Fasáda průčelí, dnes obnovené výzdobné schéma výzdoby vstupního křídla s hlavní bránou podle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1910. Sgrafitová a chiaroscurová výzdoba fasády silně poškozená, původně antická božstva v nikách. V přízemí: stojící žena, v 1. patře zprava Apollón (Helios), Venuše s Amorem, Merkur, Jupiter. Na sloupech před hlavním vxhodem sochy - vlevo Neptun, vpravo Amfitrité. and Vlček 2001#, 82.
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna na oblacích, zleva jede vůz s tažený trojspřežím, ve voze sedí Apollón, pod vozem okřídlená ženská postava, nad vozem letí dva putti, jeden s hořící pochodní, druhý s lukem a šípem. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Štuková dekorace stropu s malbou. Figurální scéna v oblacích, se sedícími postavami bohů. Uprostřed Jupiter s orlem, drží v pařátech blesky, Juno s pávem, po Jupiterově levici letí malý Amor s lukem a pochodní a dále dva putti. V popředí dole zleva Diana s lukem a měsíčním srpkem na čele, tři nymfy ? s nádobou, dvě múzy a Apollón s lyrou. and Mádl 2011#, 364-365, 369.
Kresba perem (18, 6 x 14, 6 cm): Amor (toulec přes rameno) slétá s lukem a šípem v rukou., Fučíková 1997#, I/282., and Patrně list do památníku. Pojetí postavy Amora souvisí s obrazem Amor opouštějící Psyché (Oldenburg, Landesmuseum).
Obraz (40 x 133 cm): v lese sedí pod stromem oblečený Apollón a hraje na housle, vedle leží na zemi luk a toulec. Za Apollónem Múzy, před nimi na zemi loutna, kniha a dechový nástroj. Naproti Apollónovi sedí Pán oblečený v kůži s kopýtky v lidské podobě. Mezi Pánem a Apollónem sedí Tmolos a Midas (žezlo). Nalevo sedí říční bohové (nádoba s vytékající vodou) a Nymfy s nádobami. and Kaufmann 1988#, 20.38.
Olej na plátně (177, 5 x 111, 5 cm): nahá Psyché (náramek na paži) pololeží na posteli, nahý Amor odlétá, pravici vyčítavě nataženou k Psyché, v levici drží luk, šíp a řemen od toulce. V popředí vlevo si šeptají dva Amorové, pod nimi dvě holubice, jedna leží na zádech, druhá je zobrazena ve stejné póze jako Amor., Fučíková 1997#, I/40, and Podle charakteru obrazu se jedná o produkt rudolfinského dvorského umění. Bezprostředně předcházející epizodu z Apuleiových Proměn ilustruje Heintzův obraz z roku 1605 (Augsburg, Heintz, Amor a Psýché). Psýché byla zjevně inspirována často napodobovaným antickým reliéfem, Letto di Policleto (tehdy ve sbírce Este ve Ferraře), po němž Rudolf II. dlouho toužil. V roce 1600 získal jeho kopii ze sbírky kardinála Granvella a později i originál, který je v Praze doložen od června 1603. Oba exempláře se v 17. století ztratily.
Freska v kartuši: v jezírku se koupe skupina nahých dívek, uprostřed je dívka se srpkem měsíce nad čelem - Diana. Proti nim do jeskyně nahlíží lovec (oštěp) se dvěma psy - Aktaión. Nymfy jsou zděšeny, jedna z družek se Dianu pokouší zahalit. Výjev je situován do prostředí lesní jeskyně s jezírkem. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu (kopí, luk, toulec). and Kompozice převzata z obrazu Marcantonia Franceschini z let 1692-1700. Franceschini se inspiroval Heintzovým obrazem z doby okolo roku 1600 (Wien, Diana a Aktaión), který Werle mohl znát ze Sadelerovy rytiny (srov. Miller 1991, s. 72). Z Heintzovy kompozice, která byla velmi často napodobována, se do Werleho nástěnné malby dostala Diana, která se předklání, aby mohla nabrat vodu do dlaně, dále postava pololežící Nymfy v popředí a umístění Aktaióna do středu zadního plánu.
Monochromní freska: Diana uprostřed skupiny Nymf (oštěpy a luk) se psem pozoruje s odmítavým gestem obou rukou Kallistó, které družky zdvihají oděv nad těhotným břichem. and Malba nedosahuje takové úrovně, kterou má polychromní kompozice na stropě hodovního sálu. Autorství G. Werleho může být sporné.
Freska v kartuši: figurální kompozice na pozadí lesa, v popředí uprostřed Diana (nad čelem srpek měsíce), střílí z luku. Před bohyní pokleká Nymfa s pravou rukou nataženou kupředu k medvědovi, který se objevuje za stromem. Kolem bohyně družina dívek se psem, kterého jedna z nich drží na vodítku, vpravo leží srna a dva ulovení divočáci. Na kmeni stromu v pravé části obrazu visí lesní roh, luk a toulec na šípy. Po stranách kartuše dvě monochromní figury napodobující sochařskou výzdobu. U nohou mají atributy lovu - lovecký roh, sítě, toulce se šípy. and Werle se těsně držel obrazu se stejným námětem od Marcantonia Franceschini 1692-1700, z něhož převzal doslova postavu střílející Diany, postoj Nymfy se psem a Nymfy vztahující ruku k medvědovi i medvěda za stromem. Zvíře patrně odkazuje na příběh Kallistó, který je zobrazen na východním fabionu hodovního sálu, tedy v bezprotřední blízkosti výjevu s Dianiným lovem. Poté, co Kallistó porodila syna, kterého s ní zplodil Jupiter, žárlivá Juno Nymfu proměnila v medvědici.
Nástropní freska, střední část: v oblacích postava Jupitera, orel u nohou, v levé ruce drží blesky, na hlavě má korunu, kolem těla vlající drapérie. Nalevo od něj sedí nahá Juno, bozi se na sebe dívají a mohutně gestikulují, zjevně jsou ve sporu. Pod Jupiterem sedí Diana v oděvu s odhalenými ňadry, ve vlasech půlměsíc v pravé ruce luk, je obklopená družkami a putti s loveckými atributy (luk, kopí na kance, trubka). Nymfa sedící u Dianiných nohou ukazuje doleva, na jih, kde sedí na oblaku Amor v jedné ruce má luk a ve druhé šíp, který se chystá vystřelit. Nad Amorem je Apollón s lyrou, který na bůžka lásky shlíží, okolo Apollóna jsou putti. Na západní straně je dvojice žen s motýlími křídly, jedna má v levé ruce štít, v pravici kopí, a je bojovně obrácena směrem k Amorovi, který je zjevně předmětem sporu mezi Juno a Jupiterem. and Ve středu kompozice je Juno a Jupiter, kteří se přou o Amora. Na boha lásky ukazuje Dianina družka, Apollón se na něj dívá a vyráží na něj postava se štítem a kopím, která zjevně personifikuje Cudnost (Castitas). Malíř pro její postoj použil Marta z Francheschiniho obrazu v lichtenštenském paláci v Rossau-Vídni z let 1692-1700.