Dvoupodlažní řadový obytný dům. Od roku 1807 v něm žil znalec antické řecko-římské kultury, piaristický učitel József Grigely. Pod římsou pět figurálních reliéfů a pět medailonů. V medailonech portréty filosofů a básníků s nápisy. Alegorické reliéfy v obdélných zahloubených polích. První skupinka zleva - múza a Orfeus hrající zvířatům (múza v drapérii, na hlavě koruna, opírá se levou rukou o oltář s knihami, drží v ruce dvě trumpety, na pravé ruce má navlečeny dva vavřínové věnce, třetí drží v natažené ruce, na zemi kniha, Orfeus sedí, hraje na lyru, u jeho pravé nohy sedí zvíře). Druhý reliéf: žena v drapérii, v pravici drží rozvinutý svitek, opírá se o oltář s knihami, v levé ruce drží blesky, před ženou na zemi kniha a helmice, naproti ženě stojí chlapec, v natažené pravici drží svitek. Nad vchodem alegorický výjev - Athéna, ochránkyně věd a umění. Na levé straně reliéfu skupinka alegorie Umění: chlapec, drží paletu, maluje na plátno na stojanu, na zemi před ním sedí puto, maluje na papír, u jeho nohou busta, v pozadí sokl s koulí, na ní stojí nahá ženská postava s palmovou ratolestí v ruce. Další skupinku tvoří žena s knihou a zavázanýma očima, z jejích obou stran dítě (dítě po její pravici ve fraku), nad hlavou dítěte po ženině levici drží Athéna vavřínový věnec. Athéna s helmicí na hlavě, drží kopí, vedle ní kniha a hlava Jupitera. Za Athénou další skupina postav - alegorie Věd, chlapec sedí u globu, vedle něho zeď s dalekohledem, o zeď se opírá dívka v drapérii; další postavy: sedící puto s knihami, nad ním okřídlená postava s rohem hojnosti, za knihami hvězdný globus. Reliéfy pokračují na pravé straně od vchodu dvěma výjevy, patrně alegoriemi Vzdělání patrně v histoii a právu. První skupinu tvoří sedící žena, píše na rozvinutý svitek řeckými písmeny, proti ní stojí žena u tabule s řeckými písmeny. Poslední dvojicí jsou postavy stojících žen v drapérii, první stojí u oltáře, na něm přidržuje desku s písmeny AB a gama delta, v pravici drží svitek; druhá žena stojí u oltáře, nad ním drží váhy, na zemi leží knihy., Medvey 1939, s. 17; Szatmári 2001, s. 9-10., and Alegorické výjevy i fiktivní portréty v medailonech čerpají inspiraci v antické kultuře. V medailonech jsou zobrazeni významné řecké a římské historické osobnosti: řecký filosof Sókratés (asi 469 - 399 př. Kr.); římský básník Vergilius Publius Maro (70 - 19 př. Kr.); politik, spisovatel a největší římský řečník Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př. Kr.); římský historik Titus Livius (59 př. Kr.- 17. po Kr.); slavný římský řečník, autor učebnice rétoriky Marcus Fabius Quintilianus (asi 35 - 45 Př. Kr.- 100 po Kr.); římský filosof, politik, básník a vychovatel císaře Nerona Lucius Annaeus Seneca ml. (4 př. Kr.- 65 po Kr.). Alegorické výjevy kladou důraz na hodnoty umění, vědy a vzdělání, k nimž se tímto hlásí obyvatelé domu.
Aureus, Julia Domna: busta císařovny, císařovna stojí u oltáře s skříňkou a obětuje. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 76, č. 36/29., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Marcus Aurelius: busta císaře s vavřínovým věncem, na reversu Salus s rohem hojnosti v levici, v pravici drží pateru, z níž krmí hada u oltáře., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 73, č. 36/11., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Nahý Apollón (plášť přes rameno, hlava a genitálie uraženy) přistupuje k Marsyovi, levou rukou jej přidržuje a pravou ruku natahuje za sebe pro nůž, který leží na oltáři. Vedle nože motýl. Oltář je nahoře ozdoben draperií, na boku je pověšena syrinx a tympány. Vousatý Marsyás je nahý (genitálie uraženy), svázané ruce natažené nahoru a připevněné k větvi stromu, na níž sedí daší motýl. Nalevo je palma., Bažant 2006#., and Zobrazení Marsya je ohlasem antické sochy ze sbírky kardinála della Valle (1463--1534) v Římě, pro což hovoří skutečnost, že se v tomto případě Paolo della Stella výjimečně nedržel severoitalských vzorů druhé čtvrtiny šestnáctého století, které se od středoitalských odlišují právě tím, že nezobrazují antický originál. Marsyás na pražském Belvedéru a poměrně věrně podává pozdně helénistický tzv. bílý typ, který zobrazuje Marsyu pasivně visícího za ruce ze stromu. Ve sbírce kardinála della Valle antická socha stála na pravé straně vchodového portika, shodou okolnosti na podobném místě jako na pražském Belvedéru. Paolo della Stella se také mohl opřít o reliéfní verze zobrazení, které se často vyskytují na antických římských sarkofázích. Podle dochovaných kreseb jich bylo okolo poloviny šestnáctého století známo několik a největší vliv měl sarkofágový reliéf, který se kdysi nacházel v Hever Castle. Potrestání Marsyi nebyla pouhá exekuce, ale rituál, což je na reliéfu naznačeno tím, že Apollón bere nůž z oltáře, jenž je nahoře ozdoben draperií a na boku visí osudný syrinx a tympány. O oltář je opřen nějaký předmět, který vypadá jako pochodeň s plamenem obráceným dolů (na znamení brzké smrti fauna?), ale reliéf je bohužel dosti poničený.
Mucius Scaevola si pálí ruku. Mucius Scaevola v antické zbroji kombinované se špičatou (etruskou?) přilbou drží pravici nad ohněm zapáleným na oltáři. Rohy oltáře zdobí beraní hlavy, na něž je pověšena draperie, mezi beraními hlavami je lidský obličej zepředu s doširoka otevřenými ústy a dlouhými vlasy. Nalevo je strom, napravo palma, Bažant 2006#., and Muž kladoucí ruku do ohně hořícím na oltáři je Mucius Scaevola známý čtenářům Livia. Vedlejší výjev napravo zobrazuje Curtiův skok do propasti, který byl často zobrazován společně s Muciem. Oba výjevy byly považovány za typické pro Liviovy dějiny, a proto je nalezneme i na titulním listu z roku 1568 s dřevoryty Josta Ammana, které se těsně drží dřevorytů z prvního ilustrovaného vydání Livia publikovaného Johannem Schöfferem v roce 1531. Curtiova oběť je ve vydání z roku 1568 v centrálním medailonu a Muciův příkladný čin je vlevo dole.
Venuše (šátek na hlavě, dlouhé šaty s vyhrnutými rukávy, šál) drží velkou rostlinu ve zdvižené levé ruce, v pravé ruce drží pod rostlinou misku (z níž se směrem nalevo line kouř ?). Před Venuší je oltář, na kterém stojí ozdobná zapálená olejová lampa se dvěma křídly (?). Oltář je pokryt listy (?), na boční stěně oltáře jsou pověšené vojenské trofeje (štíty, šavle, flétny, buben), o stranu obrácenou k Venuši je opřena hůl s upevněnou draperií, nahoře je zakončena hlavou berana. Za Venuší jde nahý Amor s nahoru obrácenou svíčkou (?). Nalevo palma, napravo za oltářem strom., Bažant 2006#., and Když byl Aeneas v bitvě raněn, Venuše musela z hory Ida přinést kouzelnou bylinu a udělat z ní lék, aby svého smrtelného syna vyléčila. Na šestém soklovém reliéfu vidíme Venuši s ohromnou rostlinou, pod níž drží misku, ze které se patrně kouří. Za Venuší je nahý Amor, který drží svíčku obrácenou vzhůru (znamení života?). Výjev se odehrává před oltářem, na jehož boku jsou válečné trofeje, (štíty, zkřížené šavle, buben, píšťaly), patrně narážka na rozhodující boj, který Aeneu čeká. Kultovní charakter výjevu dokresluje hůl s beraní hlavou opřená o oltář, kterou nacházíme v renesančních zobrazeních bakchických průvodů, ale která nemá v antice žádné předlohy. Neantickými detaily jsou i oděv Venuše a samozřejmě Amorova svíčka, na antických vzorech byla totiž zobrazována pochodeň.
Oranžový karneol (chalcedon) s řezbou představující sedícího muže hrajícího na lyru, před ním oltář., Benda 1989#, 18, obr. 16., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Řezba geny z antické římské republiky patrně zobrazuje boha Apollóna.
Freska: uprostřed oltář, na němž klečí se sepjatýma rukama Polyxena (modré podkasané šaty, dlouhá červená tunika). Před oltářem jsou připravené dvě otepe dříví na zápalnou oběť, nalevo stojí kněz (tiára, žlutá kasule, bílá tunika) s mečem v ruce, levou rukou přidržuje Polyxenu za rameno. Napravo Agamemnon (koruna, brnění, plášť) sedí na trůně a nesouhlasně zdvihá ruku (podle tradice s obětí nesouhlasil, srov. Seneca, Troades, 287). V pozadí město s přístavem, v němž kotví plachetnice (podle Ovidia k oběti nedošlo u zničené Tróje, ale v Thrákii). Ve třech výjevech umístěných pod výjevem s obětí Ifigenie jsou mořské motivy, uprostřed Tritón troubící na mušli, po stranách dvě Nereidy., Konečný 2007#, and Série 24 výjevů a 10 menších freskových obrazů začíná na severní stěně lodžie, pokračuje na protější jižní stěně, potom pokračuje na západní stěně a východní stěně, vyvrcholení je na stropě. Výjev na severní stěně byl v odborné literatuře chápán doposud jako oběť Ifigenie, ale tento výjev byl v 17. století zobrazován zcela jinak, jak ukazují např. ilustrace k Ovidiovým Proměnám od Antonia Tempesty (Tempesta 1610, 112), které jinak Baccio del Bianco ve Valdštejnském paláci často používal. Tak tomu bylo i v případě obrazu na severní stěně Saly terreny, kde podle Tempesty malíř zobrazil oběť Polyxeny (Tempesta 1610, 122). Oběť Ifigenie a Polyxeny spolu úzce souvisely, ale měly opačný význam, zatímco první symbolizovala počátek trójské války, druhá naopak symbolizovala její konec, což se k programu lodžie hodí mnohem více. Na protější straně lodžie je výjev s Neptunem inspirovaný Aeneidou (Quos ego), který symbolizuje konec Aineiova putování a jeho příchod do Itálie. Dvojice výjevů je oslavou blížícího se míru a vizuálně je propojují shodně pojaté trojice výjevů s Tritónem a Néreidami, které jsou umístěny pod nimi.
Fasáda s bohatou sochařskou výzdobou. Na nárožní kupoli ženská postava sedící na vyvýšeném trůnu, drží v obou rukách věnec - Hungária, vedle ní alegorické postavy. Po pravici: žena s velkou kytící plodů - Zemědělství (Mezögazdaság), muži s kolem a kleštěmi - Průmysl (Ipar). Po levici muž s knihou - Věda (Tudomány), skupina mužů podavajících si ruce nad balíkem - Obchod (Ipar) a Doprava (Közlekedés). Nad hlavním vchodem na atice čtyři plastiky: nahý muž opírající se o úl (Prosperita), žena se svitkem (Umění), žena s květinami - (Příroda), a nahý mladík s tabulkou (Právo). Nad vchodem trojúhelníkový štít se sochařskou výzdobou: dvojice géniů s maďarským zemským znakem a po jejich stranách alegorie Obchodu (dítě s balíkem), Práva (dítě s fasces), Zemědělství (žena obětující na oltáři obilí, muž sklízející obilí) a Průmyslu (muž s kovadlinou, dítě s ozubeným kolem). Plastickou dekoraci doplňuje na nároží rolverkový štít s dvojicí géniů držících vavřínovou snítku, postavy puttů s různým náčiním (kosa, hrábě, květiny, úl, kladivo, kovadlina, kleště, okřídlené kolo, lokomotiva, sistrum), festony, motivy orlů, mužských okřídlených postav s okřídlenou čapkou na hlavě, fasces a helmicí (?) v ruce, uprostřed kruhových medailonů z vavřínových věnců., Medvey 1939, s. 43., and Původně stála na tomto místě budova Dianiných lázní. Po jejím zboření vznikala nová budova poměrně dlouho za účasti dvou architektů (Alpár, 1906, Quittner 1909, Alpár 1913 - 1918). Původně komerční banka ("Pesti magyar kereskedelmi bank"), dnes Ministerstvo vnitra ("Belűgyminisztérium"). Bohatá sochařská výzdoba odkazuje na tradiční alegorické kompozice ilustrující prosperitu, která je důsledkem činnosti bankovního domu.
Novoklasicistní budova byla původně zbudována v roce 1806, pro hraběte Vince Sándora, patrně podle plánů vídeňského architekta Johanna Amana ve spolupráci s uherským architektem Mihály Pollackem. V roce 1867 byla přestavěna jako sídlo předsedy vlády. V letech 2000 - 2002 proběhla rekonstrukce paláce, při níž byla alespoň částečně obnovena podoba budovy z roku 1806, dnes je zde sídlo prezidenta ("Köztársasági Elnöki Hivatal"). Reliéf na tympanonu hlavního průčelí zobrazuje hrdinské činy příslušníků rodu Sándor. Západní fasádu a průčelí zdobily původně dva vlysy, na levé straně fasády je vlys původní (1808), výzdoba pravé poloviny fasády pochází až z doby pozdější rekonstrukce (1867).Vlys nalevo od bočního vchodu (1808, viz fotodokumentace), jehož autorem je patrně bavorský sochař Anton Kirchmayer, zobrazuje průvod, který směřuje k oltáři. U oltáře stojí Vesta, za ní jdou dva trubači troubící na mušle, za nimi Jupiter a Juno, ruce mají svázané festonem, který nesou dva putti, za nimi jdou dvě ženské postavy zahalené do vlající drapérie, první nese Jupiterovu korunu, druhá palmovou ratolest, za nimi trojice mužů v bederních zástěrkách táhnou vůz, v němž sedí Venuše a Amor (křídla a šíp), za vozem kráčí Vulkán (kladivo) a Merkur (okřídlená čapka, střevíce a kaduceus), za nimi Herkules (kyj, jablka Hesperidek v ruce za zády), Saturn (na rameni má dítě) a postava v bederní roušce z listí s nějakým předmětem na zádech, pak Mars ve zbroji, za ním putto držící feston, na němž je přivázán lev, na kterém sedí další putto, za lvem jde panter a Bakchus (panteří kůže, věnec z vinné révy, thyrsos a vinný hrozen v ruce), pak Apollón (luk, toulec se šípy) a poslední Paris (frygická čapka, poutnická hůl, jablko), v levém horním rohu je vidět část žezla, na němž sedí orel (snad připomínka římské triumfální regálie).Vlys napravo od bočního vchodu zobrazuje skupinu tančících nymf nesoucích festony, v pravé polovině reliéfu skupina putti. Na zemi leží kružítko a trojúhelník, dvojice putti - jeden drží triangl, druhý lyru, vedle nich stojí múza držící svitek, pak další putto kreslící vousatého muže, za malířským stojanem je sokl s mužskou bustou., Medvey 1939, s. 12; Szatmári 2001, s. 42-43., and Starší vlys s průvodem Olympanů na levé straně západního průčelí zobrazuje podle maďarské literatury průvod Venuše a vlys po pravé straně slavnosti na Helikónu.Postava dívky ukazující na oltář se zapáleným ohněm (na boční straně oltáře reliéf s Amorovým lukem a toulcem se šípy) je Vesta, ochránkyně rodinného krbu, ale i Říma a celé Římské říše. Je zde tedy patrně zobrazen svatební obřad s průvodem olympských bohů.Helikónem bylo nazýváno pohoří v Boiótii zasvěcené Apollónovi a múzám, s Diovým oltářem a chrámem, mýtické místo, kde tryskal legendární pramen básnické inspirace odkrytý bájným Pegasem. Přebývaly zde múzy - v tomto případě je zobrazeno deset tančících dívek, které nemají žádné atributy, nejsou tedy zobrazením konkrétních múz.