Olejomalba na plátně (76 x 102 cm). Scéna v krajině před jeskyní. Autor zobrazuje okamžik, kdy se v bouři chystá milenecká dvojice Dido a Aeneas, ukrýt v jeskyni, a to pod patronací bohyně Juno, která sedí na oblaku s vlající drapérii nad hlavou a s pomocníky spouští na krajinu déšť. Nad milenci se vzáší Amor s šátkem na očích a střílí z luku., Daniel, Prohaska 1995#, 156, B 37., Zboranová 2005#, 65-66., and Obraz patrně vznikl jako jedno z bozzett pro výzdobu paláce Raimonda Buonaccorsiho v Maceratě, kde byl v 18. století umístěn jeden z největších cyklů barokních výjevů s námětem historie Aenea. Ze sbírky Colloredo-Mansfeld (konec 18.-zač. 19. století).
Nástropní freska ve štukovém rámu, figurální scéna v krajině. V popředí vpravo klečí Paris, podává Venuši jablko, před Venuší stojí Amor s lukem. Za Paridem Merkur (okřídlená čapka, kacudeus), za Venuší Juno s pávem, po pravici Venuše nahá Minerva (štít s hlavou Medúzy, kopí, helma). Nad Venuší se vznáší putto s věncem., Hosák, Zemek 1981#, 195., and Autor maleb není uveden, uváděn je pouze B. Fontana, který prováděl štukovou výzdobu stropů v několika místnostech na zámku.
Mars - sousoší vousatého muže ve zbroji (helma, kopí, meč) se psem., Adrian von Butlar, Marcus Köhler: Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012 Tod, Glück und Ruhm in Sanssouci, Ein Führer durch die Gartenwelt Friedrichs des Großen, Hatje-Cantz-Verlag 2012, http://www.brunnenturmfigur.de/index.php?cat=Figur%20und%20Relief&page=Potsdam, and Mars (Ares) und Minerva (Athene)Original des Mars von Francois Gaspard Adam (1760), vollendet von Sigisbert Francois Michel (1764), Kopie von Wolfgang Wille (2001)Original der Minerva von Francois Gaspard Adam (1760), Kopie von Peter Flade (2001) Mit wilder Pose ist Kriegsgott Mars gerade im Begriff den Speer zu schleudern (*) und so die gewaltsame Auseinandersetzung zu beginnen. Es gibt kein Zurück, die Gewalt ist nicht mehr aufzuhalten. Oder doch? Ebenso wild entschlossen erscheint Minerva, sie hat einen Grenzstein (*) gepackt und es bleibt offen, ob sie diesen heraus reißt und wegschleudern wird oder ob sie die Grenzen neu gesetzt hat und durch den Stein fixieren will. Doch egal: Die Bedrohung bleibt und das ungute Gefühl, dass die Weisheit der Entscheidungsträger versagt hat, wird noch verstärkt, wenn man das Fontänenrondell verlässt und in Sanssouci auf dem Weg nach Westen weitergeht. In den sich anschließenden Rondellen werden Gewalt und Leidenschaft, Entführung und Raub weiter thematisiert.
Na fasádě průčelí, pod hlavní římsou, kartuše s alegoriemi osmi ctností s doprovodnými latinskými nápisy. Sedmá zleva sedící žena ve zbroji (kopí, brnění, štít), proti ní sloup a vedle něho lev - Síla (Statečnost (Fortitudo)., Hilmera 1953#, s. 21-22., and Poche 1982#, s. 519-520.
Reliéf, tepaný měděný plech, v. 25 cm, š. 28 cm., Horejc 2016, s. 180., and Ve stejné sbírce je i kresba, návrh na kovovou mříž, v jejíž střední části je kresba realizovaného reliéfu.
Tapiserie (415 x 490 cm). Bitevní scéna na moři. V popředí římská veslice s vojáky útočícími na Antonia, stojí na palubě plachetnice, za ní záď lodi s odplouvající Kleopatrou., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (411 x 540 cm). Bitevní scéna na mořském břehu. V popředí římská jízda dostihující prchající dvojici na koních. V průhledu bitevní vřava, v dálce na horizontu mořský břeh., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Na průčelí tympanon se štukovým reliéfem: Minerva, na hlavě přilba, na štítě gorgoneion, kopí, pozdvihuje vavřínový věnec. Dvojice putti., Poche, Preiss 1973#, 92, obr. 86., Vlček 1999#, 383-385., and Architekt (Antonín Schmidt) se při včlenění stukového tympanonu se sedící Minervou inspiroval Virchem. Antikizující ornament v portrétních medailonech suprafenester prvního patra.
Štuková výzdoba tympanonu: znak Českého království doprovázený rohy hojnosti po obou stranách. Vlevo sedící Minerva se štítem a atributy umění a vědy. Vpravo Viktorie? s palmovou ratolestí a atributy průmyslu, obchodu a zemědělství., Poche, Preiss 1973#, 46, 65, 153., Ledvinka 1995#, 320-322., Vlček 1999#, 276-280., and Latinský nápis je upravenou verzí citátu Cicerona: SALUS POPULI SUPREMA LEX ESTO (Blaho lidu budiž nejvyšším zákonem, Marcus Tullius Cicero, De legibus).
Mědirytina (334 x 491 mm). Bitevní scéna soustředěná kolem kopí a štítu ležícího v popředí na zemi. Souboj pěšáků a jezdců na koních., Zlatohlávek 1997#, 140, č. 71., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky kardinála Františka Dietrichsteina, biskupa olomouckého při papažském stolci v Římě (Zlatohlávek 1997, 8-9). Rytina podle Rafaela.