Po staletí byl vztah vědy a morálky předmětem hlubokých úvah, podrobných zkoumání a často i vzrušených debat. V současnosti se sofistikovanost vyšetřování tohoto vztahu vytrácí. Nahrazuje ji důraz na dvě krajnosti, Jedna sází na absenci morálky, jakékoli morální aspekty či ohledy ve vědě a její organizaci chápe jako nepatřičné. Druhá spočívá v účelovém využívání "morálních argumentů", v diskusi o vědeckých tématech (jako jsou např. změny klimatu, pokusy na zvířatech, rozvoj jaderné energetiky a mnohé jiné). Pokládáme za vhodné seznámit čtenáře s textem napsaným o vztahu morálky a vědy Henrim Poincarém před více než sto lety. Český překlad tohoto článku vyšel roku 1927 v časopise Ruch filosofický. and Henri Poincaré.
Úspěšné vyučování vyžaduje nejen učitele, který umí a chce vyučovat, ale také žáka, který se chce učit. I dnešní žáky lze vyučovat způsobem, který je nadchne a tím k učení povzbudi. Motivace mladých lidí k zájmu o studium technických a přírodovědných oborů je předmětem projektu Podpora technických a přírodovědných oborů (MŠMT). V této souvislosti se projekt zabývá také výukou a přípravou učitelů fyziky, matematiky, biologie a chemie. V současné době se připravuje závěrečná konference o projektu, která proběhne 7. až 8. listopadu 2012 v Praze (ptpo.reformy-msmt.cz)., Miroslav Brzezina [et al.]., and Obsahuje seznam literatury
Přesné informace o počátečních fázích vzniku a vývoje sluneční soustavy nelze získat zpětnou integrací pohybových rovnic, neboť se z dlouhodobého hlediska jedná o ljapunovský nestabilní systém, jehož časový vývoj je na počáteční podmínky extrémně citlivý. Pro modelování primordiálních fází planetárního systému je proto zapotřebí provést několik sad simulací jeho vývoje s různými hodnotami počátečních parametrů a na výsledná data nahlížet statisticky. Pro modelování vývoje sluneční soustavy lze využít symplektických integrátorů, tj. numerických schémat, která aproximují hamiltonovský systém při zachování jeho symplekticity., Jakub Rozehnal., and Obsahuje seznam literatury
Už žáci vyšších tříd základní školy vědí, co je Avogadrova knstanta. Méně se však ví, že její hodnota je v dnešní době známa s obrovskou přesností pouhých čtyř až pěti miliontin procenta [1, 2, 3]. Ještě méně je známo, že ji takto přesně lze určit fakticky přímo - z měření hustooty a rozměru základní buňky (mřížkového parametru) vhodné krystalické látky, konkrétně křemíku. Nejméně taková musí proto být přesnost měření mřížkového parametru. Pomocí současných rentgenografických metod využívajících synchrotronového záření a špičkových přístrojů jí skutečně lze nejen dosáhnout, ale ještě o dva řády překonat. Co však je zcela neuvěřitelné, je přesnost několika desetitisícin procenta, jíž se při měření mřížkových parametrů dosahovalo již v šedesátých letech minulého století, v době obyčejných rentgenek, záznamu na fotografický film a bez jakékoli výpočetní techniky včetně kalkulaček! Zásluhu na tom mají grafické a výpočetní metody, které zdánlvě jednoduchým, ale takřka geniálně promyšleným způsobem zdokonalil tehdy doktor Martin Černohorský, který v té době vedl laboratoř v Ústavu fyziky kovů Československé akademie věd. Pomocí nich dosáhl lepší přesnosti měření mřížkových parametrů krystalických látek než přední světové laboratoře. O těchto metodách stručně pojednává předkládaný příspěvek, věnovaný prof. RNDr. Martinu Černohorskému, CSc., k jeho významnému žvotnímu jubileu., Jana Musilová., and Obsahuje seznam literatury
Dávná otázka týkající se existence podélných vln, která sužovala již elastickou teorii světla, se v dnešní době opět vynořuje v podobě otázky z nadpisu tohoto článku. Maxwellovy rovnice jsou speciálním limitním případem, který připouští existenci pouze příčných vln. Pokud by toto omezení platilo jen jako blízká aproximace, objevil by se v některých fundamentálních zákonech záření z důvodu "třetího stupně volnosti" dodatečný faktor 3/2. V tomto případě bychom mohli oprávněně považovat Maxwellovu teorii za podezřelou, neboť neradi připouštíme, že by vhodným popisem přírody mohla být mezní teorie, jejíž předpovědi se podstatně a nespojitě liší od předpovědí teorie platné při jakkoliv blízkém přiblížení k limitnímu případu. V tomto článku na jednoduchém (i když fiktivním) případě ideálního vodiče ukážeme, že vhodným rozžšířením Procových rovnic do látek se těmto nespojitostem vyhneme a dostaneme tak správný faktor ve všech vztazích (tj. bez dodatečných 3/2) i pro klidovou hmotnost fotonu rovnou současné horní mezi vyplývající ze známých úvah., Ludvík Bass, Erwin Schrödinger ; přeložil Marti Zdráhal., and Obsahuje seznam literatury