(Blažíček, Umění X, 1962). na stropě sálu Dido (sebevražda a trruchlící královna Artemisie, manželka Mausola) tempera od Michala Václava Halbaxe ve štukovém rámu Donata Giuseppa Frisoniho, před 1708. and Pražské paláce 1973, s. 158-159
Nástropní malba. Čtyři chiaroscurové mytologické výjevy patrně Argonauté, příběh Jásona a Zlatého rouna (Herkules? Jason a býk krále Aeetese?) v mušlových medailonech. V rozích busty antických postav, na vrcholu klenby šternberská hvězda, kterou drží Génius., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., Vlček 2000#, 260-263., and Alegorie rodu Šternberků, oslava stavebníka paláce, když obdržel řád rytíře Zlatého rouna.
Nástropní freska. Ve všech čtyřech rozích stropu ženská figura: žena sedící na velbloudu (Asie), drží mapu, žena sedící na slonu (Afrika), drží mapu, žena sedící na krokodýlovi (Amerika), drží mapu, žena sedící na býkovi (Evropa), drží mapu. and Vlček 1999,
Na stropě sálu freska ve štukovém rámu. Architektura paláce, na schodech trůn, na něm sedí římský voják v pravé ruce drží pouzdro na svitek. Před trůnem klečí žena, na hlavě má korunu a ve vlasech perly. Za ženou mužská klečící postava, nad ní letící ženská postava, která věnčí muže na trůně. Nad touto scénou letí Fáma s trumpetou a tři putti. Pod schodištěm skupina tří vousatých mužů, jeden drží mořské korály, druhý nádobu s vodou., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., Vlček 2000#, 260-263., and Glorifikace vladařské ctnosti - šlechetnosti, je vyjádřena epizodou z římské historie, šlechetností generála Scipia Africana, kterou projevil v bojích za druhé puncké války.
Na dvorní fasádě, nad okny druhého patra, na všech čtyřech stranách, řada medailonů s portréty římských imperátorů, mezi nimi medailony s výjevem čtyř Herkulových činů: Herkules bojující s nemejským lvem, Herkules bojující s Hydrou, Herkules zápasící s Antaiem a Herkules bojující s býkem., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., and Vlček 2000#, 260-263.
Na stropě sálu štukový rám s malbou. Na oblaku sedící ženská postava, na hlavě přilba, v pravé ruce kord, po levé ruce štít, kolem Minervy putti, jeden z nich drží ratolest., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., and Vlček 2000#, 260-263.
Na dvorní fasádě, nad okny druhého patra, na všech čtyřech stranách, řada medailonů s portréty římských imperátorů., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., and Vlček 2000#, 260-263.
Tempera ve štukovém rámu Donata Giuseppa Frisoniho: na schodech chrámu leží na hranici královna Didó, v pravé ruce drží dýku, kterou se chystá vrazit do své hrudi. Kolem truchlící postavy., Poche, Preiss 1973#, s. 157-158., and Vlček 2000#, 260-263.
Na stropě sálu tempera ve štukovém rámu Donata Giuseppa Frisoniho: truchlící halikarnasská panovnice Artemísia z Halikarnássu, která si přidává do poháru popel z těla svého zemřelého manžela Mauzola., Poche, Preiss 1973#, s. 158-159., Vlček 2000#, 260-263., and Manželka a sestra krále Maussola z Halikarnássu, Artemísia (353-351) je známá tím, že po smrti svého chotě pozvala řecké umělce, aby dostavěli jeho hrobku (stavba se sochařskou výzdobou, Bodrum, Turecko, z r. 350 př. Kr.), byla zničena zemětřesením, ale zbytky byly viditelné ještě v 15. století, 1522 mramor použit na stavbu hradu, sochy jsou dnes v Britském Museu v Londýně). Hrobka se proslavila jako jeden ze sedmi divů světa. Dodnes používaný termín mauzoleum, má kořeny v tomto památníku. Podle Valeria Maxima (Valerius Maximus, Facta et dicta memorabilia, IV. 6) dala Artemísia smíchat popel svého manžela s nápojem, který vypila, aby se stala jeho živoucím hrobem. Artemísia symbolizuje oddanost vdovy památce svého chotě. Ve výtvarném umění byla scéna, kdy královna pije z poháru nápoj s popelem manžela, zobrazována poměrně často.