není zobrazena skalní grotta s krápníky, je možné tento motiv chápat jako narážku na grotty ve Valdštejnské zahradě, jež je tak definována jako říše Dianina.
Freska: Venuše (koruna, zlatý závoj, bílá tunika, červený plášť) sedí na oblaku na voze taženém párem holubů, před ní klečí Aineiás (vousy, nahý), bohyně ho drží za ruku a polévá mu hlavu ambrosií a nektarem ze zlaté nádoby. Dole laurentský břeh., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: Romulus v brnění (červený plášť) sedí ve voze mířícím na nebe, který řídí Mars (rovněž v plné zbroji s kopím v ruce). Pod vozem růžová oblaka, dole římský vrch Palatin s hradní věží, která naznačuje sídlo pozdějších římských císařů., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: nalevo letí Daidalos (bílé vousy, hnědá bederní rouška řemeslníka), napravo padá Ikaros (červený plášť) hlavou dolů do moře. Vepředu skalisko, uprostřed mořské hladiny ostrov s věží. Nahoře zářící slunce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II. V sedmém poli je pár Proserpiny unášené do podsvětních hlubin a Ikarův pád z nebes postaven do dramaticky vypointovaného protikladu k následujícímu páru, nanebevzetí Aenea a Romula.
Freska: Pyrrha (hnědá dlouhá tunika, bílý šátek na hlavě) a Deukalión (kožené boty, zlatá suknice, bílá košile a červený plášť) jdou doleva, v jedné ruce si tisknou k prsoum kameny, druhou házejí kámen za sebe. Za nimi vyrůstají ze země dvě nahé postavy. Na obzoru vlevo stromy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Európé (bílá košile, červené šaty) sedí na býku plovoucím ve vodě, oběma rukama se drží jeho rohů., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Zlatý vůz se čtyřspřežím hnědáků se řítí k zemi s Faethonem (červené antické brnění, vysoké boty) s rozhozenýma rukama, nahoře v prozářeném otvoru v oblacích Jupiter s okřídleným bleskem v ruce., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze: chaos, stvoření světa, Deukalion a Pyrha, Merkur zabíjí Arga, Faethon, Arkas a Kallisto, Europa, Kadmos a dračí plémě, Diana a Aktaion, Narcissus, Pyramos a Thisbe, Perseus a zrození Pegasa z Medusiny krve, Pluto unáší Proserpinu, Ikaros a Daidalos, apotheosa Aenea a Romula, mýtických předků císařské dynastie. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Kadmos (žluté antické brnění, přilba, tmavě červený plášť) , vztahuje pravici k poli, na němž vyrůstají ze země ozbrojenci, dva se již pustili do souboje. Na zemi před Kadmem oštěp, který tam odložil, jak mu přikázal jeden z ozbrojenců., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech. Výjev s Kadmem souvisí s protějškovým tématem, který zobrazuje jeho sestru (k boji s drakem došlo proto, že se vydal hledat Evropu). Dvojice témat patřila k habsburské mytologii, vedle sebe je najdeme ve cviklech na jižním konci západního průčelí Belvedéru císaře Ferdinanda I. na Pražském hradě (Bažant 2006, 138).
Freska: Arkás (lovecké boty, krátká zlatá suknice, červený plášť, na zádech toulec) od pasu nahoru proměněný v medvěda je unášen z Jupiterovy vůle na nebe. Nad ním prozářený otvor v oblacích, v něm směřuje vzhůru jeho matka Kallistó proměněná již dříve v medvěda., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, ve třetím poli chtěl Baccio di Bianco proti pádu Faëthonta postavit inverzní příběh, nanebevzetí. V Proměnách ilustrovaných Tempestou však není nanebevzetí Kallisto a Arkada zobrazeno, a proto si malíř upravil kompozici Virgila Solise.