Leopoldova fontána na druhém nádvoří Pražského hradu. Čtveřice soch v životní velikosti-Héfaistos, Hermés, Héraklés, Poseidón, horní bazén nesou dva Tritóni. and Vančura 1991, s. 521
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořila dlouhá chodba na místě starší stavby z doby Karla IV., která sloužila stejnému účelu. Nyní však byla zpřístupněna nejen ze dvorku před severním průčelím paláce, ale novým hlavním chodem, který byl obrácen na východ, k bazilice sv. Jiří. Venkovní portál má půlkruhový záklenek s profilovanou archivoltou, je umístěný v edikule tvořené korintskými polosloupy s kladím a hladkým vlysem. Sloupy jsou kanelované s píšťalami, hlavice se hlásí k raně gotickým vzorům - jsou bez volut a tvoří je listy v jedné, v rozích ve dvou vrstvách, rohové listy se stáčejí v bobule a přejímají tak funkci volut. Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi a je nejstarší ze skupiny portálů z huti Benedikta Rieda, ke které patří kromě portálů Pražského hradu i portál Novoměstské radnice, portál radnice v Nymburce. Vnitřní portál jezdeckých schodů je umístěný ve spojovací chodbě, kterou se vcházelo do Vladislavského sálu a je ještě více poplatný gotické tradici. V korintské edikule s kladím je vstupní otvor se záklenkem tvaru oslího hřbetu., Mencl in: Homolka 1985#, s. 106-124 (datuje portály do let 1493-1500)., and První antikizující portály v Praze.
Portál složen z edikuly tvořené stočenými polopilastry s kanelováním doplněním píšťalami, hlavice jsou korintské, kombinace typu z oken a z hlavního vstupu do sálu. Hlavice tvoří listy, ale v rozích jsou voluty s rozetami, nad nimi je kladí s kazetami v podhledu, na němž spočívá archivolta s prázdným tympanonem. Lze předpokládat, že v tympanonu archivolty měl být reliéf jako v obdobně koncipovaném portálu do kostela sv. Jiří z doby kolem roku 1520. Do této edikuly je vložena edikula tvořená stláčenými polosloupy s kladím, hlavice jsou podobné hlavicím pilastrů vnější edikuly, patky mají v rozích románské drápky. Gotickými prvky jsou stáčené pilastry a polosloupy a dále zapuštění portálu od zdi., Mencl in: Homolka 1985#, 120-121 (datuje do roku 1493), and Jeden z prvních antikizujících portálů v Praze.
Portál mezi první a druhou místností druhého patra má pravoúhlý záklenek profilovaný gotickým oblým prutem, edikulu tvoří korintské polosloupy, jež jsou jsou opatřeny kanelami s píšťalami a stojí na trnožích s rozetami. Hlavici sloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou na oknech Vladislavského sálu a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Sloupy nesou kladí s kazetami opatřenými rozetami v podhledu. Uprostřed vlysu jsou dva lvi podepírající prackami kolčí štít s korunovaným L (Ludvík byl korunován v roce 1509). Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi. Místnost ve druhém patře je nejbohatěji vyzdobena, protože se nachází v úrovni Vladislavského sálu, žebra jsou dole zakončena listy a vousatou mužskou hlavou. Portál v prvním patře je koncipován obdobně jako ve druhém, ale bez figurálního vlysu a rozet na trnožích sloupů. Dříky sloupů jsou zato tordované a další románskou reminiscenci představují listy na patkách sloupů. and Jedny z prvních antikizujících portálů v Praze.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořily tzv. jezdecké schody s nízkými stupni, na něž navazovala lodžie, z níž se vstupovalo do sálu. Byla to krátká chodba, jejíž západní stěnu obrácenou do dvorku panovnické rezidence tvořila dvě velká okna s vertikálně zdojeným křížem. Okna v edikule byla pojata obdobně jako okna do Vladislavského sálu. Celá tato část je dnes zakryta přístavbou z doby kolem roku 1570., Mencl in: Homolka 1985#, 106-1108 (datuje do let 1493-1500)., and První antikizující lodžie v Praze.
Reliéf, složený ze tří částí, původně tympanon. Na prostřední obdélné desce trůnící P. Marie s dítětem, obklopena anděly, u jejích nohou abatyše Mlada a Berta. Postranní segmentové desky s klečícími postavami - donátoři, po levici Madony Přemysl Otakar I., po pravici jeho sestra Anežka., Bažant 2003#, 107-112., and Přemyslovský pár je individualizován, ovšem v rámci typů - Anežka je půvabná a pokorná, Přemysl je a fyzicky zdatný a autoritativní, oba jsou mladí. Podobně jako obrazy Přemysla a abatyší odkazují na konkrétní osoby, tak i ústřední motiv svatojiřského reliéfu patrně odkazoval na skutečnou památku, mariánskou sochu uctívanou tehdy nejen v Praze, ale i v celém království. Nějaká kultovní socha Madony na Pražském hradě s největší pravděpodobností existovala. Je pravděpodobné, že i na Pražském hradě byla "pravá" podoba nebeské královny, tedy byzantský typ Hodegeteria, hlavní mariánská kultovní socha odvozovaná bezprostředně od sv. Lukáše. Jestliže by tato hypotéza byla správná, svatojiřský reliéf by zobrazoval nejen historické osobnosti spjaté se svatojiřským klášterem, ale i zde uctívanou kultovní sochu. Absence byzantských ikon či byzantinizujících soch z 13. století mezi památkami dochovanými v českých zemích nepřekvapuje, neboť v průběhu husitských válek bylo zničeno ohromné množství kultovních děl. Byzantské ikony však byly v českých zemích prokazatelně existovaly od konce 11. století - jak již výše zmíněno, biskup Altmann z Pasova, jenž zemřel roku 1091, dostal od českého knížete vzácnou desku s obrazem P. Marie zobrazené po řeckém způsobu (greco opere), tedy ikonu.
Trojlodní bazilika s krátkou hlavní lodí o třech polích (hlavní apsida nedochovaná), úzké boční lodi bez příčné lodi s tříapsidovým závěrem (ukončeny apsidami podkovovitého tvaru, středí je výrazně delší). Na východě i západě vyvýšený chór s kryptou., Cibulka1936#., Bažant 2003#, 21-24., and Archaické rysy stavby bez příčné lodi s úzkými loděmi bočními odpovídají západoevropským trojlodním bazilikám kolem roku 1000. Absence vertikálního i horizontálního členění stěn připravených pro malbu nebo mozaikovou výzdobu, typický rys raně křesťanských staveb, se v Římě objevuje znovu ve 12. století, v rámci renesance raně křesťanských bazilik. V západní Evropě se v době otónské renesance objevuje v Sasku, odkud byl také (podle Cibulky) odvozen typ baziliky v Praze.