Článek pojednává o takzvané Zotavovací akci - Odkazu Reinharda Heydricha (Erholungsaktion - Vermächtnis Reinhard Heydrich), v jejímž rámci desetitisíce dělníků Protektorátu Čechy a Morava měly možnost v letech 1943 a 1944 využít dovolené k týdenním bezplatným rekreačním pobytům v ozdravovnách, lázeňských zařízeních a podobných objektech v různých atraktivních lokalitách na území protektorátu. Akce byla pojmenována po zastupujícím říšského protektora Reinhardu Heydrichovi, který okázale zdůrazňoval svůj zájem na zajištění dobrých sociálních podmínek českého dělnictva a krátce před svou smrtí v důsledku atentátu inicioval první takovéto ozdravné pobyty. Autor zasazuje téma do kontextu vývoje odborového hnutí po vzniku německého protektorátu a snah o ozdravnou péči o mládež v době první republiky a uvádí, že až Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ) jako jednotná odborová organizace v protektorátu získala dostatečné materiální prostředky, aby mohla pořádat tak náročnou akci. Dále autor přibližuje organizaci celé akce, její slavnostní aranžmá a typický průběh. Zdůrazňuje přitom, že i když její význam byl výsostně propagandistický, scénář akce počítal hlavně s kulturním, sportovním, turistickým a společenským vyžitím rekreantů a dával přednost nepřímému ideologickému působení; výchovný aspekt byl poněkud posílen v roce 1944. Značnou pozornost věnuje autor ohlasům Zotavovací akce z řad jejích účastníků. Na jejich veskrze pozitivním vyznění se sice nepochybně podepsala oficiální režie a kontrola, je však třeba připustit, že mohly vyjadřovat také autentické dojmy prostých lidí, kteří se poprvé v životě setkali s takto soustředěnou péčí, prezentovanou jako odměna za jejich poctivou práci., a1_This article is a discussion of ‘Operation Recreation: The Legacy of Reinhard Heydrich’ (Erholungsaktion - Vermächtnis Reinhard Heydrich), in which tens of thousands of workers in the Protectorate of Bohemia and Moravia in 1943 and 1944 were given an opportunity to use their vacation for a paid week’s stay in convalescent homes, spas, and similar institutions in attractive places throughout the Protectorate. The operation was named after Acting Reich-Protector Reinhard Heydrich (1904-1942), who ostentatiously emphasized his interest in ensuring good social conditions for the Czech working classes, and, shortly before his death in consequence of an assassination attempt, he initiated the first such convalescent stays. The author puts the topic into the context of the development of the trade-union movement after the establishment of the Protectorate and, before that, of efforts at health care for young people during the first Czechoslovak Republic. And he explains how only the newly established National Trade-union Headquarters (Národní odborová ústředna zaměstnanecká - NOÚZ), as the united trade-union organization in the Protectorate, was able to obtain enough finances to run such a demanding operation. The author then describes the organization of the whole operation, its ceremonial launching, and the course it took. He emphasizes that even though the importance of the operation was mostly as propaganda, it achieved this aim chiefly by showing the holidaymakers enjoying the arts, sports, tourism, and social events, while it kept the ideology in the background; the indoctrination aspect was somewhat intensified in 1944. The author devotes considerable attention to the reactions to Operation Recreation from the ranks of those who participated in it. Although the utterly positive response it met with was doubtless because of its having been managed and supervised by the autho, a2_Although the utterly positive response it met with was doubtless because of its having been managed and supervised by the authorities, one must admit that this could also be a reflection of the genuine impressions of simple people who had for the first time in their lives met with such concentrated care, which had been presented as a reward for their honest work., Jiří Pokorný., and Obsahuje bibliografii
Autor připomíná klíčové momenty v životní a profesní dráze význačného kulturního historika Roberta Saka. V šedesátých letech měl jako šéfredaktor nakladatelství Růže v Českých Budějovicích velkou zásluhu na přeměně tohoto krajského nakladatelství v ojedinělý vydavatelský podnik své doby, v němž vycházela náročná literatura a knihy donedávna umlčovaných katolických spisovatelů souběžně se sešitovými edicemi dobrodružné četby, které zajistily nakladatelství širokou popularitu i finanční samostanost. Po výměně redakce Růže počátkem sedmdesátých let byl Sak nucen živit se dvě dekády jako slévárenský dělník, a přitom psal „do šuplíku“ historické práce, které mohly vyjít až po změně politického režimu. V devadesátých letech zakládal Historický ústav Jihočeské univerzity, který se stal důležitým centrem pěstování kulturní historie. Vedle dosud nepřekonaného zpracování anabáze československých legionářů v Rusku se jeho živlem stal žánr historické biografie, v němž zachytil osudy významných českých osobností 19. a 20. století., The author recalls the key moments in the life and career of a leading Czech cultural historian, Robert Sak (1933-2014), the author of Rieger (1993, 2003) and Anabáze (1996). In the 1960s, as Editor-in-Chief of the Růže publishing house, České Budějovice, he was largely responsible for transforming this regional enterprise into a publishing house that was unique in its day. Růže published intellectually challenging literature, including books by Catholic writers who had hitherto been silenced, together with paperback editions of adventure stories. This ensured the publishing house popularity and financial autonomy. After the Růže editors were dismissed in the early 1970s, Sak was forced for the next twenty years to make his living as a worker in a foundry, but wrote works of history on the side, which could only come out after the Changes in late 1989. In the 1990s, he established the History Institute at the University of South Bohemia, Budějovice, which became an important centre for research on cultural history. In addition to a still unsurpassed history of the ‘anabasis’ of the Czechoslovak legionaries in Russia, historical biography became his main genre, and he depicted the lives of important Czechs of the nineteenth and twentieth centuries., and Dalibor Vácha.
Feichtingerova kniha náleží do oblasti kulturně-politických dějin vědy a sleduje v časovém rozmezí téměř celého století jistou linii, jež tvoří jeden z podstatných rysů „rakouského“ (v teritoriálním významu habsburské monarchie) myšlení a kultury. Touto linií - a také přístupem, s nímž se autor názorově ztotožňuje - je antiesencialismus ve smyslu skepse vůči myšlenkovým konstruktům vydávaným za uchopení podstaty určitých jevů. Klíčovou tezí, kterou se pak autor snaží prokázat, je afinita mezi tímto filozoficko-vědeckým postojem a demokratickým smýšlením i praxí. Toto sepětí dokládá u význačných osobností, jako je právní historik a teroretik Hans Kelsen, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, filozofové Ludwig Wittgenstein a Ernst Mach nebo historik umění Alois Riegl. Recenzent formuluje námitky vůči příliš jednoznačné interpretaci této teze (autor například ignoruje Tomáše Garrigua Masaryka, který do jeho schématu nezapadá), monografii však hodnotí jako obdivuhodný pokus tematizovat a interpretačně zvládnout obrovské množství různorodého materiálu, který může být inspirativní i tím, jak integruje české myšlení do širšího transnacionálního kontextu., The book under review, a cultural-political history of science and scholarship, covers almost a century of a line that constitutes one of the fundamental features of ‘Austrian’ ideas and culture (meaning those originating in the territory of the Habsburg Monarchy). This line - and also the approach that the author himself identifies with - is anti-essentialism in the sense of scepticism towards mental constructs that are presented as having captured the essence of certain phenomena. A key argument that the author then seeks to demonstrate is the affinity between this philosophical-scientific attitude and democratic thought and practice. He demonstrates this affinity in important figures, such as the jurist, legal philosopher, and political philosopher Hans Kelsen, the neurologist and father of psychoanalysis Sigmund Freud, the philosophers Ludwig Wittgenstein and Ernst Mach, and the art historian Alois Riegl. The reviewer objects to what he sees as an overly clear-cut interpretation of this idea (the author fails to mention, for example, Tomáš Garrigue Masaryk, for he does not fit into this scheme), but he praises the book as an admirable attempt to thematize and interpret a vast amount of diverse material, and it may therefore be an inspiration for the way it integrates Czech ideas into the broader transnational context., [autor recenze] Vlastimil Hála., and Obsahuje bibliografii
Za nejvýraznější přínos biografie Josefa kardinála Berana (1888-1969) pokládá recenzent zjištění nových či upřesněných životopisných poznatků na základě dosud nedostupných archivních materiálů. Těžiště publikace spočívá ve vylíčení Beranova konfliktu s komunistickým režimem po roce 1948 a poté jeho dlouholetého věznění, ukončeného roku 1965 odchodem do exilu v Římě. Četbu však podle recenzenta ruší stylová nejednotnost, nepříliš zdařilé je propojení biografické perspektivy s širším kontextem a v knize se vyskytují také nepřesnosti z oblasti katolické teologie a církevních reálií., The most pronounced contribution of this biography of Cardinal Josef Beran (1888-1969), according to the reviewer, consists in the facts the author has discovered and in his making biographical information more precise on the basis of previously inaccessible archive records. The main part of the publication is a discussion of Beran’s conflict with the Communist régime from the beginning of its establishment in 1948 and his long imprisonment, which ended in 1965, followed by his going into exile in Rome. But, according to the reviewer, the uneven writing style mars the work, as does the largely unsuccessful linking of the biographical perspective together with the wider context. Moreover, the publication contains inaccuracies in the area of Roman Catholic theology and Church life and institutions., [autor recenze] Michal Sklenář., and Obsahuje bibliografii