Budova nemocnice, MAZSIHISZ SZERETET KÓRHÁZ, židovská lůžková nemocnice (Mazsihisz - Magyaroszágy Zsidó Hitközsegek Szövetsége) byla postavená v roce 1911, od roku 1914 Chevra Chadisa, pro platící pacienty, dar americké židovské rodiny Weinberg, v roce 1952 zestátněna. Sochařská výzdoba v zahradě nemocnice. Před fontánou je umístěno torzo sochy nahé dívky (bez paží) s drapérií kolem beder (zmenšená kopie Venuše Mélské) stojící na tamburovém podstavci s reliéfem. Reliéf běžící kolem soklu zobrazuje bakchický průvod: tančící bakchantka s bubínkem v levé pozdvižené ruce, tančící bakchantka hraje na píšťalu, za ní Satyr, přes rameno má lví kůži, hraje na dvojitou píšťalu, druhá tančící dívka drží v pravé ruce lékythos, mladík se džbánem na levém rameni. Ve vzdálenějším koutě zahrady stojí socha dívky v antické drapérii, v pravé ruce svěšené podél těla drží obilné klasy, na hlavě má koš s ovocem (alegorie hojnosti)., Rajna 1989, č. 8513; Kuhn 2005., and Obě sochařská díla jsou kopiemi antických děl.Socha nahé dívky na tamburovém podstavci je kopií antické Venuše. Originál tzv. Venuše Mélské byl nalezen v roce 1820 v jeskyni na ostrově Mélos. Socha byla prostřednictvím francouzského námořního důstojníka Julese Dumonta d´Urville poslána do Francie, jako dar králi Ludvíku XVIII. a stala se součástí královských sbírek. Za jejího autora je považován Alexandros z Antiochie, nebo Praxiteles, původ je datován do doby kolem roku 130 - 120 př.n.l. Socha byla předlohou pro mnoho kopií z různých materiálů a v různých velikostech; v 19. století se stala častou plastickou výzdobou umístěnou v evropských zahradách. Odlitky a zmenšené kopie antické Venuše byly v 19. století ve velké oblibě, dodnes se vyrábějí její terrakotové napodobeniny v různých velikostech, které jsou prodávány v supermarketech jako zahradní dekorace. Tato antická socha je typickým příkladem bezduchého průmyslového kopírovaní antické předlohy, která tak zcela ztratila uměleckou hodnotu, která ještě v 19. století byla uctívána.Reliéf na podstavci zobrazuje bakchický rej. Satyrové, přírodní démoni, byli v Řecku nezbednými průvodci Dionýsa. Měli lidskou postavu, koňské uši, ohon a kopyta. Spolu s bakchantkami (mainadami) provázeli boha v průvodu v době konání dionýsovských oslav. Tak jsou zobrazováni již na řeckých červeno-figurových nádobách, pak na hellenistických reliéfech zdobících nejčastěji kalichové krátéry a na římských nádobách z 1. - 2. století po Kristu. Podobný krátér je zobrazen například v 18. století na portrétu Johna Wodehouse (Pompeo Batoni, 1764, AMAM 1970.60, Allen Memorial Art Museum, Oberlin, USA). Satyr hrající na dvojitou flétnu, oblečený do lví kůže je hodně blízký Satyrovi zobrazeném na tzv. Borghese váze z Louvru (40 - 30 př.Kr.), tato váza byla velmi slavná už v 18. století, patřila do sbírky kardinála Scipiona Borghese (1576 - 1633), stála v Římě, v zahradě Borghese a byla často zobrazována (např. kresba Roberta Huberta, 1733 - 1808) z roku 1775, dnes v Musée des Beaux-Arts, Valence). Od jejího nálezu bylo vyrobeno mnoho jejích replik (například v porcelánce Wedgwood byla vyráběna v letech 1780 - 1785). Replika výjevu zobrazeného na váze Borghese se také v nízkém reliéfu objevovala jako výzdoba interiérů (Hammerwood Park East Grinsead Sussex). Mnoho kopií vázy se dochovalo v zahradách a parcích, jsou vyráběny dodnes.Stojící plastika mladé ženy v drapérii je patrně také kopií některé antické sochy kněžky bohyně Ceres (srov. Reinach 1906, s. 214).
Nad vchodem ve cviklech dvě alegorické figury. Vlevo mladík levou rukou se opírá o knihy, v pravé ruce drží vavřínové větévky; vpravo dívka s hlavou zakrytou závojem, za ní kolo štěstí, v pravé ruce drží šperky., Déry 1991, s. 115., and Obě postavy personifikují Vzdělání a z něho plynoucí Blahobyt.
Nájemní dům z roku 1811, v chodbě uvnitř budovy pod schodištěm plastika ženy, drží v náručí ovoce (Persefoné ?). and Szőké -Kissné Szemerédy 2001, s. 13.
Křtitelnice ze žuly s dříkem napodobujícím kmen se suchými větvemi, připisována Wendelovi Rosskopfovi. Práce vznikla zjevně v souvislosti s aktivitou na zámku (klenba a sloup v sále v přízemí)., Hořejší 1979#, s. 33., and Antická teze, že umění má imitovat přírodu (Plinius, nat. hist. 35, 64 etc.), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia (Decameron 6,5).
Pískovcová plastika v zámeckém parku, na ohradní zdi - Atlas nesoucí globus., Poche 1977#, s. 53., and Originál plastiky v lapidáriu, na nádvoří zámku.
Dvě pískovcové plastiky na bráně vedoucí k bývalým zámeckým skleníkům. Stojící žena se rukou opírá o nízký dřík sloupku, levá noha spočívá na žábě, nad čelem hvězda, v pravici drží srpek měsíce - Noc. Stojící žena, nad čelem zářící sluneční terč, v levé ruce drží tvář Slunce - Den. and Poche 1977#, s. 53.
Ve dvoře Dolního zámku kašna s figurou Tritóna troubícího do mušle., Poche 1977#, 57--62., Anděl 1984#, 29-33., and Novodobý odlitek podle sochy Adriaena de Vries, zapůjčen ze sbírek NG v Praze.
V prvním patře hlavní sál, prostupující dvěma patry, jeho mallířská výzdoba vzbuzuje iluzi sochařské plastické výzdoby. Stěny a strop zdobí figurální grisaillová malba. Lunety s putti., Hosák, Zemek 1981#, s. 43., Samek 1994#, s. 109-110., I, and Miloš Stehlík, Bohumil Zlámal, Bohumír Lifka, Boskovice: St. zámek a hrad, město a okolí, STN 1955. Ivan Řeholka, Zámek Boskovice, Kraj. střed. stát. památkové péče a ochrany přírody, Brno 1990.
Vstup do zámku průjezdní sloupovou síní, na vrcholu schodiště vedoucího do prvního patra socha dívky. Sochy s antickou tematikou (Hermes od Josefa Käsmanna), mramorové sochy Nereidky a Psyché G. F. Marchese. alegorie, obrazy atd.hraběte Alfonse Mensdorfa-Pouillyho, Hosák, Zemek 1981#, s. 43., Samek 1994#, s. 109-110., and Neoklasicistní zpracování antického námětu odpočívajícího Merkura.
V přízemí vstupního křídla trojlodní sloupová síň se schodištěm na jižní straně. Nad schodištěm do prvního patra mramorová socha dívky s motýlými křídly, sedí vrcholu dříku nízkého kanelovanho sloupu., Hosák, Zemek 1981#, s. 43., Samek 1994#, s. 109-110., and Sochařský typ melancholické sedící dívky, opuštěné Psýché, je typem, který byl v klasicistním a neoklasicistním sochařství několikrát zpracován. Autor Psýché z Boskovic patrně navázal na dílo italského sochaře P. Teneraniho.
Průčelí budovy s figurální sochařskou výzdobou ( Antonín Pilgrim, 1510-1511), uprostřed mezi postavami heroldů a měšťanů alegorická postava Spravedlnosti (na hlavě koruna, v levé ruce váhy, v pravici meč). and Socha pochází patrně z doby po švédských válkách, kdy byla radnice poškozena. Opravy byly dokončeny roku 1660.
Dvě klečící ženské plastiky opírajícící se o nádobu na vodu. and Ženské plastiky byly původně osazeny na fontánách po stranách hlavního předního průčelí zámku, zřízených roku 1816 na zámeckém nádvoří tehdejším majitelem zámku Františkem Antonínem Thun-Hohensteinem.
Kamenné zábradlí zahradní zdi i terasa Glorietu ve východní části jižní zahrady, nazývaného též Čajový pavilon, jsou zdobeny sedmi alegorickými plastikami od neznámého autora. Na zábradlí tři figury: Saturn, Minerva, Vulkán. Na zábradlí glorietu je dnes pouze pět ženských figur. V průčelí Flóra, Ceses, Venuše a Pomona. Na straně obrácené k městu žena s hadem, levá noha nakročená na cistu misticu (Cérés?). Na střeše glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici bojovníka (původně se štítem a mečem). Další figury jsou umístěny v interiéru salla terreny: Pomona Venuše, Cérés, Proserpina? (atributy chybí) a ve výklenku na nádvoří zámku, žena držící želvu., Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy., Slavíčková 1991#., and Z původních plastik jsou dnes osazeny kopie, některé originály jsou umístěny v prostorách salla terreny. Představují antická božstva:
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Slavíčková 1991#., and Původní atributy - meč a štít, dnes chybí. Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese, která byla v 17. - 18. století velmi dobře známá z rytin. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická plastika byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků. Kromě replik antické plastiky, existovala i díla sochařů, kteří s předlohou zacházeli volněji, například sochy nad bránou hlavního vchodu do zámku Charlottenburg v Berlíně.
Nárožní patrový dům, původně volně stojící. Na obou nárožích fasády hlavního průčelí nika s postavou ženy. Po pravé straně vchodu žena v antické říze, levá ruka přidržuje drapérii, v pozdvižené pravici květinový věnec. V nice, po levé straně vchodu, žena v antické říze, v levé pozdvižené ruce drží pohár, pravou rukou svěšenou podél těla drží hada, který ovíjí její předloktí. and V budově byla od 18. století provozována živnost lékárenská. Pro místní šlechtu zde připravoval léky již od roku 1742 knížecí lékař, chirurg Pavel Konstantin Císař. V roce 1805 se změnila v lékárnu veřejnou a byla nazvána "U Anděla strážce". Kolem roku 1834 byla budova přestavěna novým majitelem, lékárníkem Františkem Linhartem a z té doby pocházejí obě plastiky na hlavní fasádě. Jsou inspirované antickým sochařstvím a souvisejí s lékárenskou živností provozovanou v domě. Bohyně Panakeia, s věncem květů může v tomto případě evokovat léčivé účinky rostlin (tato Asképiova dcera byla bohyní osvobozující od všech nemocí). Starořecká bohyně tělesného zdraví a čistoty Hygieia, krmící hada mlékem z misky, uctívaná v Římě jako Salus, byla považována za patronku lékárníků.
Nárožní nájemní dům, na soklu v přízemí umístěna zmenšenou kopie antické sochy Venuše Mélské. and Socha nahé dívky na podstavci je kopií antické Venuše. Originál tzv. Venuše Mélské byl nalezen v roce 1820 v jeskyni na ostrově Mélos. Socha byla prostřednictvím francouzského námořního důstojníka Julese Dumonta d´Urville poslána do Francie, jako dar králi Ludvíku XVIII. a stala se součástí královských sbírek. Za jejího autora je považován Alexandros z Antiochie, nebo Praxiteles, původ je datován do doby kolem roku 130 - 120 př.n.l. Socha byla předlohou pro mnoho kopií z různých materiálů a v různých velikostech; v 19. století se stala častou plastickou výzdobou umístěnou v evropských zahradách. Odlitky a zmenšené kopie antické Venuše byly v 19. století ve velké oblibě, dodnes se vyrábějí její terrakotové napodobeniny v různých velikostech, které jsou prodávány v supermarketech jako zahradní dekorace. Tato antická socha je typickým příkladem bezduchého průmyslového kopírovaní antické předlohy, která tak zcela ztratila uměleckou hodnotu, která ještě v 19. století byla uctívána.
V zahradě budovy na místě pův. tureckých lázní (Császár fürdö, Szent Lucas fürdö - "Lukácz fűrdő parkjában"), měla být podle literatury socha Herkula. Nenalezeno. and Rajna 1989, č. 1181.
Na vrcholu kašny podstavec, na něm socha okřídlené ženy, oblečené v antické drapérii, na hlavě diadém, za postavou fasces a had. Alegorie míru, socha byla původně umístěná v Népliget., Buza 1994, s. 26-27., and Socha, která zdobí vrchol kašny je volnou parafrází alegorické plastiky Mír (1812 - 1814, žena s hadem a oštěpem), od Antonia Canovy (1757 - 1822). Canova sochu vytvořil na objednávku pro hraběte Nikolaje Rumianceva, nejprve jako symbol diplomatické aktivity tří generací rodu Ruminacevů, po porážce Napoleona v Rusku jako symbol evropského míru. Socha byla nejprve v Rumiancevově paláci v Petrohradu, od roku 1953 je v Kyjevě (Museum západního a východního umění).
Pomník byl budován od roku 1896, sochy postupně vytvářeny od roku 1901 do roku 1929. Dvacetšest alegorických soch od různých autorů, mezi nimi některé navazující na antické tradice. Alegorie "Práce a Blahobyt" - nahý muž, nese kosu, s ním žena drží květiny a plody; "Válka" - mladý muž řídí dvojspřeží, je nahý, na hlavě přilbici, v ruce drží hada; "Mír" - žena v drapérii, drží v levé ruce palmovou ratolest, řídí dvojspřeží; "Věda a Sláva" - nahý muž, v ruce drží globus s pozlacenou soškou Viktorie držící ratolest, vedle něho žena s věncem na hlavě, v ruce drží vavřínovou snítku (G. Zala, 1906 - 1908). and Budapesti köztéri 1987, č. 115; Gerö 1990; Hájos 2001, s. 28.
Románský kostelík v obci Jakub u Kutné Hory byl, podle autentiky dochované na panské empoře, vysvěcen roku 1165, a to za účasti Vladislava II. a jeho choti královny Judity. Na jižním průčelí jsou dochovány plastiky, které však byly druhotně osazeny až po dokončení kostela. Po stranách vstupního portálu jen fragmenty (patrně sv. Petr a Pavel), v tympanonu nad vchodem žehnající Kristus s knihou a dva andělé s kadidelnicemi po jeho stranách. Ve slepých arkádách patra, nad portálem stojící sv. Jakub (?) s knihou a klečícími donátory (Slavibor a Pavel), po jeho pravé straně sv. Vojtěch (?), po levici postava ve zbroji, sv. Václav (?) a sv. Prokop (?). and Sochy jsou druhotně použité, pro nové osazení musely být upraveny, původně snad pocházely z Prahy nebo severní Itálie (?). Antickou inspirací je kompozice - umístění figur v arkádách, drapérie a tendence osamostatnit sochu od architektury, kontrast v pojednání hlavy a těla téměř do podoby volné plastiky.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, zlatá chiaroscurová malba v reliéfu umístěném v malované balustrádě: Apollón a Dafné., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Clythie., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, ve čtyřech rozích stropu nahé alegorické figury s atributy - Flóra ? (mužská figura ?) jako Jaro (květiny, roh hojnosti, sluneční záře), Cérés jako Léto (srp, věnec z klasů), Bakchus jako Podzim (tygří kůže, karafa s vínem, na hlavě věnec z vinné révy), Vulkán jako Zima (kovadlina, měchy)., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, zlatá chiaroscurová malba v reliéfu umístěném v malované balustrádě: Diana a Aktaión., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Herkules bojující se lvem., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: postava stojícího muže, vousy, u nohou orel, v ruce blesky - Jupiter., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: postava stojícího muže v římské zbroji, na hlavě přilba - Mars., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Minerva se štítem s hlavou Gorgóny., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Na stropě sálu, zdi obložené dřevem, fresková výzdoba, iluzivní architektura s dvojicemi atlantů, kteří nesou balkónek balustrády. Nad malovanou balustrádou figurální scéna v oblacích. Uprostřed stropu žena v čapce s perem, vedle ní jelen, Diana (srpek měsíce na čele, oštěp) s nymfami a svými psy, které drží putto. Pod výjevem s Dianou sedící žena hraje na chello, putto před ní drží noty, pod výjevem hedební nástroje. Vlevo žena (škraboška), nad ní žena s košíkem a štěpařským nožíkem, sluneční terč, před ním nahá postava s kružítkem v ruce, nad ním zodiak se znaky zvěrokruhu (rak, lev). Vpravo žena s mořskými korály ve vlasech a síťkou v ruce, sedí na sudu a odpočívající žnec (klobouk, kosu mu brousí malý Faun). Nad nimi putti v oblacích, putto s lesním rohem. Nad celou scénou jsou při protější balustrádě navršeny různé zbraně., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho. Žena s čapkou s perem a jelenem (symbol Jaroměřic) je považována za personifikaci Jaroměřic. Ostatní postavy jsou personifikací hudby, lovu, rybaření a zemědělství, činností spjatých se životem na šlechtickém sídle. Výzdoba stropu je (přemalby v roce 1817) považována za alegorické vyjádření oslavy života na jaroměřickém panství.
Na stropě sálu fresková výzdoba, iluzivní architektura s figurální scénou v oblacích, pod ní na pásu balustrády mezi alegoriemi čtyř ročních dob postavy malých Faunů a dvojice hrajících si, nebo pracujících putti. Putto linkující notový papír, putto nesoucí violoncello, putti vyhazující do vzduchu lišku v síti, putti s květinami, putto s bubínkem, putto v kostýmu s vinných listů, putto dmýchající měchem oheň, putto se sokolem, putto a malý Satyr s uloveným kancem, putti na sáňkách, putti zpracovávající vinné hrozny., Samek, 1999#, s. 25-27., Zbranková 2006#, 22-32., and Malíři Domenico Maria Francia a Alessandro Farretti, patrně podle návrhu Giovanniho Battisty Pellizuoliho.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: Venuše s Amorem, Herkules bojující se lvem, Clythie, Mars, Jupiter s orlem, Minerva se štítem s hlavou Gorgóny, Juno s pávem, Ceres, Aurora, Saturn, Fóra, Apollón., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
Jedenáct soch z mušlového vápence v zámeckém parku: stojící postava nahé ženy, kolem těla drapérie, u nohou stojí nahé dítě, drží luk a šíp - Venuše s Amorem., Hosák 1981#, s. 113-115., Samek 1999#, s. 25-27., and Podstavce pod sochy vytvořil František Strickner z Egenburgu.
V přízemíních arkádách nárožní budovy (dříve "Fövarosi Önkormányzat Posta Bank") výklenky se dvěmi stojícími plastikami, které byly původně v Dianiných lázních v Budapešti. V roce 1991 je restauroval maďarský sochař Béla S. Hegyi a provedl podle Huberových soch kopie, které byly osazeny v roce 1993. Socha Minervy ve zbroji, pravá noha nakročená, levá ruka se opírá o štít, pravá o kopí (dnes chybí), pod draperí má pancíř, na hlavě helmici. Ve druhém výklenku nahý mladý muž, přes levé rameno má přehozenou draperii, hraje na lyru, kterou drží v levé ruce (Apollón). and Budapesti köztéri 1998, s. 39, č. 87, 88; http://www.shb.hu/en/shb_studio/restauralas_apollo_01.html. (21.06.2006)
Šestipodlažní nárožní budova úřadu, dříve Kreditní banka, dnes Ministerstvo financí. Eklektická stavba s řecko-římskými dekorativními prvky, s bohatě sochařsky zdobenou fasádou. Nad vchodem pod římsou nesou dva géniové svatoštěpánskou korunu se znakem Uherského království, pod nimi putti a dvě mužské alegorické postavy - Obchod v podobě Merkura (Kereskedelem) a Průmysl (Ipar). Na nárožní fasádě směřující do Nádor tér jsou opět putti a dvě ženské postavy - alegorie Zemědělství (kosa a obilné klasy, Mezögazdaság) a Vinařství (vinné hrozny a džbán, Bortermelés); dále nad vchodem směřujícím do náměstí alegorie Ctnosti (žena s kolem) a Svornosti (žena se opírá o fasces), alegorie Mateřství (žena s dětmi), opět alegorie Obchodu -Spořivosti (Merkur s úlem a modelem budovy) a alegorie Plodnosti (žena s dětmi); alegorie Krásy (Venuše) a alegorie Vědy (Athéna, štít, kopí, sova). and Medvey 1939, s. 44; Demski 1999, s. 255; Gerle 1994, s. 51.
Drobná olověná plastika ležící nahé dívky, v klíně drží hada, který se ovíjí kolem její levé ruky., Rusina 1983, s. 106., and Sošku muzeu daroval roku 1926 obchodník Rudolf Habermayer. Oautorství panují spory, byla připisována Donnerovu následovníkovi, nebo Georgu K. Mervillovi. Téma je je v evropském umění neobvyklé. Kadmus, který se v životě dopustil řady špatných skutků, posléze a byl zmrzačen Perseem, prosil bohy aby se proměnil v hada. Je zobrazen se svou manželkou Harmónií.
Čtyřpodlažní nájemní dům, na fasádě v úrovni přízemí sokl s kamennou plastikou. Socha zobrazuje mladíka v zástěře, s kladivem v ruce (alegorie práce). and Mladík sice není zosobněním antického božstva, ale je zde zřejmá inspirace v řeckém archaickém sochařství (tzv. kúroi).
Objekt lázní ve stylu pozdní secese s několika sochařskými díly. V interiéru na konci haly socha Venuše (Huszár), dále alegorie čtyř ročních dob (Szabados). V exteriéru areálu nad venkovním bazénem dvojice Néreoven. and Plastická výzdoba lázní tematicky odpovídá běžné vazbě na antickou mythologii. Nérovny, půl žena, půl ryba, jsou ženským protějškem Tritónů, průvodců mořského boha Neptuna. Společně s Venuší, která se zrodila z mořské pěny, mají vztah k vodě.
Řadové obytné nájemní domy s figurální výzdobou. Na průčelí se opakují sochy a vázy: dívky se snopem a srpem (alegorie Úrody nebo Zemědělství), nad vchodovými dveřmi dvě vázy s antikizujícími eliéfy.
Sedící mladý muž, nahý, v klíně přehozena drapérie, oběma rukama drží lyru opřenou o levé stehno., Varcl 1978#., and Sádrová kopie bronzové sochy, která byla původně vytvořena pro Dvůr Králové nad Labem, za války zničena při náletu. Autor se patrně inspiroval antickými zobrazeními Orfea (Apollóna ?).
Mramorová busta, poprsí muže., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 116., and V roce 1870 zakoupil Bedřich z Fürstenbergu, arcibiskup olomoucký, antické a antikizující busty, které dal umístit do oblouků nik v Maxmiliánově kolonádě. Odtud později její tradiční název Pompejská. Dnes jsou busty v Arcidiecézním muzeu.