Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Nástěnné malby: groteskové motivy s akantovými rozvilinami, obludami, putti v rozvilinách, putti ve vozíku taženém labutěmi, Géniové. Géniové drží kartuše, hořící pochodně skloněné k zemi., Anděl 1984#., and Dekorace jsou inspirovány antickou ornamentikou.
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Mědiryt 396 x 532 mm). Scéna v krajině s průhledem na město a pohoří na obzoru. V popředí skupina figur obklopená putti - vlevo sedí Paris pod stromem(frigitská čapka, u nohou pes), za stromem dva Satyři a malý Satyr (špičaté uši, rohy, kozlí nohy). Po Paridově levici stojí Merkur (kaduceus, okřídlená čapka a střevíce), před Paridem Venuše s malým Amorem a Minerva (přilba, štít). Za Minervou Juno, která přijíždí na voze. V oblacích zleva přijíždí Helios na voze se čtyřspřežím, uprostřed prstenec zodiaku s motivem orla sedícího na trůně a božstvo ve voze s dvojspřežím., Zlatohlávek 1997#, 172, č. 95., and Ve sbírkách NG od roku 1951 (Jindřich Klazar, Praha). Autor předlohy Giovanni Battista Bertani.
Mědirytina (423 x 279 cm). V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav. and Vlnas 2005, 114-115.
Mědiryt (374 x 1130 mm). Příprava na svatbu. Tři skupinové kompozice. Vpravo Mars a Venuše v lázni. Před vchodem do jeskyně, ve velké mělké nádobě, stojí Mars a Venuše, jsou obklopeni putti, kteří je omývají a osušují, z levé paže Marta svléká Amor (křídla, toulec) jeho šat a zbroj. Uprostřed panelu je hostina - prostřený stůl, k němu přichází Merkur, u stolu stojí Venuše a vedle něho sedí opilý Silén s Fauny, kolem Fauni a nymfy připravují hostinu. Za stolem dvě Hóry, které pozorují dva Satyři, rozhazují květiny na stůl, za nimi pergola a tribuna s hudebníky (trubka, činely, lyra, roh). V popředí říční bohyně se dvěma nádobami s vytékající vodou (prameny). Na levé straně prostředního obrazu stůl s vystavenými nádobami, vedle stolu z pravé strany stojí velbloud a osel, před ním stojí Bakchus (věnec z révy, miska, kozel) a malý Satyr s tygry. Z levé strany stolu slon, před ním sloužící s měchem vína. Na zemi tygři, nádoby s vínem.Při levém okraji obrazu vedle stolu křeslo, na něm sedí Apollón (na zemi had) obklopený Charitkami (?). Jedna z žen sedí u jeho nohou a opírá se o křeslo. Za křeslem žena s košem ovoce (Pomona ?), vedle ní druhá (drží větev révy). Před Apollónem klečí třetí žena, Flóra (?) a nabízí mu ošatku s plody a květinami, druhá ošatka leží vedle ní na zemi. Za Apollónem, v průhledu do krajiny, průvod exotických zvířat a Neptun. Směrem k okraji, kde je v temném zákoutí zobrazena stará žena, kráčí Vulkán. Nad skupinou v oblacích okřídlená postava troubící na roh., Zlatohlávek 1997#, 185, č. 106., and Do sbírek NG převedeno roku 1945 ze zámku Libochovice. Libochovická sbírka grafických listů vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Upravil a vydal A. Caranzanus (1613). Slepeno ze tří částí. Rytina je kompilována podle některých výjevů, které navrhl Giulio Romano pro výzdobu severní (Mars a Venuše), jižní a západní stěny sálu Psýché ("Camera di Psiche") v Palazzo Te v Mantově.
Figurální výjev. V hlavním pásu na severní stěně je zobrazen Orfeus (nahý, plnovous) hrající zvířatům na violu da gamba. Podle mýtu Orfeova hra přilákala nejen nejen lidi, ale i zvířata, stromy a skály. Tento aspekt je zdůrazněn okázalou nesourodostí zobrazené flory a fauny. Vedle mýtických (jednorožec) a divokých zvířat jsou zobrazena i zvířata domácí (pes, koza). Vedle exotických zvířat jako je lev je zobrazena místní fauna (veverka, kamzíci atd.), obdobný charakter má i les, v němž jsou duby, ale i palma. Do výjevu se zakrojuje tympanon dveří, v němž je madailón s portrétem Zachariáše z Hradce, který nesou dva putti. Význam portálu je zdůrazněn tím, že jej rámují iluzivní pilastry. Výjev je součástí ikonografického programu, jehož další části tvoří pás loveckých výjevů na soklu, protějšek k výjevu s Orfeem tvoří výjev se stětím Jana Křtitele a Herodovou hostinou na jižní stěně, na západě a východě jsou personifikace neřestí., Chamonikola 1999#, č. 115., and První reprezentační interiér s antickou tématikou v českých zemích. Orfeus je zobrazen jako kulturní héroj, který svým zpěvem proměnil pustou pláň v "locus amoenus", místo zastíněné stromy, bohaté na vodu a zvěř, což demostrují lovecké výjevy na soklu. Orfeus je s největší pravděpodobností kryptoportétem Zachariáše z Hradce. Objednavatel je zobrazen v medailónu nade dveřmi, takže se dívá na Orfea. Jako analogii a možnou inspiraci této autostylizace lze uvést Bronzinův obraz Cosima I. jako Orfea hrajícího na violu da gamba, jenž je rovněž zobrazený v heroické nahotě. V souladu s touto interpretací jsou zbývající výjevy v místnosti, zatímco výjev s Orfeem symbolizuje především kultivaci přírody, výjevy s Herodem a personifikace nectností názorně demonstrují nutnost kultivace člověka, což je rovněž úkolem ideálního vladaře.
Na západní stěně Lehkomyslnost (jede na vlkovi se zakousnutou husou v tlamě, ve znaku má straku, na helmu pták a nakorouhvi pečeně na rožni), Pýcha (meč v ruce a na hlavě tiáru, jede na koni, pod jehož kopyty je lev, ve znaku má lva, na helmu páv a na korouhvi orel), Prchlivost (jede na medvědovi, napíná luk se třemi šípy, ve znaku má kance, na helmu očkubaného kohouta a na korouhvi klovajícího ptáka). Na východní stěně je Nenáviost (hubená, drží se za nohu, jede na beranovi s drápy a hadím ocasem, ve znaku má štíra, na helmu netopýra a nakorouhvi dva hady), Nestřídmost (jede na praseti, ve znaku má kočku, na helmu sovu a na korouhvi sysla), Lenost (jede na kulhavém oslu, ve znaku má kohouta s kachním zobákem držícího podkovu, na helmu opice s podkovou v ruce), Chlípnost (jede na koni s drápy a medvědíma ušima, ve znaku žába, na helmu kohout, na korouhvi liška). Ve dveřních špaletách dveří na západě ozbrojenec a na severu Alexandr Veliký (štít s gryfem) a král Artuš (štít s trojicí královských korun). Na klenbě jsou rozviliny s groteskami (cvičící postavy, lidské hlavy a koňské hlavy, sova, opice) a erby rodů z Hradce a z Valdštejna., Chamonikola 1999#, č. 115., and Cyklus hříchů je vytvořen podle rytin Heinricha Aldengrevera z roku 1552 (Lejsková-Matyášová 1959).