Philosophy of technology was not initially considered a consolidated field of inquiry. However, under the influence of sociology and pragmatist philosophy, something resembling a consensus has emerged in a field previously marked by a lack of agreement amongst its practitioners. This has given the field a greater sense of structure and yielded interesting research. However, the loss of the earlier “messy” state has resulted in a limitation of the field’s scope and methodology that precludes an encompassing view of the problematic issues inherent in the question of technology. It is argued that the heterodox disunity and diversity of earlier philosophy of technology was not a mark of theoretical immaturity but was necessitated by the field’s complex subject matter. It is further argued that philosophy of technology should return to its pluralistic role as a meta-analytical structure linking insights from different fields of research. and Filosofi e techniky nebyla zpočátku považována za ucelenou oblast bádání. Pod vlivem sociologie a pragmatické fi losofi e se však postupně začal utvářet určitý konsensus, který dal fi losofi i techniky větší strukturovanost a nová témata k výzkumů. Ztráta dřívějšího „chaotického“ stavu však vedla k omezení rozsahu a metodiky tohoto oboru a znesnadňuje komplexní pohled, který je pro zkoumání technologie nezbytný. V tomto článku budeme zastávat pozici, že heterodoxní nejednotnost a rozmanitost dřívější fi losofi e techniky nebyla známkou teoretické nezralosti, ale nutným důsledkem složitosti zkoumané oblasti. Filosofi e techniky by se dle nás měla vrátit ke své pluralitní roli metaanalytické struktury, která spojuje poznatky z různých oblastí výzkumu.
Tato studie se snaží o filosofickou analýzu problematických aspektů neurogeneze. V první řadě se zaměřuje na moderní historii neurogeneze, která je obecně považována za historii dogmatického přesvědčení, které předpokládalo, že v mozku dospělého savce nemohou vzniknout nové neurony. Tato konvence přežívala v neurovědě po několik desítek let a její kořeny sahají až do dob Ramóna y Cajala. Důležitá část této filosofické analýzy se zaměřuje na aspekt tzv. zaštiťování dogmatu pomocí ad hoc hypotéz. Analýza se dále věnuje implicitním definicím, které hrají roli axiomů neurovědy, a problematice falsifikace potenciálních falsifikátorů. Na konci této filosofické analýzy jsou prezentovány argumenty, které dospívají k tomu, že historie neurogeneze není historií dogmatického uvažování, jak většina autorů předpokládá, ale že jde o historii vědeckého pragmatismu., This study is seeking a philosophical analysis of the history of neurogenesis. History of neurogenesis is considered to be a history of dogmatic belief that new neurons cannot grow up in an adult mammalian brain. This belief survived in the field of neuroscience for several decades and its roots date back to the time of Ramón y Cajal. An important part of this philosophical analysis focuses on the aspect of the “shielding” of dogma by ad hoc hypotheses. The analysis further investigates implicit definitions, which play the role of axioms of Neuroscience, and problematic aspects of falsification. At the end of this philosophical analysis I present arguments supporting the opinion that history of neurogenesis is not in fact a history of dogmatic thinking, as most authors assume, but rather it is a history of scientific pragmatism., and Marek Havlík.
This article presents the contemporary conception of “environmental pragmatism” as an alternative strategy, still little known in the Czech context, for the solution of the problem of the relation between nature and culture. The point of departure for this conception are the ideas of the classical pragmatists, especially the naturalism and ethics of John Dewey. This philosophy bears within it an immanent environmental direction and it issues in the “Third Way” in the ecological movement, finding a path between anthropocentrism and non-anthropocentrism; between individualism and holism; between instrumentalism and immanentism; between exploitation and preservation; between the dualisms of value and fact, aims and means, conservation and growth, and so on., Emil Višňovský., and Obsahuje poznámky a bibliografii
Předložený text je recenzní studií Rortyho knihy Filosofie a zrcadlo přírody, jež byla nedávno převedena do českého jazyka. V první části recenzent porovnává slovenský a český překlad a upozorňuje na kvality toho českého. V druhé části přibližuje hlavní strukturní momenty Rortyho argumentu – od genealogického zvýraznění nahodilosti novověké představy reprezentace a vysvětlení důvodů k nadřazení epistemologie nad ontologii až ke kritické dekonstrukci této myšlenky a k Rortyho návrhu na nové pojetí a novou funkci filosofie. V následující části prostřednictvím odpovědi T. Marvanovi poukazuje na nekonzistentnost v Rortyho díle – na jeho přetrvávající příslušnost k novověké tradici myšlení, jež devalvuje jeho důsledný antireprezentacionalismus. V poslední části textu vyjadřuje naději, že se četba Zrcadla stane inspirací k četbě dalších – méně módních, ale přesto stejně ostrakizovaných – děl a autorů., This article is a review study of Rorty’s book Philosophy and the Mirror of Nature, which was recently translated into Czech. In the first part, the reviewer compares the Slovak and Czech translations and draws attention to the qualities of the Czech. In the second part, the main structural points in Rorty’s argument are described – from the genealogical stress on the arbitrariness of modern conceptions of representation and the explanation of the reasons for the primacy of epistemology above ontology, to the critical deconstruction of this thought and to Rorty’s proposal of a new conception and new function of philosophy. In the following part, by the way of a response to T. Marvan, an inconsistency in Rorty’s work is drawn attention to – that is its continuing attachment to the modern tradition of thinking, something which detracts from the consistency of his anti-representationalism. In the final part of the article, a hope is expressed that the reading of the Mirror will be an inspiration for further reading of less fashionable, but rather ostracised, works and authors., and Radim Šíp.
Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání (což není až zase tak překvapivé), ale že není ani vnímání bez konání (což už je mnohem překvapivější). Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají (nejlépe zdokumentováno je to v případě vidění); a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na mlýn filosofického pragmatismu., Recent scientific results concerning human perception and human action indicate, that not only there is no action without perception (which would not be so surprising), but also that there is no perception without action (which is much greater surprise). The view of how humans perceive has completely changed (as best documented in the case of vision); and there appear even such extreme views as that perception and action are in fact one and the same thing. Similarly, the research of the motivation structures in the foundation of theory forming erases the sharp boundary between theory and praxis. It seems to me that this is a somewhat surprising grist to the mill of philosophical pragmatism., and Jaroslav Peregrin.
According to formalism a mathematician is not concerned with mysterious meta-physical entities but with mathematical symbols themselves. Mathematical entities, on this view, become mere sensible signs. However, the price that has to be paid for this move looks to be too high. Mathematics, which is nowadays considered to be the queen of the sciences, thus turns out to be a content-less game. That is why it seems too absurd to regard numbers and all mathematical entities as mere symbols. T e aim of our paper is to show the reasons that have led some philosophers and mathemati¬cians to accept the view that mathematical terms in a proper sense do not refer to anything and mathematical propositions do not have any real content. At the same time we want to explain how formalism helped to overcome the traditional concept of science.
The author traces the road Dewey covered when he tried to free himself from a traditional ontology and epistemology. He did completely change understanding of the concept of experience. In the second part, author shows what it is meant to be ''true''/''false'' in the pragmatist logic and epistemology. It is indicated by explication of Dewey’s up-to-date conception of perception and knowledge. The role of action is stressed there. In the third part, author explains why our traditional approach to thinking could not accept this pragmatist understanding. He introduces there Dewey’s analysis of the old Greek idea of knowledge as seeing finalities of the ''true world''. In the semi-final part, the author articulates Dewey’s conception of ''ecological paradigm'' that could be seen as final liberation from the old, powerful, yet false tradition of the separate objects ontology. There the conception of situational ontology is presented. In the last part, he summarizes a new understanding of knowledge, truth and situational ontology and thus determines a new meaning of experience. Experience there is understood as a not-subjective field of powers that cross back and forth borders of objects in a process of achieving equilibrium., Autor sleduje cestu, kterou Dewey zakryl, když se snažil osvobodit od tradiční ontologie a epistemologie. Úplně změnil chápání pojmu zkušenosti. Ve druhé části autor ukazuje, co má být v pragmatické logice a epistemologii ,,pravdivé'' / ,,falešné''. To je naznačeno vysvětlením Deweyho aktuálního pojetí vnímání a poznání. Je zde zdůrazňována úloha akce. Ve třetí části autor vysvětluje, proč náš tradiční přístup k myšlení nemohl přijmout toto pragmatické chápání. Uvádí zde Deweyho analýzu staré řecké představy o poznání jako vidění finality „pravého světa“. V polovině závěrečné části autor vyjadřuje Deweyho pojetí ,,ekologického paradigmatu'', které lze považovat za konečné osvobození od starého, mocného, ale falešná tradice jednotlivých objektů ontologie. Zde je představena koncepce situační ontologie. V poslední části shrnuje nové chápání znalostí, pravdy a situační ontologie, a tak určuje nový význam zkušenosti. Zkušenost je chápána jako subjektivní pole moci, které překračuje hranice objektů v procesu dosažení rovnováhy., and Radim Šíp