„S dvorním radou Gustavem C. Laubem, který předevčírem zemřel ve svých 85 letech, odešel vědec světového věhlasu, který se zasloužil o němectví ve zdejší zemi a především v Praze…“ (Bohemia 14. dubna 1923) and Alena Míšková.
Studie pojednává o analýze a navrhovaném řešení problému "hodnotové neutrality" (Wertfreiheit) vědy německým kritickým racionalistou Hansem Albertem. Především Albert odmítá dvě vyhrocené pozice: novopozitivistickou ignoraci hodnotících soudů i jejich existencialistickou adoraci. Naopak se prostřednictvím takzvaných přemosťovacích principů snaží překlenout propast mezi poznáním na jedné straně a rozhodnutím (tj. hodnocením) na straně druhé. V návaznosti na Maxe Webera uznává princip hodnotové neutrality ve vědě, ovšem pouze v oblasti jejího objektového jazyka, neboť věda jako technologický systém výpovědí má pouze informativní, nikoli normativní charakter. To však nevylučuje hodnocení v rovině předmětů (především sociálních) věd a v rovině hodnotové báze (veškerých) věd. Dále se tato studie věnuje otázce hodnoty vědy o sobě a nakonec krátkému seznámení s Albertovým pojetím kritického racionalismu jako návrhu "způsobu života" (Lebensweise), This study deals with the analysis of the question of "Value Neutrality" (Wertfreiheit) in science and proposed solution held by critical rationalist Hans Albert. First of all, Albert rejects two contrasting positions: ignorance of value judgments by logical positivists and the existentialist adoration on the other hand. On the contrary, through the so-called "bridging principles" he seeks to bridge the gap between knowledge on the one hand and the decision (i.e., evaluation) on the other. Following Max Weber he recognizes the principle of value neutrality in science, but only in the area of object-oriented language, for science as a technological system of statements is only informative, not normative. This does not preclude assessment on the level of objects (mainly social sciences) and the level of the value base (all sciences). In addition, this study addresses the issue of the value of science itself, and finally a brief introduction to the concept of critical rationalism that Albert proposed as a possible "way of life" (Lebensweise)., and Jitka Paitlová.
In this issue, we feature an interview with the president of the Academy of Sciences of the Czech Republic (AS CR), Prof. Jiří Drahoš. The interview focuses on funding science and research at AS CR and the methodology that has become the universal tool for distributing money to the whole Czech science as a whole. On the basis of this government-conceived tool, the institutional financial grant for the AS CR should be reduced by about 50 percent by 2012. and Marina Hužvárová.
Martin Heidegger (1889 –1976) svým poukázáním na mathématický charakter novověké vědy vyostřil rozbor její bytnosti prostřednictvím výkladu klíčové části její metody, jež podle něj spočívá v "souvislosti hypo-téza-experiment“. V Heideggerově výkladu experimentální charakter novověké vědy znamená předchůdný metafyzický akt logického stanovení obecného porozumění významu "jsoucna“. Heidegger tedy analyzuje čtyři stupně konceptu "zakoušení“, jenž rozlišuje moderní vědu ode všech starších pojetí "vědy“. Ovšem vše, čeho chce Heidegger dosáhnout, je jasné nahlédnutí do podstaty časového charakteru "existence“., While showing the mathéma-character of modern science, Martin Heidegger (1889–1976) sharpens his analysis of its essence by interpreting the key part of its method, which he claims to consist of the “hypothesis-experiment complex”. In Heidegger’s interpretation, the experimental feature of modern science means the former metaphysical act of logical prescription for the general understanding of the meaning of “being”. Thus, Heidegger analyses the fourfold concept of “experience”, which distinguishes the modern science from all the older conceptions of “science”. Nevertheless, all what Heidegger ultimately tries to achieve, is to gain a clear insight into the essence of the temporal character of “being”., and Aleš Novák.
Ve 30. letech 20. století se Martin Heidegger pokusil vysvětlit „dějiny Bytí“ vedoucí ke stavu, jejž nazýval „zapomněním Bytí“. Zaměřil se přitom na vliv moderní vědy, jež je podle něj jistým druhem metafyziky. Základní povaha moderní vědy podle Heideggera spočívá v jejím mathématickém charakteru. Řecký výraz " to mathéma“ znamená "to, co se lze naučit“ a "co je předchůdně známo“. Heideggerovým cílem je ukázat, že mathématický charakter moderní vědy rozhoduje o obecném chápání významu "bytí“ a že moderní věda nahrazuje metafyziku, v níž tkví její původ., In the mid of 1930s Martin Heidegger attempted to explain the
“history of Being” leading to what he called “the oblivion of Being". In this he focused on the impact of modern science, which he grants to be a sort of metaphysics. According to Heidegger, the main feature of the modern science consists in what he calls the mathéma -character. Th e Greek word “to mathéma” means “that what can be learned” and “what must be know beforehand.” It is Heidegger’s intention to show that the mathéma-character of modern science is deciding about the general understanding of the meaning of “being” and that modern science is replacing the metaphysics, which is the origin of the modern science., and Aleš Novák.
Výzkumné centrum historické geografie - Historical Geography Research Centre (grantový projekt excelence GA ČR P410/12/G113, jehož řešiteli jsou Historický ústav AV ČR a Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty UK) uspořádalo 29. ledna 2014 již desátou historickogeografickou konferenci, tentokráte na téma Historické krajiny obrazem a písmem. Jednání rozdělené do čtyř bloků se jako v posledních letech tradičně konalo v prostorách Přírodovědecké fakulty UK. and Eva Semotanová, Robert Šimůnek.
The article provides a language analysis of the idea of progress. It briefly outlines the method of search for mimimal vocabulary as has been proposed by Bertrand Russell in Human Knowledge, Its Scope and Limits. Then it coniders the application of this method to a social theory, namely to the language used in a theory of progress. As and expample theory it uses the well known essay L´anciene regime et la revolution (1856) by Alexis de Tocqueville. The language of the theory is analyzed, abstracted expressions are pointed out and the minimal vocabulary is presented: it consists of verb-expressions "to see", "to be wrong", "to dobut", "to think", "to feel", "to be surprised", " to choose", "to express" and To rely"; of noun-expressions "demise", "cause", "change", "nature" and "banality" together with pronouns and logical expressions. The rules for construction of composed expressions and propositions are set up and a reconstruction of the object language is suggested. The abstract character of the method is reflected., Tomáš Holeček., and Obsahuje seznam literatury