Románská budova přiléhala na severní straně ke kostelu, nejdůležitější částí byl dvoupodlažní reprezentační objekt se dvěma vchody nad sebou v jižním průčelí. V obou patrech byly rozlehlé místnosti s trámovým stropem, v menších západních místnostech obou pater byl koutový krb (údajně bohatě zdobený). V patře dochována sdružená okna - arkády, s bohatou výzdobou., Bažant 2003#, 49-53., and Kapitulu při kostele sv. Václava dal postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík (v úřadě v letech 1126 - 1150). Řemeslníky přivedl z ciziny. Vznikl nový typ reprezentačního sídla, kapitulní dům. Velkorysé otevření architektury do okolního prostoru prozrazuje středozemní inspiraci. Stavebník se s takovým typem staveb seznámil během svých diplomatických cest (Jeruzalém, Řím). Antická inspirace je tu patrná v celku i v detailech stavby. Okna-arkád, kde nacházíme rysy odvozené přímo z antických římských staveb . Krycí desky hlavic sloupů nejsou čtvercové, jak bylo doposud v českých zemích zvykem, ale po antickém způsobu jsou konkávně vykrojeny, přičemž uprostřed vykrojení je plastická roseta, navíc mají desky po antickém vzoru okosené rohy. Spojení hlavic s vysokými náběžníky, motivy na sloupcích a ostěních a celkové provedení bylo odvozováno z jižní Francie, nebo z klasicizujího proudu porýnské provenience. Otevřeně antikizující stavební články podobné olomouckým se poprvé objevují okolo 1100 v Emilii, především v Modeně, a vyznačují se tím, co je charakteristické i pro Olomouc - článkoví je zpracováno téměř jako volná plastika, jeho objem je do hloubky silně narušen. Z Emilie se nový styl dostal do Lombardie a brzy se ze severní Itálie rozšířil do záalpské Evropy, tedy i do Francie, Porýní a zejména do Saska, kde převládl již během první poloviny 12. století. Nejstarším dokladem jeho rozšíření do záalpské Evropy je sochařská výzdoba Špýrského dómu (Špýr II). Množství dochovaných fragmentů reliéfů pocházejících patrně rovněž z huti činné na olomouckém dómu a kapitule dokazují bohatství původní výzdoby, nejpozoruhodnější je reliéf s knížetem a biskupem, možná sv. Václav a sv. Vojtěch, fragment reliéfu původně zobrazujícího patrně klanění tří králů a fragment reliéfu s řadou duchovních. Obdobné palmety jako v biskupském paláci v Olomouci pocházející snad ze stejné dílny byly nalezeny i v biskupském hradu Mělice a v kostele sv. Petra a Pavla v Bernarticích ve Slezsku.
Vliv francouzské poitouské a severoburgundské plastiky v duchu pozdně antického stylu: portál patrové kaple s předsíní francouzského typu (z konce 12.století). Figurální i palmetové motivy archivolt, hlavice sloupků se šikmo postavenými palmetami (pozdně antický motiv)
Po stranách oblouku stojící donátoři s dary. Vlevo Konrád II. Znojemský, po pravé straně Marie, jeho manželka. Konrád drží model kostela, Marie mísu s pokrmem., Stejskal 2001#, s. 108., Bažant 2000#, 60., and Toto ikonografické schéma, zjevně ovlivněné etiketou při panovnických audiencích, se poprvé objevuje v 6. století v S. Vitale v Ravenně. Běžné bylo od 10. do 14. století, přičemž se měnily pouze dary, které drží donátor (kniha, maketa kostela) a osoba příjemce (Kristus, Marie, světci).
Příchod Libušiných poslů k Přemyslovi. Poselstvo přináší vzkaz (věštecké orákulum), na čarodějné otce věští pohan Přemysl budoucnost svého rodu (lýčené střevíce a mošna Přemysla)., Stejskal 2001#, s. 108., and Bažant 2000#, 60.
Příchod Libušiných poslů k Přemyslovi. Poselstvo přináší vzkaz (věštecké orákulum), na čarodějné otce věští pohan Přemysl budoucnost svého rodu, lýčené střevíce a mošna Přemysla jsou zobrazeny na stromě., Stejskal 2001#, s. 108., and Bažant 2000#, 60.