Ozone (O3) is important air pollutant inducing severe losses of horticultural production. Cultivars of the same species, but with different leaf colors, may differ in their ozone sensitivity. However, it has not been clarified yet if different leaf coloration influences such a sensitivity. In this study, two purple-leafed and two green-leafed cultivars of Pakchoi were selected for ozone fumigation (240 ± 20 nmol mol-1, 09:00-16:00 h). Elevated O₃ decreased chlorophyll content, increased anthocyanin (Ant) content, damaged cell membrane integrity, enhanced antioxidative enzyme activities, depressed photosynthetic rate (PN) and stomatal conductance (gs), inhibited maximal quantum yield (Fv/Fm) and effective quantum yield [YII] of PSII photochemistry, and caused visible injury. Purple-leafed cultivars with higher Ant contents were more tolerant than green-leafed cultivars as indicated by lower relative enhancement in malondialdehyde content and lower relative losses in PN, gs, Fv/Fm, and YII. The higher ability to synthesize Ant in the purple-leafed cultivars contributed to their higher photoprotective ability., L. Zhang, S. Xiao, Y. J. Chen, H. Xu, Y. G. Li, Y. W. Zhang, F. S. Luan., and Obsahuje bibliografii
Our experiment was conducted in order to find out effects of paclobutrazol (PBZ; 30 μl l-1) on morphology, photosynthetic process, and stress markers under water surplus and deficit conditions in several wheat genotypes. Study revealed that relative water content (RWC), photosynthetic rate, and maximal quantum yield of PSII (FV/FM) was improved after a PBZ application both under irrigation and water deficit across the genotypes, while the stomatal conductance was reduced. Further, the application of PBZ led to reduced leaf area in wheat genotypes. Moreover, a proline content was higher in the wheat genotypes under water stress as compared to the irrigated plants. The application of PBZ led to downregulation of the proline content under water deficit, while there was no significant change in the content and activity under irrigation with or without the PBZ treatment. These findings indicated that due to the application of PBZ the wheat genotypes might sense a lower stress level (indicated by the proline content) and better drought tolerance (according to RWC and photosynthetic characteristics)., S. K. Dwivedi, Ajay Arora, S. Kumar., and Obsahuje bibliografii
Molekulární genetika vstoupila na antropologické kolbiště koncem 60. let, ale teprve přímá analýza archaické DNA (aDNA) z fosilních pozůstatků od 80. let umožnila přesnější vhled do evoluce našeho druhu ve středním a mladém pleistocénu. Navzdory různým „Jurským parkům“ totiž DNA po smrti organismu rychle degraduje a časové okno její možné analýzy je poměrně omezené. Navíc jsou vzorky kontaminovány DNA okolních organismů. Nicméně velice záhy se pozornost paleogenetiků soustředila na naše příbuzné - neandertálce. Analýza jejich genomu ukázala, že ~2 % jejich DNA se vyskytuje v genomu anatomicky moderního člověka s výjimkou subsaharské Afriky a celkový rozsah tohoto přenosu může dosahovat až 20 %. Křížení s neandertálci lidem zřejmě umožnilo snadnější adaptaci na chladnější podmínky eurasijského kontinentu, současně však přineslo i výskyt některých chorob. Překvapení přinesla sekvence aDNA izolovaná z článku prstu nalezeného v Denisově jeskyni na Altaji. Ukázalo se, že tento jedinec patřil k neznámému druhu odlišnému jak od moderních lidí, tak i od neandertálců. I tito hominini přispěli až 6 % svojí DNA do genomu některých současných populací člověka (JV Asie, Oceánie). Podle nejnovějších poznatků byl tok genů mezi homininy středního a mladého paleolitu poměrně složitý, byla např. detekována příměs neandertálské DNA v genomu denisovců, kteří navíc získali další sekvence od dalšího, blíže neurčeného druhu hominina. Posledním příspěvkem paleogenetiky do obrazu naší evoluce je sekvence mitochondriální DNA získaná ze zhruba 400 tisíc let starých fosilních pozůstatků heidelberského člověka (Homo heidelbergensis) ze Sima de los Huesos (Šachty kostí) z krasové oblasti Atapuerca ve Španělsku, která ukazuje na příbuznost tohoto druhu., Molecular genetics entered the arena of anthropology at the end of the 1960s, but only direct analysis of ancient DNA (aDNA) from fossils since the 80s has permitted a better insight into the evolution of our own species. Despite the rapid decomposition of DNA starting immediately after death, molecular geneticists are now able to retrieve and sequence aDNA tens or even hundreds of thousands years old. Paleogenetic studies of ancient humans and their relatives have revealed a rather complex picture of Middle and Upper Pleistocene hominins (Neanderthals, Denisovans, ante-Neanderthals etc.) and gene flow among them. New and exciting findings changing our views of the evolution of our own species are appearing with an accelerating pace., Miloš Macholán., and Obsahuje seznam literatury
Natural rubber is currently produced largely from the tropical Rubber Tree (Hevea brasiliensis), which is grown on large plantations in south-eastern Asia. However, some rubber-forming plants can also be found in the temperate zone. The most important species is the tiny dandelion named Koksaghyz or the Russian Dandelion (Taraxacum koksaghyz), belonging to the Asteraceae family and native to south-eastern Kazakhstan. This plant has an exciting history and recently has been intensively researched as an alternative to Hevea rubber. This article describes value of this member of Asteraceae family for the human community. and Tomáš Černý.
This article summarizes available data on the free-living population of the Barbary Sheep (Ammotragus lervia) in the Plzeň District in the 1970s to 1990s. This population originated through repeated escapes of the Barbary Sheep from the Plzeň Zoo (1972–87). The Barbary Sheep appeared to be viable in the wild, and its free-living population ceased to exist not before 1994. Additionally, a short review of the Barbary Sheep stock in Czech zoos is presented (1985–2011). and Miloš Anděra, Lenka Václavová.
When we apply ecological models in environmental management, we must assess the accuracy of parameter estimation and its impact on model predictions. Parameters estimated by conventional techniques tend to be nonrobust and require excessive computational resources. However, optimization algorithms are highly robust and generally exhibit convergence of parameter estimation by inversion with nonlinear models. They can simultaneously generate a large number of parameter estimates using an entire data set. In this study, we tested four inversion algorithms (simulated annealing, shuffled complex evolution, particle swarm optimization, and the genetic algorithm) to optimize parameters in photosynthetic models depending on different temperatures. We investigated if parameter boundary values and control variables influenced the accuracy and efficiency of the various algorithms and models. We obtained optimal solutions with all of the inversion algorithms tested if the parameter bounds and control variables were constrained properly. However, the efficiency of processing time use varied with the control variables obtained. In addition, we investigated if temperature dependence formalization impacted optimally the parameter estimation process. We found that the model with a peaked temperature response provided the best fit to the data., H. B. Wang, M. G. Ma, Y. M. Xie, X. F. Wang, J. Wang., and Obsahuje bibliografii
Entomofilní hlístice, tedy hlístice žijící v asociaci s nějakým druhem hmyzu, můžeme jednoduše rozdělit na foretické, entomopatogenní a entomoparazitické. Tzv. foretické druhy využívají hmyz jako vektor, který je přenáší do nového prostředí, a pro své nositele jsou v drtivé většině případů neškodné. Opakem jsou entomopatogenní hlístice, tj. hlístovky, které žijí v symbióze s bakteriemi zodpovědnými za usmrcení hmyzího hostitele (odtud entomopatogenní) a zároveň pak slouží hlísticím jako potrava. Za entomoparazitické druhy považujeme ostatní entomofilní hlístice, které parazitují v těle hmyzu, ale nejsou obligátně vybaveny bakterií patogenní pro hmyz. Nejrůznější zástupce entomoparazitických hlístic můžeme najít v celkem asi 24 čeledích. Obligátně parazitické druhy se vyskytují v čeledích Mermithidae, Tetradonematidae, Syrphonematidae, Carabonematidae, Oxyuridae, Thelastomatidae, Sphaerulariidae, Allantonematidae a Fergusobiidae. Právě těmto poněkud opomíjeným hlísticím se článek věnuje. Zaměřuje se především na ty druhy, které se vyskytují na území České republiky. Kromě základních údajů o jednotlivých skupinách a obecných informací o ekologii hlístic si všímá i jejich praktického významu, tedy skutečnosti, jak ovlivňují populace různého člověku škodlivého hmyzu a jak jich můžeme využít., This group of parasitic nematodes consists of approximately 24 families, although obligate parasites can be found in eight of them. Some of these enigmatic nematodes adopted amazing life strategies and serve as bioagents to control populations of mosquitoes or woodwasps. In this article we review the biology, ecology and distribution of these organisms and depict their current use in biological control., and Jiří Nermuť, Vladimír Půža.
Parazitické hlístice, které využívají měkkýše jako mezihostitele, paratenické nebo definitivní hostitele, tvoří skupinu více než stovky druhů. Další nové druhy jsou neustále popisovány, avšak jejich ekologie zůstává povětšinou zcela neznámá a nepovšimnutá. Pouze několik málo druhů bylo prozkoumáno blíže. Právě o nich a o tom kdy a jak vznikl jejich vztah k měkkýšům, pojednává tento článek., The group of parasitic nematodes that use molluscs as intermediate, paratenic or definitive hosts consists of more than 100 species. Several new species are described every year but their ecology still remains almost uknown. Only a few of these nematodes are well studied. This paper discusses these well-known mollusc-parasitic nematodes and the origin of their relationship with molluscs., and Jiří Nermuť, Vladimír Půža.