The second part of this series presents information on the ecology, historical and recent distribution of Gentianella praecox subsp. bohemica, a subendemic species of the Czech flora. The effects of different management treatments on the establishment, survival and seed production of this biennial gentian was assessed at several sites. Creation of gaps in surrounding vegetation through regular mowing together with disruption of turfs through harrowing have been identified as optimal management strategies. Detailed knowledge of the biology of short-lived gentians allows the identification of critical stages of their life cycle and prediction of population dynamics. and Jiří Brabec, Anna Lampei Bucharová.
The presented species prefers intermittently wet meadows and pastures, and thus differs from other gentians that are able to colonize a wide range of habitats (broad-leaved dry grasslands, mesic and wet habitats, submontane and montane Nardus grasslands). The presence of gaps in the vegetation is the major prerequisite for plant establishment and survival. Regular mowing or grazing accompanied by disruption of turf can support the creation of open sward. our experimental data from 13 sites show that regular management can restore the gentians populations. and Jiří Brabec.
Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) se vyskytuje v mírném pásu Evropy a jeho areál zasahuje až do oblasti jihozápadní Sibiře. Ve střední Evropě najdeme hořepník na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a extenzivních pastvinách. V ČR i řadě okolních zemí je hořec hořepník považován za vzácný a ohrožený druh, a to přestože jde o vytrvalý, dlouhověký druh, který produkuje velký počet semen. Podobně jako řada dalších druhů se stal obětí odvodnění a radikálních změn ve způsobu obhospodařování krajiny. Pro zachování životaschopné populace hořce hořepníku je hlavní klíčení a přežívání semenáčků, které úspěšně probíhá pouze na ploškách s obnaženým půdním povrchem (gaps). Optimálně načasované kosení, pastva či nejlépe jejich kombinace jsou vhodným managementem hořepníkových lokalit a nadějí i pro kriticky ohroženého modráska hořcového (Phengaris alcon, dříve Maculinea alcon). Tento druh využívá hořce hořepníky u nás coby hlavní živnou rostlinu a dostatečně početná populace hořepníku je považována za jednu z hlavních podmínek výskytu modráska., Gentiana pneumonanthe occurs in the temperate zone of Europe, with its range extending to southwest Siberia. In central Europe, the species grows in oligotrophic wet meadows (Molinion) and extensive pastures. Plants are perennial, long-lived and produce many seeds. It is a rare and endangered species of the Czech flora and floras of many neighbouring countries; drainage of its sites and abandonment of traditional management practices are the major threats. Germination and seedling survival (the crucial phases of the species life cycle) are successful only in gaps with bare soil. Proper timing of mowing and grazing, or preferably their combination, are necessary for effective species conservation. They also give a chance to the Blue Alcon (Phengaris alcon, formerly Maculinea alcon), a monophagous butterfly feeding on Marsh Gentian. The Blue Alcon usually occurs only in large populations of its food-plant., Zdenka Křenová., and Obsahuje seznam literatury
Hořec panonský (Gentiana pannonica) bývá označována za erbovní rostlinu Šumavy, která je jedinou přirozenou oblastí výskytu tohoto druhu mimo Alpy. V případě Šumavy byl přirozený výskyt omezen na maloplošná refugia přirozeného bezlesí - kary ledovcových jezer, okraje slatí a horských potoků. Na ostatní lokality se hořec rozšířil až po kolonizaci Šumavy lidmi. Na některá místa si horalé hořce pravděpodobně přesadili či vyseli. Další vhodné lokality vzniklé odlesněním části šumavských plání hořec osídlil spontánně. Dlouhodobé přežívání hořce panonského je pojištěno klonálním růstem, díky kterému na některých lokalitách vytváří rozsáhlé polykormony. Květy opylují čmeláci, ale jsou také schopné samoopylení. Křídlatá semena, která mohou za pomoci větru putovat po sněhové krustě či plavat ve vodě, například z tajícího sněhu, úspěšně klíčí v gapech. Podobně jako i další druhy se silnými kořeny a oddenky byl h. panonský využíván k domácí výrobě hořcové pálenky a žaludečních likérů. Druhům hořec žlutý (G. lutea), h. nachový (G. purpurea) a h. tečkovaný (G. punctata) je stručně věnován závěr článku., Hungarian Gentian (Gentiana pannonica) has been considered the heraldic plant of the Šumava Mts., its only natural distribution outside the Alps. The species originally inhabited only small non-forest refugia but spread into other sites after human colonization of the Šumava Mts. It is likely that the species was deliberately transplanted or sown in suitable sites close to the settlements. Some habitats were also colonized spontaneously. Hungarian Gentian is a long-lived perennial with profound clonal propagation. Flowers are pollinated by bumble-bees, but self-pollination is also possible. Seeds successfully germinate in gaps. In this article, Yellow Gentian (G. lutea), Purple Gentian (G. purpurea) and Spotted Gentian (G. punctata) are also briefly discussed., and Zdenka Křenová.
Poslední díl seriálu seznamuje se dvěma opravdu blankytně modrými hořci. Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) má těžiště rozšíření v prostoru střední Evropy, Alp a Balkánu. Nedávné studie potvrzují, že jde o vytrvalý, relativně krátkověký druh. Pozoruhodná je jeho schopnost vegetativního rozrůstání z adventivních pupenů. Ty dávají vzniknout novým nadzemním lodyhám, které jsou neodlišitelné od samostatných oddělených rostlin. Experimentální studie ukazují, že je velmi obtížné stanovit optimální obhospodařování jeho lokalit. Seč v tradičních termínech (červen) výrazně ničí jeho lodyhy. Stejně tak je druh náchylný na zarůstání lokalit křovinami a nedostatek prostoru (mezer v porostu, tzv. gapů) ke klíčení. Hořec křížatý (Gentiana crutiata) roste roztroušeně téměř v celé Evropě a západní Asii. Jde o vytrvalý druh. Jeho dlouhodobé přežívání na lokalitě je však závislé zamezení zarůstání a možnosti vyklíčení semen na obnažených, disturbovaných plochách. Často roste, obdobně jako další druhy hořců a hořečků, na místech, kde byla disturbance prováděná pasenými zvířaty nahrazena aktivitami moderního člověka (jízda na koních, motorkách, čtyřkolkách, též ve vojenských újezdech na dopadových plochách či tzv. tankodromech). Hořce a hořečky jsou přírodním a kulturním dědictvím naší krajiny. Cílem seriálu bylo ukázat, že jako takové má smysl jejich biotopy chránit a obhospodařovat., The last part of our series introduces two species. The Fringed Gentian (Gentianopsis ciliata) occurs in Central Europe, in the Alps and in the Balkans. It is a perennial but relatively short-lived species, remarkable for vegetative propagation from adventitious buds. Tailoring management of its sites is very difficult – traditional mowing in June destroys many of the stems, but the inhibition of succession and the creation of gaps are essential for successful propagation of the species. The perennial species Cross Gentian (Gentiana cruciata), scattered across Europe and western Asia, occurs in places where traditional disturbances by grazing animals are often replaced by human leisure activities or military training. The inhibition of shrub succession and small-scale soil disturbances are essential for survival of this species. The main aim of our series was to justify the protection of Gentians and suggest appropriate management of their habitats., and Zdenka Křenová, Jiří Brabec.
Hlavním druhem posledního dílu horečkové části seriálu je hořeček nahořklý. Jde o široce rozšířený druh - Evropa, severní Asie až po střední Sibiř, Dálný východ, Severní Amerika. Počet lokalit a velikost populací tohoto druhu však v ČR v posledních dekádách dramaticky poklesl. V současné době je prokázán ze 71 lokalit (70 lokalit G. amarella subsp. amarella a jedna lokalita G. amarella subsp. lingulata). Z ČR je známo též několik horečkových kříženců. Do současnosti se zachovaly populace dvou z nich. U hořečků je známé synchronizované kolísání velikosti populací. V ČR lze tento jev dokumentovat na dvou druzích přežívajících dosud ve více populacích (G. praecox subsp. bohemica a G. amarella). Příčiny synchronizace nejsou známy. Jednou z hypotéz je masivní klíčení, růst a v dalším roce kvetení hořečků v mezerách nárazově vytvořených v jinak relativně zapojeném travním porostu. Synchronizované vytvoření mezer v porostu pak může být způsobeno přísuškem během vegetační sezóny., G. amarella is a widely distributed species (Europe, northern Asia to Central Siberia, the Far East and North America); however, the number of its sites and population size have decreased dramatically in the last few decades in the Czech Republic. At present, the species is documented from 71 sites here (70 sites of G. a. subsp. amarella, one site of G. a. subsp. lingulata). Several hybrids of Gentianella species are also known from the Czech Republic (two of them have survived so far). A synchronized inter-annual fluctuation in population size is documented for G. praecox subsp. bohemica and G. amarella in the Czech Republic. The reasons behind, however, remain unclear. Massive establishment, survival and flowering in the year following the creation of gaps in vegetation have been suggested as an explanation. Synchronized occurrence of gaps may be caused by a dry period during the growing season., Jiří Brabec., and Obsahuje seznam literatury
Hmyzí hormonální soustava se skládá z několika typů žláz produkujících tři různé druhy hormonů – ekdysteroidy, juvenilní hormony a peptidické neurohormony. Struktura, funkční koordinace a vzájemné vztahy v této soustavě představují dobře organizovaný řídicí systém, který v zásadě pracuje stejně jako hormonální soustava obratlovců: řídí prakticky všechny životní projevy hmyzu. Jedna skupina hmyzích metabolických neurohormonů – adipokinetické hormony – hraje důležitou roli v odpovědi organismu na stresové podmínky. Tyto hormony zajišťují mobilizaci energetických zdrojů, stimulují pohybovou aktivitu, zvyšují činnost srdce, aktivují imunitní systém a nedůležité procesy odsouvají na pozdější dobu. Touto koordinovanou činností umožňují hmyzímu organismu vyrovnávat se s nepříznivými podmínkami vnějšího prostředí a podílet se tak na udržování homeostázy vnitřního prostředí., The insect hormonal system consists of several types of endocrine glands which produce three different hormones – ecdysteroids, juvenile hormones and peptidic neurohormones. The structure, functional coordination and mutual relationships within the system are a well organised control system resembling the hormonal system of vertebrates: it controls practically all aspects of insect life. One group of insect metabolic neurohormones called adipokinetic hormones plays an important role in the defence of the insect organism against stress. Those hormones control energy mobilization, stimulate locomotory activity and the heart beat, activate the immune system and postpone less important processes for later. That sophisticated system helps the insect organism to cope with negative environmental conditions and to retain the body homeostasis., and Dalibor Kodrík.
We deployed branch traps in an ash (Fraxinus) plantation to investigate how Agrilus planipennis behavior is associated with Fraxinus pennsylvanica condition and dispersal patterns. Data were collected from traps with or without the presence of beetle visual decoys, and from a yearly survey of exit holes. The traps were placed on trees that were either clearly declining, with most foliage arising from epicormic sprouting, or on apparently healthy trees, with little evidence of damage or decline. We calculated correlations of exit holes among neighboring tree rings and also between exit holes and male trap captures. The damaged trees the traps were hung upon had more cumulative exit holes observed than the corresponding healthy trees. However, there was otherwise no evidence that the experiment was biased by differences in exit hole patterns of the surrounding trees. Male captures were greater on decoy-baited traps than controls and this decoy effect was most clearly apparent late in the season when traps were placed on healthy trees. There were also patterns of correlations between male captures and exit hole numbers that may be indicative of short-range mate finding-and dispersal behaviors. Female captures were sparser, but were positively affected by decoys on healthy and declining trees early in the season. Thus, the results suggest that the placement of such traps on healthier trees will maximize detection, and the branch traps also show promise for further use in dispersal studies., Michael J. Domingue, Jennifer Berkebile, Kim Steiner, Loyal P. Hall, Kevin R. Cloonan, David Lance, Thomas C. Baker., and Obsahuje bibliografii
Aphis fabae and Myzus persicae (Hemiptera: Aphididae) are insect pests that damage sugar beet and bean crops. Both are responsible for losses in yield and transmission of viral diseases, and may be present on the same host at the same time. Three parasitoid species, Aphidius colemani, Lysiphlebus testaceipes and Lysiphlebus fabarum (Hymenoptera: Braconidae: Aphidiinae) have the potential to be used as biological control agents against at least one of these species of aphids. As a first step prior to the implementation of a biological control program, our aim was to understand the host selection behaviour of the parasitoids, particularly when both aphids are present. We recorded the host acceptance (number of insertions of the ovipositor / number of antennal contacts), suitability (number of mummies / the number of insertions of the ovipositor) and emergence (number of adults emerging from mummies) of these three aphid parasitoids when parasitizing the two aphids. We also analyzed the effect of the host plant on the host preference of the parasitoid. Females of each parasitoid species (n = 15) were exposed to 20 aphids of A. fabae or M. persicae, or a mixture of these two species of aphids, for 15 min, on a leaf disc of each of the two host plants, sugar beet and bean. Higher host acceptance and suitability were recorded for A. colemani attacking both species of aphid: A. fabae (43 and 46%) and M. persicae (43 and 46%) on beet and bean plants respectively, compared to L. testaceipes and L. fabarum. L. testaceipes and L. fabarum showed a clear preference for A. fabae. L. fabarum accepted M. persicae on both plants only when it was mixed with A. fabae, probably due to a confusion effect. We found that the host plant played a significant role in host acceptance, host suitability. We conclude that A. colemani is the better of the three parasitoids studied for the biological control in bean, and particularly, sugar beet crops. and Loulou Albittar, Mohannad Ismail, Claude Bragard, Thierry Hance.