Neptun (vousy, vlající plášť) poklekl pravým kolenem na skálu a oběma rukama uchopil zezadu nahou Kainis, která zoufale zdvihá pravou ruku nahoru a odklání hlavu od Neptuna. V pozadí koně se zpřežení Neptunova vozu, které drží Tritón. Jupiter má mezi nohama vztyčený ocas stvůry, což mohla být žertovná narážka na přirození (v Němčině stejně jako v češtině vulgární výraz pro membrum virile), které v mýtu hraje klíčovou roli., Fučíková 1997#, I/271., and Spranger byl jmenován dvorním malířem císaře Rudolfa II. v roce 1581. Ztracený obraz zobrazující Neptuna a Kainis (č. 1214 z inventáře z roku 1621, asi ze série Lásky bohů) byl patrně první dílo, které umělec vytvořil po vstupu do císařských služeb. Kresba a rytina Jana Sadelera podle Sprangerovy kresby s identicky pojatou skupinou byly patrně přípravnými pracemi k tomuto obrazu. Postoj Kainis Spranger je variací na postoj Venuše z rytiny Gian Jacopa Caraglia zobrazující Venuši a Marta (1527) podle kompozice na stejné téma od Perina del Vaga začleněné do série rytin sexuálních pozic (I Modi/Způsoby), které vydal Marcantonio Raimondi (1524).
Kresba červenou a černou křídou (19, 8 x 15 cm): nahá Venuše (oděv přes ruku a pozdvižené stehno) stojí u sloupku s hořící pochodní v ruce, před ní na zemi toulec se šípy. K bohyni přibíhá Amor s pláství medu v ruce, nad ním roj včel. Napravo police s úlem, další úl leží převrácený na zemi. Za Venuší antikizující architektura, za úly strom a průhled do zahrady., Fučíková 1997#, I/221, and Téma bylo známé z Theokritovy Idyly (Kériokleptés, 19), kde však nemělo moralizující význam. Ravesteynova kresba je variací na kresbu Dürrerovu z roku 1514 (Vídeň), který se inspiroval kresbou Cyrika z Ankony (1391-1452). Obdobná kompozice se objevila s motem "dulcia quandoque amara fieri/ sladké někdy přináší hořké" ve sbírce Alciatiho emblémů, poprvé v roce 1536 (Alciato 1536, M8v) s parafrází příběhu malého Hermonaxe z Řecké antologie (Anth. lyr. 9, 540), u následujícího dřevorytu s Amorem, včelami a oblečenou Venuší byla parafráze Theokritových veršů.
Kresba perem a štětcem (22, 2 x 17, 8-18, 5 cm): Psyche u stojí lůžka spícího Amora a drží na ním ruku s lampou. Oba jsou nazí., Fučíková 1997#, I/284, and Možná přípravná skica pro obraz, ale žádný se nedochoval. Spranger ilustroval tu pasáž z Apuleiových Proměn (Zlatý osel), v níž se Psyché odhodlá prekročit zákaz a posvítit si na svého manžela-věznitele (5, 21-22).
Kresba (13, 9 x 8, 9 cm): nahá Venuše sedí pod stromem, z něhož visí závěs, jehož cíp drží nad Amorem. Amor se dívá k nebesům a sahá po luku., Fučíková 1997#, I/227, and Krseba do alba amicorum.
Kresba perem (29,1 x 16 cm): Nahá Venuše stojí opřená o Amorův luk, vedle stojící Amor k ní vztahuje ruku se šípem, nalevo leží na zemi toulec. V pozadí strom., Fučíková 1997#, I/156., Fusenig 2010#, č. 70 s. 204., and Přípravná kresba k nedochovanému obrazu z Rudolfinských sbírek.
Kresba: Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu.., Fučíková 1997#, I/272., and Patrně návrh na nerealizovanou nástropní malbu, obdobná kompozice jako Merkur a Junov v Bílé věži Pražského hradu.
Kresba (19, 7 x 21, 5 cm): nahá Venuše leží na posteli, Amor s pochodní v ruce z ní stahuje průhlednou přikrývku a ohlíží se na loutnistu v soudobém oděvu (vysoký čepec). Loutnista sedí na posteli zády k Venuši, hraje a otáčí se dozadu., Fučíková 1997#, I/226, and Kresba byla patrně inspirována Tizianovým obrazem se stejným námětem, který byl s největší pravděpodobností součástí pražských sbírek císaře Rudolfa II., takže jej Sadeler mohl znát.