Olej na plátně (118 x 160 cm). Scéna v krajině, v popředí vpravo ležící socha říčního boha, vlevo štít s hlavou Medúzy. Vpravo nad sochou Paris, Venuše a Merkur, vlevo Minerva a Juno, za ní Eris s jablkem., Vacková 1989, 176-177, 213., and Obraz byl dříve pokládán za kopii z 18. století podle Bartholomea Sprangera.
Na kamenném zábradlí terasy zahradní zdi i na terase Glorietu ve východní části jižní zahrady (nazývaného též Čajový pavilon), jsou osazeny alegorické plastiky. Na zábradlí zdi Růžové zahrady tři figury. Minerva ve zbroji se štítem (meč chybí)., Poche 1977#, s. 248-249., and Slavíčková 1991#.
V parku pískovcová socha stojící ženy ve zbroji, na hlavě přilba, opírá se pravicí o meč - Minerva., Anděl 1984#., and V parku dokochováno několik prázdných klasicistních podstavců soch, původně byl v parku větší počet antických božstev. Dochovány pouze čtyři - Minerva, Mars, Herkules a Cérés.
Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Freska v oválném rámu, umístěném po straně výjevu s Hostinou antických bohů. Stojící nahá žena, drží před sebou hada zakousnutého do vlastního ocasu. Žena, na hlavě má přilbu, v levé ruce kopí, na zemi o sloup opřený štít s hlavou Gorgony. and Poche 1977#, s. 318-319.
Kresba perem (36, 8 x 51, 2 cm): vpravo sedí Herkules opřený o kyj, nad ním je Atlás se globem na ramenou. Postava vpravo dole, ke které se sklání Herkules byla interpretována jak Marsyás, ale pravděpodobnější výklad je, že se jedná o Prométhea, kterého vysvobodil Herkules (s Marsyou Herkules nebyl nikdy spojován). Mezi Prométheem a Herkulem leží na zemi nádoby. Nalevo od Herkula ja Faunka s nádobou a zvracející Faun. Ve středu obrazu je zdálky vidět shromáždění bohů s Jupiterem a Juno, nad nimi putti. Na levé straně obrazu stojí Minerva (přilba, kopí), vedle ní bohyně s miskou. V levém dolním rohu Pandóra s nádobou, ruku drží na jejím víku., Fučíková 1997#, I/184, and Ženská postava v levém dolním rohu, která drží ruku na víku, nemůže být nikdo jiný než Pandóra. Na protější straně jsou postavy, které s mýtem o Pandóře a Prométheovi těsně souvisejí - Prométheův bratr Atlás, Herkules a patrně i Prométheus. Na mýtus o Pandóře ukazuje i prominentní postava na levé straně, Minerva, která byla Jupiterem pověřena, aby Pandóru vybavila vším potřebným k tomu, aby lidem znepříjemnila život. Mýtus o Pandóře byl podrobně popsán u Hésioda (c. 700 př. Kr.) a setkáváme se s ním až do konce antiky, například v díle O Astronomii/ Astronomica (2. stol) připisované Hyginovi.
Olejomalba na mědi (22 x 32, 5 cm): nalevo sedí nahá Venuše s šípem v ruce, u jejích nohou Amor (toulec), napíná luk, za bohyní sedí napravo Mars (přilba), v ruce objímající Venuši číši vína, a nalevo mladý Bakchus (úponka s hrozny vína), pod Bakchem sedí Bohatství (roh hojnosti). Naproti Venuši stojí Minerva (odhalená ňadra, na prsou gorgoneion) se sférickým astrolábem v ruce, za ní Múzy (viola) v pozadí Diana (luk). Před Minervou na zemi uhašené pochodně a torso sochy nahé ženy. Výjev je zasazen do krajiny, za Venuší ruina antické stavby, za Venuší kruhová pevnostní věž., Konečný 1982#., Kaufmann 1988#, I.12, Jacoby 2000#, č. 51 s. 159-161., and Lubomír Konečný interpretoval výjev jako ohlas Lúkianova dialogu mezi Afrodítou a Erótem v Rozhovorech bohů (19). K obrazu existuje kresba, na níž je místo mladého Bakcha s úponkou vinné révy putto s pochodní (Münster, Dialog mezi Venuší a Minervou 1).
Nástěnná malba ve štukovém rámu. Uprostřed stojí trojice nahých bohyň: Venuše, Juno, Minerva, vpravo Paris se zlatým jablkem v ruce., Audyová 2005#, 52-75, and Togner 2010#, 64
Pískovcová socha Minervy (přilba, šupinová zbroj)., Horyna 1997#., Kořán 1999#, 108., and Socha tvoří protěšek k soše Marta na severním sloupku (Hořovice, zámek, brána, Mars). Mars a Minerva v antické mytologii nikdy nevystupují jako pár, ale výlučně jako nesmiřitelní nepřátelé. To velmi dobře vědí čtenáři Homérovy Iliady, kde bohovi války Athéna uštědřila dokonce dvakrát ostudný výprask (Hom. Il. 5, 840-869; 20, 69; 21, 392-433. Srov. též. Q. Smyrn. 12, 167). Jejich společné vystoupení na bráně čestného dvora v Hořovicích signalizuje, že zobrazené postavy nemáme chápat pouze jako mýtické hrdiny, ale především v přeneseném smyslu slova, jako ztělesnění abstraktních pojmů. Symbolismus dvojice Marta a Minervy, který byl založena na jejich protikladu, shrnuje známé motto "Arte et Marte/ uměním a bojem." (srov. Lohmeier 1978; Brink 2000). Objevuje se v populární knize emblémů Gabriela Rollenhagena, jen byla vydána poprvé roku 1611. Rytinu dvojice Marta a Minervy od Crispiana de Passe doprovází epigram, který oslavuje vladařské ctnosti - králi přináší čest nejen válečnické umění, ale i věda, neboť jak první tak druhé je zdrojem slávy: "Sunt duo qui faciunt vt REX in honore sit ARS MARS Gloria ab ARTE venit gloria MARTE venit", (Rollenhagen 1611, č. 68). Dvojici soch je možné současně chápat jako Minervu chránící mír před Martem (srov. Rosenthal 1989), čemuž by odpovídala skutečnost, že Mars je zobrazen na konci na severním konci série soch a Minerva mu tedy brání, aby se mohl přiblížit k bráně čestného dvora. I v tomto případě je souvislost mezi panovnickým ideálem a dvojicí Minervy a Marta zjevná.