Počátky vědních oborů jsou často spojovány s určitým definujícím momentem, jako je například publikace určité monografie či založení výzkumného institutu. V českých zemích se počátky psychologie tradují k akademickému roku 1921/1922, kdy František Krejčí (1858-1934) založil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Psychologický ústav, a počátky kriminologie se kladou do šedesátých let 20. století, kdy byl založen Výzkumný ústav kriminologický. Otázkou však zůstává, který moment definuje vznik forenzní psychologie v českých zemích. Cílem tohoto článku je zodpovědět si tuto otázku pomocí popisu multidisciplinárních počátků forenzní psychologie, stavu vědních oborů do roku 1939 a vytvoření časové linie publikací od roku 1918 do roku 1939 vztahujících se k forenzní psychologii. Na základě analýzy této časové linie publikací a s použitím šesti základních charakteristik vědecké disciplíny lze konstatovat, že vydání publikace Josefa Šejnohy Kriminální psychologie v roce 1930 je momentem, který definuje ustavení forenzní psychologie v českých zemích. and The beginnings of a scientific discipline are usually connected with the publication of a certain manuscript or the founding of a research institute. In the Czech Lands, the founding of psychology is traced to the academic year 1921/1922, when František Krejčí (1858-1934) founded the Psychological Institute at the Faculty of Arts of Charles University, and the beginnings of criminology are connected to the founding of Criminological Research Institute in the 1960s. However, a question remains, which moment in history defines the founding of forensic psychology in the Czech Lands. In order to answer this question, I have described the multidisciplinary beginnings of forensic psychology, the state of scientific fields up till 1939, and created a publication timeline from 1918 to 1939. Based upon the analysis of the publication timeline and using the six basic characteristics of scientific discipline, it can be stated that the publication of Josef Šejnoha Criminal Psychology from 1930 is the defining moment of founding forensic psychology in the Czech Republic.
According to formalism a mathematician is not concerned with mysterious meta-physical entities but with mathematical symbols themselves. Mathematical entities, on this view, become mere sensible signs. However, the price that has to be paid for this move looks to be too high. Mathematics, which is nowadays considered to be the queen of the sciences, thus turns out to be a content-less game. That is why it seems too absurd to regard numbers and all mathematical entities as mere symbols. T e aim of our paper is to show the reasons that have led some philosophers and mathemati¬cians to accept the view that mathematical terms in a proper sense do not refer to anything and mathematical propositions do not have any real content. At the same time we want to explain how formalism helped to overcome the traditional concept of science.
Endosymbiotická teorie poskytla obecné vysvětlení vzniku fotosyntetizujících eukaryot, ale teprve rozvoj srovnávací genomiky a fylogenetiky umožňuje detailní rekonstrukci počáteční fáze endosymbiózy a jednotlivé kroky přeměny endosymbionta ve fotosyntetizující organelu. Volně žijícím prokaryotickým předkem plastidů byla sinice pravděpodobně schopná fixace vzdušného dusíku. Původ hostitelské buňky prvotního symbiotického vztahu se pokoušejí objasnit dvě hypotézy: (1) „plastid-late“ – ke vzniku plastidu došlo u tzv. archeplastidů (zelené řasy a rostliny, ruduchy a glaukofyty) až po jejich odštěpení od ostatních skupin eukaryot; nebo (2) „plastid-early“ – plastid byl přítomen již u předka všech eukaryot, ale některé vývojové linie jej druhotně ztratily (případně posléze opět druhotně získaly). Poslední výsledky srovnávací genomiky se stavějí mírně na stranu „plastid-late“ hypotézy, i když na definitivní soud je stále ještě brzy. and The endosymbiotic theory has provided a general explanation for the origin of photosynthetic eukaryotes, but only progress in comparative genomics and phylogenetics allows for a detailed reconstruction of the early phases of the endosymbiosis and individual steps converting the endosymbiont into a photosynthesising organelle. The free-living ancestor of the plastid was a cyanobacterium probably capable of nitrogen fixation. The origin of the host cell is being explained by two hypotheses: (1) "plastid-late" - the plastid evolved in so-called archaeplastids (green algae and plant, red algae, and glaucophytes) only after they had split from the remaining groups of eukaryotes; or (2) "plastid-early" - the plastid was present already in the common ancestor of all eukaryotes, but some lineages lost it secondarily (and re-gained it secondarily in some cases). The most recent results of comparative genomics slightly favour the "plastid-late" hypothesis, although it is still premature to draw definite conclusions.
This article summarises formulas used for calculation of intraocular lenses (IOL) power. A historical review is followed by a complete description of formula generations. The problems related to the calculation are discussed, i.e. using the cornea value K, determination of an effective lens position ELP in the dependency on the axial length, including local valid statistical inferences and an adaptation of the formulas to individual needs. Graphically presented formulas with tables can be selected for their best clinical use. The possible solution for future IOL applications with the flexible lens power is proposed. and Tento článek se zabývá výpočtem optické mohutnosti intraokulárních čoček (IOL). Po historickém úvodu jsou probírány jednotlivé generace výpočtových vzorců. V chronologickém sledu jsou pak rozebrány hlavní problémy související s výpočtem optické mohutnosti IOL: užití rohovkové proměnné K, výpočet efektivní pozice implantované čočky (ELP), závislost na axiální délce oka, problém lokálně platné statistické inference a individualizace vzorce. Článek obsahuje graf jednotlivých křivek výpočtových vzorců a tabulku ustáleného schématu pro jejich výběr. Závěr článku nastiňuje možný vývoj do budoucna.