Malba na stropě zahradního pavilonu, nad iluzivní architekturou průhled do oblak, kde jsou zobrazena olympská božstva., Mádl 2011#, 370, 372., and Autorství je připsáno dvěma italským malířům, kteří zde vytvořili dílo ve stylu tzv. boloňské kvadratury, představující iluzi architektury, nad níž je průhled do volného prostoru. Malba je pokračováním starší boloňské tradice perspektivní iluzivní malby, která byla malířům dobře známá z publikovaných traktátů (Vignola, Le due regole della prospettiva, 1583; Giulio Troili, Paradossi per Pratticare la Prospettiva, 1683).
Na klenbě obdélného sálu, uprostřed, štukový rám (T. Soldati) s malovaným výjevem, alegorie Triumf církve nad pohanstvím, ve čtyřech rozích stropu medailony s alegoriemi - čtyři kardinální Ctnosti. and Neumann 1967#.
Sochařská busta ženy s přivřenýma očima, sovou a hvězdami místo spon. and Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001.
Sochařská busta: Poledne - žena s lotosovými květy na hrudi a ve vlasech., Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001., and Ripa ve své Ikonologii (Ripa 1603, 207) uvádí, že podle Plinia (nat.hist. 13, 17-18) se lotos objevuje na hladině ráno a v poledne se jeho květ rozvine, a proto je lotos atributem poledne.
Sochařská busta: Večer, ve vlasech má křesací ocílku. and Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001.
Malba olejem na plátně (114, 5 x 158, 5 cm): Vestálka Claudia Quinta obětuje u sochy Kybele., Vlnas 2005#, 49., and Obraz patří do série obrazů s námětem ctnostných římských žen. Klaudia Quinta se proslavila svou sebedůvěrou, smělostí a odvahou. Do Říma byla transportována socha Kybelé, ale uvízla v ústí Tibery a ani silní muži nebyli schopní loď uvést do pohybu. Matrona Claudia Quinta oslovila bohyni modlitbou a bohyně způsobila zázrak, když Claudia loď uchopila za lano a loď uvolnila.
Olej na plátně (128 x 96 cm):: na lůžku polosedí nahý muž, Cato, rukama si otevírá řeznou ránu na břiše, kde jsou vidět odkryté vnitřnosti. Nad ním se sklání voják, vedle je stařec, lékař, kterého Cato odstrčil. Napravo přihlíží mladík, Catonův syn, s mísou (?) v rukou. Na zemi vedle postele štít s Jupiterpovými blesky, pochva meče, na stolku přilba. Noha postele v podobě orla, který se jakoby ohlíží na umírajícího., Kotková 2009#, 80-85., and Obraz vznikl na zakázku pro Maxmiliána Thuna, který jej objednal pro výzdobu svého paláce na Malé Straně v Praze. Byl jeden z konvolutu několika dalších děl, která byla v paláci vystavena, některé z nich byly také inspirovány antikou (Alexandr Veliký, Smrt Seneky), obraz byl v Thunském paláci až do konce 18. století, do sbírky hraběte Františka Josefa II. Kolowrata Libštenského se obraz dostal v roce 1808. Po prohrané bitvě (Thapsus, 46 př. Kr.) Marcus Porcius Cato mladší spáchal sebevraždu, obraz se těsně drží Plútarchova líčení (20, 70). Catonova sebevražda byla od 17. století pomerně častým námětem obrazů.