Antická hlava starce., Podlaha-Šittler 1903#, 213-214., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Antická kamej s hlavou starce zobrazuje filosofa Sókrata.
Černošedý onyx s řezbou představující muže se spirálově zatočenou hornou (cornu) a standartou., Benda 1989#, 18, obr. 15., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Gema z raného římského císařství zobrazuje muže s velkou spirálovitě zatočenou hornou (cornu), vojenského trubače kohorty. Troubením předával legionářům bojové rozkazy a signály.
Oranžový průsvitný karneol s řezbou představující dřepící nahou ženu., Benda 1989#, 18, obr. 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Gema ze 2. - 3. století s postavou Venuše je patrně replikou Doidalsovy plastiky Afrodíté.
Oranžově hnědý karneol s postavou okřídlené ženy, napražené ruce patrně držely věnec., Benda 1989#, 17., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Gema s ženskou figurou (2. - 3. stol.) představuje bohyni Viktorii.
Oranžově červený chalcedon s řezbou, postava muže v helmici, v levé ruce štít, v pravé kopí, vstupuje na žebřík, opřený o hradbu., Benda 1989#, 18, obr. 22., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Námětem gemy z 2. - 1. stol. př. Kr. je dobývání městských hradeb.
Černošedý onyx se zoomorfní řezbou., Benda 1989#, 19, obr. 31., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Řezba na gemě, z 1. století, zobrazuje zajíce držícího v tlapkách vinný hrozen.
Černošedý onyx se zoomorfní řezbou., Benda 1989#, 19, obr. 30., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Řezba na gemě, z 1. - 2. století, zobrazuje zajíce držícího v tlapkách hrozen (?).
Slonovinová destička s řezaným reliéfem, Plochu zabírá trůn, na něm sedí postava sv. Petra v drapérii, v levé ruce drží klíč, v pravici svitek, ve vlasech tonzura a nad hlavou svatozář., Bažant 2003#, 46-47., and Mezi středověkými importy se v Čechách objevuje i drobné antické umění a lze předpokládat, že zde bylo i sbíráno. Dokladem toho je tato polovina slonovinového diptychu (kolem roku 480). Diptychon - dvojitá sklapovací destička na psaní, na vnější straně zdobené portrétem konzula, který je v letech 406 - 541 při příležitosti nástupu do funkce rozdával významným osobnostem. Na Svatovítském diptychu byl původně zobrazen konsul pod tribunou při zahájení her, což byla prakticky jediná z veřejných funkcí, která konsulům zbyla v římském císařském systému. V levici držel žezlo, v pravici mappu, šátek, kterou vhozením do arény zahajoval hry. Později byl konzul přeřezán na sv. Petra, ze žezla se stal klíč, z mappy svitek, ve vlasech se objevila tonzura a byla přidána svatozář, drapérie byla upravena a pozadí bylo zcela přeřezáno. K obratné úpravě došlo patrně v Čechách, v 11., ale spíše ve 12. století. Po roce 1365 byla slonovina zasazena do dřevěné desky plenáře, která tvoří čelní desku evangeliáře karolinského z poslední třetiny 9. století, jak dokazuje vyříznutý obdélník, byla do zadní desky původně zasazena i druhá polovina diptychu. Výzdoba evangeliáře evidentně imitovala nějaký pozdně antický vzor (krabice na svitky), ale perspektivní iluzi karolinský malíř nezvládl.
V době pobytu krále Vladislava Jagellonského (1497) jsou v inventáři Katedrály sv. Víta zmíněny tapiserie, které daroval katedrále (Podlaha-Šittler, 1903, s. XCIV). Tapiserie s námětem historie císařů Tita a Vespasiána byly zavěšovány v chóru katedrály pouze o Velikonocích a na svátek sv. Václava. Tímto darem král následoval čin Karla IV. Lucemburského, který se svou chotí rovněž daroval katedrále mnoho závěsů (ale jen s ornamenty, ztraceny za husitských válek). Tento dar katedrále je vyjímečný tím, že se jedná o zobrazení římské historie, ale také tím, že do té doby v Čechách nejsou doloženy žádné konkrétní tapiserie (snaha Jiřího z Poděbrad uvést do Prahy francouzské tkalce byla marná), ale z doložených posledních vůlí pražských měšťanů, nebo také výzdoby radnice roku 1509 (cit. Herain-Teige 1905, s. 267) v době návštěvy Ludvíka a Jiřího vévody Sasského na dvoře Vladislava za jeho krátkého pobytu v Praze (sídlil v Budě). V případě daru katedrále se patrně jednalo o tapiserie objednané v Bruselu. and Hořejší 1979#, s. 149.
Tapiserie (411 x 540 cm). Figurální scéna na mořském břehu. K pobřeží přiráží veslice, z ní vyskakují Římané a pronásledují Antonia prchajícího po břehu na koni. V oblacích nad veslicí volavky, jedna drží v zobáku hada., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).