Venuše (šátek na hlavě, dlouhé šaty s vyhrnutými rukávy, šál) drží velkou rostlinu ve zdvižené levé ruce, v pravé ruce drží pod rostlinou misku (z níž se směrem nalevo line kouř ?). Před Venuší je oltář, na kterém stojí ozdobná zapálená olejová lampa se dvěma křídly (?). Oltář je pokryt listy (?), na boční stěně oltáře jsou pověšené vojenské trofeje (štíty, šavle, flétny, buben), o stranu obrácenou k Venuši je opřena hůl s upevněnou draperií, nahoře je zakončena hlavou berana. Za Venuší jde nahý Amor s nahoru obrácenou svíčkou (?). Nalevo palma, napravo za oltářem strom., Bažant 2006#., and Když byl Aeneas v bitvě raněn, Venuše musela z hory Ida přinést kouzelnou bylinu a udělat z ní lék, aby svého smrtelného syna vyléčila. Na šestém soklovém reliéfu vidíme Venuši s ohromnou rostlinou, pod níž drží misku, ze které se patrně kouří. Za Venuší je nahý Amor, který drží svíčku obrácenou vzhůru (znamení života?). Výjev se odehrává před oltářem, na jehož boku jsou válečné trofeje, (štíty, zkřížené šavle, buben, píšťaly), patrně narážka na rozhodující boj, který Aeneu čeká. Kultovní charakter výjevu dokresluje hůl s beraní hlavou opřená o oltář, kterou nacházíme v renesančních zobrazeních bakchických průvodů, ale která nemá v antice žádné předlohy. Neantickými detaily jsou i oděv Venuše a samozřejmě Amorova svíčka, na antických vzorech byla totiž zobrazována pochodeň.
Nahá Venuše drží v natažené levici plášť, který si svlékla (jeho záhyb je vidět mezi jejíma nohama), před ní stojí Amor a natahuje k ní levici. Před Venuší kovadlina, u které pracuje nahý Vulkán. Sedí na skále a v levé ruce drží na kovadlině plát kovu, pravá ruka s kladivem je již zdvižena. Kovadlina stojí na kruhové bázi zdobené okřídlenými monstry (lví hlava, ženské poprsí). Před kovadlinou leží na zemi přilba, za ní je zapálené ohniště. Za Vulkánem je cihlová zeď naznačující Vukánovu kovárnu, stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Podle Vergilia si Venuše v ložnici na Vulkánovi vyprosila zbroj a poté, co se s ním milovala, božský kovář ihned odešel do své dílny, aby ji vyrobil. Na pražském reliéfu jsou tyto události shrnuty do jednoho výjevu. Venuše se sice teprve odhaluje, ale Vulkán už pilně pracuje na slíbené zbroji, přilba je již hotová a leží vedle kovadliny. Tato kompozice Paola della Stella připomíná malbu, která je dnes v Národní galerii v Praze, dílo Maartena van Heemskerck z roku 1536, určené pro radnici v Harlemu.
Vlys je vyzdoben úponkou, do níž jsou začleněny groteskní motivy., Bažant 2006#., and Na vlysu pražského Belvedéru pozorujeme tematizaci groteskové výzdoby. Většina groteskních postav byla do sebe zaklesnuta v beznadějném zápase, jenž byl vyjádřen tím, že navzájem spoutaní soupeři se snaží marně odpoutat, tón vlysu tedy udávají rozšklebené křičící tváře. "Spinario"je jediná nedeformovaná postava v celém vlysu, což mělo patrně usnadnit její identifikaci. Postavička měla spojovat pražský Belvedér a římský Kapitol, ale je možné, že byla pověřena i dalším úkolem. Ve středověku se tato postava vytahující si trn z paty objevuje jako personifikace března. Kapitolská socha byla proto známá pod jménem "Marzo". V šestnáctém století byla kapitolská socha identifikována jako pastýř, ale tradiční spojení "spinaria" s březnem se v lidovém podání udrželo dodnes. Personifikace března mohla být doprostřed jižního průčelí Belvedéru umístěna proto, že desátého dne právě tohoto měsíce se narodil Ferdinand I. .
Sochařská výzdoba, která čítá přes sto reliéfů figurálních a stejně tolik dekorativních, tvoří jednotný celek. Na soklech sloupů a ve cviklech jsou mytologické výjevy, které jsou navzájem provízány. Integální součástí výzdoby jsou rovněž putti na pilířích zábradlí v přízemí, rozvilina s groteskními postavami ve vlysu a ornamentální výzdoba zábradlí patra., Bažant 2006#., and Sochařská výzdoba obsahuje celou řadu citátů slavných sochařských děl antického starověku. Zobrazení hradebních zdí, které tvoří pozadí celé řady výjevů, bylo patrně inspirováno reliéfy Traianova sloupu v Římě, na což ukazují ornamentální pruhy v horní části kvádrového zdiva. Tento model mohl být zprostředkován Ripandou, který na začátku šestnáctého století všechny reliéfy Traianova sloupu překreslil. Dochované kopie těchto kreseb vysvětlují, jak se mohla znalost této památky tak rychle rozšířit po celé Evropě.
Výzdoba zábradlí horní terasy složená z prolamovaných desek oddělovaných pilířky bez hlavic. Systém výzdoby balustrády je stejný na všech čtyřech stranách, všechny reliéfy jsou oboustranné. Oba krajní panely: horní část trojzubce mezi dvěma mořskými draky. Předposlední panely na obou stranách: hlava se šátkem mezi dvěma draky.Vnitřní panely: řetěz řádu zlatého rouna a Jupiterovy blesky. Ve středním panelu je část řetězu řádu zlatého rouna v horizontální poloze (dvě ocílky, dva páry ovčích nohou) s Jupiterovými blesky po stranách, v bočních panelech je část řetězu řádu zlatého rouna (pazourek s plameny, dvě ocílky zdobené reliéfními hlavami) zobrazená ve vertikální poloze, za ní zkřížená břevna s plameny., Bažant 2006#., and Triumfální výklad cviklových reliéfů západního průčelí měla podtrhnout výzdoba zábradlí horní terasy složená z prolamovaných desek oddělovaných pilířky bez hlavic. Tento typ balustrád byl typický pro benátskou architekturu šestnáctého století, kamenné zábradlí Belvedéru nebylo ovšem pouze dekorativní záležitostí, ale zdaleka viditelnou korunou celé stavby, v níž bylo její poselství stručně a jednoznačně shrnuto. Na obou koncích zábradlí, nad krajními arkádami, prolamované desky zobrazují draky s hlavou se šátkem a delfíny s Neptunovým trojzubcem, nejdůležitější jsou však třídílné desky, které vyplňují zbývající část. Na těchto deskách jsou zobrazeny Jupiterovy blesky s motivem řádu zlatého rouna. Okřídlené blesky byly v šestnáctém století chápány nejen jako atributy nejvyššího olympského boha, ale také jako symbol boje s těmi, kteří jej opustili, a připomínka zaslouženého trestu, který stihne bezbožné odpadlíky, jejichž předobrazem byli zpupní Giganti. Články řetězu, jenž byl součástí řádu zlatého rouna, jsou na zábradlí zobrazeny nejen v horizontální, ale i ve vertikální poloze. Kdybychom habsburské řetězy doplnili, obepínaly by nejen obvod terasy pražského Belvedéru, ale i celý vesmír. Tento kosmický rozměr byl zdůrazněn právě tím, že je řetěz řádu zlatého rouna prokládán Jupiterovými okřídlenými blesky. Klíč usnadňující pochopení tohoto detailu je umístěn uprostřed západního průčelí, ve cviklovém reliéfu nad vchodem do budovy, kde je zobrazen Jupiter se svými atributy, orlem a okřídleným bleskem. Zábradlí Belvedéru tak do všech čtyř světových stran hlásá zvěst o tom, že nástupem Ferdinanda na císařský trůn se na zem vrací Jupiter a jeho Zlatý věk, který - na rozdíl od Zlatého věku Saturnova - již nikdy neskončí.
Autorem návrhu byl sochař Paolo della Stella "de Mileto", kterého do císařských služeb najal Ferdinandův vyslanec v Janově Suarez de Figureoa. Stella na letohrádku pracoval od roku 1537 do své smrti v roce 1552. Přízemní část tvoří iónská sloupová kolonáda, která obíhá okolo celé stavby, jež byla vystavěna na půdorysu protáhlého obdélníku. Od roku 1555 vedl stavbu Bonifác Wolmut, který vystavěl patro v dórském stylu a kýlovou střechu záalpského typu., Bažant 2006#., and Stavba navazuje na tradici antických zahradních pavilonů, jež se udržela v maurském Španělsku i osmánském Istanbulu.
Nahý africký zajatec s rukama spoutanýma za zády, za vousy ho vede muž v antické zbroji (přilba, šavle), který před sebou drží malý štít a opasek patřící zajatci. Za skupinou postava zahalená v plášti přetaženém přes hlavu (zjatcova žena?)., Bažant 2006#., and Antický reliéf, který posloužil jako vzor pro pražské zobrazení, byl na začátku šestnáctého století v Římě k vidění jednak ve vile Madama, na mramorových reliéfech s Horami, bohyněmi času a ročních období, zdobícími bázi antického kandelábru, ale především ve slavné římské sbírce de'Rosi. Její součástí byl soubor tří antických svatebních reliéfů z terakoty. Jejich ohlasy najdeme na různých místech pražského Belvedéru. Sbírka de'Rosi vznikla již před rokem 1454 a je nejstarší římskou kolekcí antických starožitností (byla rozpuštěna v roce 1517). Pražský reliéf byl patrně inspirován třetím reliéfem, na němž byla svatební scéna s Hérou, před níž stála nevěsta se zahalenou hlavou podávající ruku ženichovi. Po roce 1517, kdy sbírka de'Rosi zanikla, tento reliéf patrně zůstal v Římě, protože je někdy před rokem 1529 doložen v majetku malíře Sodomy. V první polovině šestnáctého století byla tato zahalená nevěsta ze třetího reliéfu ze sbírky de'Rossi často parafrázovaná.
Olej na plátně (74,3 x 103 cm). Figurální scéna. Před soudcem sedícím na vyvýšeném místě klečí žena, vkládá ruku do tlamy sochy lva sedícího u nohou starce. Za ženou stojí šašek (její přestrojený milenec)., Neumann 1974#, 148-151, č. k. 60, obr. 79., and Obraz získal Humprecht Jan Černín za svého působení v Benátkách v letech 1660-63. Dílo je protějškem obrazu Zkouška čistoty vestálky Tuccie (Škréta namaloval celkem deset výjevů na námět ženské moci, které se dostaly sbírky Humprechta Jana Černína). Obraz Bocca della verita ilustruje novodobou legendou o antickém básníku Vergiliovi. Vergilius, ve středověku považovaný za kouzelníka, dal podle legendy zhotovit hlavu s otevřenou tlamou, do níž musely ženy, nařčené z nevěry, vložit ruku a přísahat na svou nevinnost. Falešnou přísahou o ruku přišly. V Římě jsou tato "Ústa pravdy/ Bocca della verita" v předsíni kostela S. Maria in Cosmedin (ve skutečnosti to je antická deska - kryt odpadního kanálu z 1. století, poprvé v souvislosti s Vergiliem uvedeno r. 1475 v německé knize o římských pamětihodnostech). Škréta však pro zkoušku použil sochu lva, do jehož tlamy žena ruku vkládá, v kompozici se inspiroval grafikou od Georga Pencze (1533-1534). Ve výjevu hraje důležitou roli šašek, přestrojený milenec ženy, který položil ruku na její hlavu, takže žena mohla prohlásit, že se jí kromě manžela a šaška nedotkl žádný muž.
Stucco relief sculpture directly below Guntherus represents woman with a column, the allegory of Strength., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and In the ceiling fresco of the main hall of the monastery's prelature featuring the miracle of the Blessed Guntherus, Perseus' myth is included. The ceiling painting proclaims that the Iustitia of the Břevnov monks firmly rests on a triad of moral virtues, Sapientia, Fortitudo and Temperantia. Into this ideological program the story of Perseus was embedded, the pagan hero being presented as a forerunner and alter ego of Blessed Guntherus. The old story celebrated the antiquity of the Břevnov monastery and its classical aura tied it with Rome and its imperial tradition.
In this fresco monochromatic medallion we see on the left Pegasus with outstretched wings standing on hind legs, above him on the mountain's peak there is a round temple of Apollo. In the middle there are palm trees. On the right there is a group of seven Muses, in the middle Clio (History) is sitting with her right hand raised, her left elbow reposed on a pile of books. At the bottom Melpomene (Tragedy) is reclining, she turns her bare back to the viewer, her head is turned and she seems to be contemplating the tragic mask which she holds in her left hand. At the top we see Urania (Astronomy) inspecting heaven with a telescope. It is to be noted that Asam took care to choose a representative set of Muses to fit the theme of his fresco. Since it represents a historical event with a serious message, Clio and Melpomene dominate in the group of Muses, Urania is distinguished as a muse of Christian poets and personification of spirituality., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and In the ceiling fresco of the main hall of the monastery's prelature featuring the miracle of the Blessed Guntherus, Perseus' myth is included. The ceiling painting proclaims that the Iustitia of the Břevnov monks firmly rests on a triad of moral virtues, Sapientia, Fortitudo and Temperantia. Into this ideological program the story of Perseus was embedded, the pagan hero being presented as a forerunner and alter ego of Blessed Guntherus. The old story celebrated the antiquity of the Břevnov monastery and its classical aura tied it with Rome and its imperial tradition.