Sofoklova Elektra v režii Reinharda Auera a podání Freies Theater Bozen sice nebyla zdaleka tak zajímavá jako režisér sám, ale ukázalo se, že němčina je pro antické drama jazykem bezmála přirozeným a ve vcelku standardní inscenaci oslnil především výkon Gabriele Langes v titulní roli. Její extrémní expresivní herectví kontrastovalo s celkově střízlivým, až snad ironickým pojetím zbytku inscenace včetně ostatních hereckých výkonů.
Olej na plátně (54 x 67 cm): poprsí Athény (přilba), Venuše (oděv s odhalenými ňadry) s jablkem v ruce a Juno., Kaufmann 1988#, I/1., and Hlavním zdrojem poučení o Paridově soudu bylo shrnutí příběhu v Bájích (Fabulae) připisovaných neprávem Hyginovi (fab. 92) a podrobné Ovidiovo vylíčení Paridova setkáni s bohyněmi v Ovidiových Listech milostných (her. 6, 53-88). Na alegorický výklad Aacehnova obrazu ukazuje skutečnost, že zobrazil pouze polopostavy tří bohyň s jablkem.