Zásah porušené regulace metabolizmu glukózy do metabolizmu kostní tkáně je mnohostranný a velmi komplikovaný. Ve většině případů nacházíme u diabetiků zvýšené riziko zlomenin. Důvody, které k tomuto stavu vedou, jsou mnohočetné. U diabetiků nebývá hlavní příčinou pokles kostní minerální hustoty, spíše jde o snížení kvality kostní tkáně a změnu její struktury. Významnou roli hraje nepochybně inzulin a inzulinová rezistence, uplatňuje se ale i zvýšená glykace proteinů, včetně zvýšené glykace kolagenu v kostech, změna produkce a hladiny sklerostinu, zásah do diferenciace pluripotentních kmenových buněk a zvrat jejich diferenciace směrem k adipocytům a mnohé další faktory. Nemalý podíl na zvýšeném riziku fraktur mohou mít i některá antidiabetika, především perorální. Vzhledem ke stoupající incidenci obou chorob, diabetu i osteoporózy, bude nezbytné podrobněji zkoumat i jejich vzájemné vazby a ovlivnění. Klíčová slova: antidiabetika – diabetes mellitus – inzulinová rezistence – metabolizmus kostí – osteoporóza, The effect of impaired regulation of the glucose metabolism on the bone tissue metabolism is many-sided and very complicated. In most cases we observe an increased risk of fracture in people with diabetes. The reasons causing this condition are varied. Its main cause in diabetic patients is typically not the decrease in bone mineral density, it is rather deterioration of bone tissue and its structure. An important role of insulin and insulin resistance is beyond dispute, with numerous other factors at work, such as increased glycation of proteins, including increased glycation of collagen in bones, change in sclerostin production and levels, intervention in the pluripotent stem cells differentiation and reversal of their differentiation toward adipocytes and many more. Some antidiabetics, mainly oral, may also significantly contribute to the increased risk of fracture. Given the increasing incidence of both diseases, diabetes and osteoporosis, it will be also necessary to examine in greater detail their mutual relations and effects. <p align="">Key words: antidiabetics – bone metabolism – diabetes mellitus – insulin resistance – osteoporosis, and Vladimír Palička, Jana Lesná, Ladislava Pavlíková
Crohnova choroba (CD) je v období zvýšené aktivity doprovázena mimo jiné sníženým přísunem potravy, vodním, minerálním a metabolickým rozvratem. Je známo, že u mnoha akutních onemocnění dochází k alteraci metabolizmu lipidů a zejména hypocholesterolemie představuje závažný negativní prognostický ukazatel. Příčin snížené sérové koncentrace cholesterolu je mnoho. Současně bylo opakovaně popsáno postižení jak procesu jeho syntézy, tak i absorpce. Změny obou zmiňovaných procesů lze kvantifikovat pomocí specifických ukazatelů syntézy (hladina latosterolu) a absorpce (hladina sitosterolu či kampesterolu). Cíl: Cílem studie bylo prokázat změny v metabolizmu lipidů u pacientů s aktivní Crohnovou chorobou. Současně v případě zachycené hypocholesterolemie určit, do jaké míry je tento fenomén ovlivněn postižením procesu jeho syntézy a/nebo absorpce. Materiál a metody: U 24 pacientů s akutními projevy CD (CDAI ? Crohn?s disease activity index ? nad 150) byly kromě vstupních odběrů dále stanoveny 3., 14. a 28. den od přijetí sérové hladiny celkového cholesterolu, LDL- a HDL-cholesterolu a triglyceridů. Dále hladiny squalenu, lathosterolu, sitosterolu a kampesterolu. Výsledky byly srovnány s kontrolním souborem 100 dobrovolných dárců krve. Data byla zpracována pomocí statistického softwaru Sigma-stat 3,1. Výsledky: Byly detekovány snížené hodnoty všech základních parametrů lipidového metabolizmu. Současně jsme zaznamenali statisticky významný pokles hladin latosterolu a kampesterolu. Hodnoty sitosterolu klesaly nesignifikantně a hladina squalenu byla vyšší než u kontrol. Závěr: Ve studii byly prokázány významné změny v metabolizmu lipidů u pacientů v aktivní fázi Crohnovy choroby. Současně byla detekována statisticky významná hypocholesterolemie s alterací procesu syntézy i absorpce cholesterolu., Vladimír Hrabovský, Zdeněk Zadák, Vladimír Bláha, and Lit. 16
Childcare leave schemes are one of the key measures that affect the ability of women and men to balance their work and family lives. Both the length of the parental leave period and the amount of the benefit have the potential to shape the timing of a subsequent birth. Important changes have been introduced into the Czech parental benefit scheme over the last 10 years in terms of both the scheme’s flexibility and the monthly amount of the benefit, which has provided a unique opportunity for studying the links between the institutional conditions of parenthood and the behaviour of real stakeholders. Using data on births from the Czech Statistical Office and the parity-cohort analytical approach, we investigate changes in the spacing of second and third births among women who had their first or second child between 1986 and 2013. The results revealed an increase in the second- and third-birth rate during the second and third year following a delivery, together with a decrease in the second- and third-birth rate during the fourth year and later among mothers exposed to changes in the parental benefit scheme. These changes in reproductive behaviour noticeably coincided with the incentives that have been provided since 2008 by the increased flexibility of the parental leave scheme and the author argues that the option to increase the monthly amount of the parental benefit together with the flexibility of its use has contributed to the closer spacing of births, most notably among more educated women.