Dům rodiny Salgáry (Péter Salgáry, v 18. století starosta Budy), v 19. století přestavěn pro Józsefa Kajetána Béera. Z té doby patrně pocházejí tři figurální reliéfy: Diana; Romulus, Remus a Rhea Sylvia; Athena jako ochránkyně města, na které ukazuje pravou rukou. and Mytologickou výzdobu lze chápat jako oslavu Budapešti, neboť Athéna je tu explicitně charakterizována jako ochránkyně města.
Dům rodiny Salgáry (Péter Salgáry, v 18. století starosta Budy), v 19. století přestavěn pro Józsefa Kajetána Béera. Z té doby patrně pocházejí tři figurální reliéfy: Diana; Romulus, Remus a Rhea Sylvia; Athena jako ochránkyně města, na které ukazuje pravou rukou. and Mytologickou výzdobu lze chápat jako oslavu Budapešti, neboť Athéna je tu explicitně charakterizována jako ochránkyně města.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Olejomalba na kovu (36 x 46, 5 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec, luk), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom vzhůru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka, caduceus) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto (dvojzubec), vedle něj Kerberos. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Kaufmann 1988#, I.11., and K obrazu existuje kresba (Wien, Albertina inv. n. 3315). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Stuttgart, Shromáždění bohů 1) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).
Mědiryt (299 x 436 mm). Vlevo skupina aktů: tři sedící ženy, sedící Paris (v levé ruce hůl, v pravici jablko, na hlavě čapka, u nohy pes), za ním Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) proti němu tři bohyně - Juno (u nohy páv), Venuše s malým Amorem přijímá od Parida jablko, Minerva (u pravé nohy štít a helma) drží drapérii . Vpravo nymfa a dva říční bohové. Nad celou skupinou Viktoria (věnčí Venuši), v oblacích Apollón ve slunečním voze v kruhu zodiaku, dvojice jezdců, Jupiter (hořící blesky, žezlo, u nohy orel), za ním Diana (srpek měsíce), pod ním bůh větru se vzdutou drapérií., Zlatohlávek 1997#, 41, č. 14., and V roce 1949 převedeno z NM v Praze. Mědirytina podle kresby Raffaela (dnes ztracená), který se inspiroval reliéfy na antických sarkofázích.
Nástropní malba s bohatou figurální kompozicí. Centrálním motivem je Chronos, na hlavě má přesýpací hodiny, levou rukou odhaluje závoj (se slunečním diskem) z nahé ženské figury - Pravdy., Poche, Preiss 1973#, 143., Horyna, Neubert 2000#,, and Téma bylo zejména od 16. století často zobrazováno různými autory. Kompozičně blízko, s postavou Saturna nadzdvihujícího drapérii nad ležící Pravdou, je kopie podle Berniniho díla, který je patrně autorem tohoto kompozičního schematu, dále i kresba italského anonymního malíře dnes uložená ve sbírkách v Louvre.
Nástěnná malba, figurální scéna v oblacích. Dole vůz tažený pávy, z něj vystupuje Juno (koruna), za ní Žárlivost, před ní Závist, žezlo a koruna - v oblacích nad scénou Jupiter s orlem, na hlavě koruna) a letící Merkur (kaduceus, okřídlená čapka)., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., Togner 2010#, 79., and Malba představuje sestoupení Juno na zem, v doprovodu Olympanů, Žárlivosti a Závisti. Kolem hlavního výjevu jsou zobrazeny čtyři přiklady Jupiterových lásek.
Kresba (37, 2 x 46, 4 cm): na oblaku sedí Jupiter (orel) a Minerva (přilba, kopí, štít) v důvěrném hovoru. Dole v krajině božstva: nalevo sedící Diana (srpek, toulec), naproti ní sedící Apollón (lyra). Nad Apollónem nahá Venuše, kterou přikrývá Amor a vzhlíží přitom nahoru k Jupiterovi. Vedle Venuše Neptun (trojzubec), na protější straně Merkur (křídlená čapka) a ženské božstvo. Uprostřed v pozadí nalevo Herkules (kyj, lví kůže) a na zemi sedící Pluto s Kerberem. Nalevo v horním rohu ruina antické stavby s ženkou sochou v nice., Prag um 1600#, I, č. 177., and Přípravná kresba k obrazu (London, National Gallery inv. n. 6475). Výjev je interpretován jako zrození Minervy, ale ve Stuttgartu (Landesbibliothek, Cod. hist. Q. 298/299, Stammbuch Janisch fol. 142r) je obdobná kresba od stejného autora s nápisem: "Diese Figur wie Jupiter die Veniren veralsst und Minervam liebet mit verwunderung aller anderen heydnischen Götter is mir von Johan von Ach Kay. Mahler zu ehren gamacht worde." Z nápisu jednoznačně vyplývá, že se jedná o alegorické zobrazení v němž jde o konflikt mezi Venuší a Minervou (Prag um 1600, I, s. 329).