We studied the demography, movement, behaviour and choice of nectar plants by adults of Aporia crataegi. This study was done in a dense network of different types of habitats (total size of study area 16.26 ha) from open landscape to shrubland, the latter being a result of abandonment of traditional agricultural practices such as extensive mowing and grazing. Total population size was estimated to be approximately 1700 and 2700 for females and males, respectively. Median and maximum distances moved by males were 134 and 3493 m, and by females 138 and 3165 m, respectively. The average lifespan was ca. 7.1 and 7.5 days, with maximum recorded lifespans of 21 and 17 days for males and females, respectively. The greater capture probability recorded for males indicates their high activity, as they spend most of their time in flight patrolling and searching for mates. A parabolic recruitment curve and protandry were also recorded. Both sexes are highly mobile. The spatial distribution of both sexes was roughly similar. The adult behaviour differed in different habitats, with more time spent feeding and resting when nectar plants were plentiful and more time spent flying when they were rare. Although adults utilized nine nectar sources, only two were recorded in over 80% of all the feeding occasions. In order to re-establish open grassland with some shrubland, traditional and mosaic management of the landscape should be revived at least to some extent., Jure Jugovic, Mitja Črne, Martina Lužnik., and Obsahuje bibliografii
Mravenec lužní (Liometopum microcephalum) dosahuje na jižní Moravě (v jihovýchodních Čechách) severozápadní hranice svého rozšíření, a druhu se tak dostávalo velké pozornosti mezi českými přírodovědci. Mnohé informace publikované v literatuře nebo na internetu však jsou spíše mýty než fakta. O areálu druhu se často uvádí, že se rozkládá od Iberského poloostrova do východní Evropy a nejzápadnější části Asie, někdy dokonce až na ruský Dálný východ. Ve skutečnosti neexistují žádné doklady o historickém ani současném výskytu mravence lužního na západ od Alp (severní Itálie). Populace na Dálném východě byla již před dlouhou dobou odlišena jako samostatný druh. Článek detailně popisuje historické a současné rozšíření tohoto mravence na jižní Moravě. Ačkoli jde o nejsevernější populaci druhu, populace na Ukrajině a v Rusku dosahují téměř stejné zeměpisné šířky. Mravenec lužní kolonizuje staré, ale živé stromy s dutinami, zpravidla duby, v lesích i mimo les. Na severní hranici svého areálu dává jednoznačně přednost lužním stanovištím, na jihu je preferuje mnohem méně. Jasné doklady uváděné ochrany hnízdních stromů mravenčími koloniemi scházejí. Přes protichůdné názory publikované v literatuře tvoří trofobióza významnou součást potravní strategie druhu, ale stanovení důležitosti jednotlivých složek potravy stále chybí. Druh se vyznačuje jasným polymorfismem dělnic, ale stupeň polymorfismu se liší mezi koloniemi, mění se v průběhu roku a také závisí na podmínkách prostředí, jako je přítomnost silných kompetitorů. Mnohé otázky týkající se biologie a ekologie mravence lužního zatím zůstávají nezodpovězeny., The arboricolous ant Liometopum microcephalum, which reaches the north-western edge of its range in South Moravia (south-eastern Czechia), has been receiving substantial attention by Czech naturalists. However, many pieces of information presented in the literature or on the internet are more myth then fact. Its range is often reported to reach from the Iberian Peninsula to Eastern Europe and western-most Asia, sometimes even to the Russian Far East. In fact, there is no evidence of its historic or present occurrence west of the Alps (northern Italy). The Far Eastern population has been recognized as a separate species a long time ago. The historic and current range in South Moravia is described in detail. Although being indeed the northern-most population of the species, populations in the Ukraine and Russia reach almost the same latitude. Old but living trees with cavities, mostly oaks, are colonized both in and outside of forests. There is a clear preference for alluvial habitats in the northern part of its range, much less so in the south. There is hardly any evidence for the reported protection of nest trees by its ant colonies. Despite contrary opinions published, trophobiosis is an important part of the species’ foraging behaviour, but an assessment of the importance of different components of its diet is still lacking. Worker polymorphism is apparent but its degree varies among colonies and changes in the course of the year and also mirrors environmental variables such as the presence of strong competitors. Many questions regarding the species’ biology and ecology remain open., and Jiří Schlaghamerský, Lenka Petráková.
Muchničky jsou známy v mnoha oblastech jako trapiči člověka i dobytka, ale také jako přenášeči parazitárních onemocnění, z nichž nejvýznamnější je říční slepota. Muchnička Simulium colombaschense byla v minulosti považována za jeden z nejnebezpečnějších druhů v rámci čeledi, protože na následky napádaní samičkami tohoto druhu uhynuly na Balkánském polostrově desetitisíce kusů dobytka. V současnosti se však zdá, že může být považována za ohrožený druh, především v důsledku regulace velkých řek. Podle předběžných výsledků analýzy polytenních chromozomů představuje S. colombaschense komplex druhů s menšími areály. Typová lokalita druhu S. colombaschesne byla zničena po přehrazení Dunaje v oblasti Železných vrat a následně z této oblasti postupně zmizelo i S. colombaschense. Podobný osud může v blízké době postihnout, nebo už postihl také další blízce příbuzné druhy z tohoto komplexu., Black flies (Simuliidae) are known in several areas as pests to humans and cattle, but also as transmitters of parasitic diseases, among which river blindness is the most important. In the past, the black fly Simulium colombaschense was considered to be one of the most dangerous species of the family, because it caused the death of tens of thousands of cattle in the Balkan peninsula. However, at present it seems that it can be considered an endangered species, especially due to large river regulation. Moreover, according to preliminary analysis of polytene chromosomes S. colombaschense is a complex of species with smaller distribution areas. The type locality of S. colombaschense was destroyed after the Danube was dammed in the Iron Gate region and subsequently S. colombaschense disappeared from this area. In the near future the same might possibly happen, or has already happened as to other species from this complex., and Tatiana Brúderová, Matúš Kúdela.
Můrovití (Noctuidae) představují po obalečovitých (Tortricidae) druhou největší čeleď motýlů v České republice. Dosud bylo na našem území zaznamenáno kolem 430 druhů, ale mnohé z nich se zde nevyskytují trvale. Můrovití jsou obvykle velmi dobří a pohybliví letci, často mají tendenci kolonizovat nová území. Řada druhů žijících v jiných částech Evropy byla zaznamenána pouze v jednom nebo omezeném počtu exemplářů (zhruba 20 druhů), jiné jsou pravidelnými migranty (13 druhů), někteří zástupci se v současnosti šíří (asi 10 druhů), zatímco jiní jsou na ústupu (5–6 druhů), nebo mají proměnlivou hranici areálu. V článku naleznete příklady druhů z uvedených skupin, s diskuzí současného nebo historického stavu., Owlet moths (Noctuidae) are after leafrollers (Tortricidae) the second largest family of butterflies and moths in the Czech Republic. So far, about 430 species have been recorded, but many of them do not occur permanently in the area. Owlet moths are usually very good and highly mobile fliers, often with a tendency to colonize new territories. Some species living in other parts of Europe have been registered in only one or a limited number of individuals (about 20 species), others are regular migrants (13 species). While some species are currently spreading (about 10 species), others are retreating (5–6 species), or the boundaries of their ranges are unstable. Examples of these groups are given and discussed., and Zdeněk Laštůvka, Aleš Laštůvka.
V příspěvku je popsán objev larvy jednoho z nejtajemnějších krasců Austrálie – Julodimorpha saundersii. Díky objevu larvy bylo vyjasněno taxonomické postavení rodu na základě srovnávací, larvální morfologie. Nehledě na morfologickou podobnost dospělců rodů Julodimorpha a Julodis (podčeleď Julodinae) bylo na základě larválních znaků potvrzeno, že rod Julodimorpha je samostatným primitivním tribem podčeledi Buprestinae. Objev larvy tohoto rodu je typickým příkladem náhody, která je někdy nutná i při vědeckém zkoumání. Další příklad takové výjimečné náhody je ilustrován na objevu larvy dalšího krasce, Coomaniella violaceipennis z Thajska, jehož larvy se vyvíjejí v korunových liánách pralesních velikánů., The discovery of the larva of one of the most enigmatic Australian Buprestid beetles, Julodimorpha saundersii, is briefly discussed. The taxonomic position of the genus has been clarified using comparative larval morphology. Regardless of the morphological similarity of the adults with the genus Julodis (subfamily Julodinae), the larval characteristics of the genus Julodimorpha confirmed its placement as an independent, primitive tribe of the subfamily Buprestinae. Another example of good luck in scientific research is described, concerning buprestid beetle Coomaniella violaceipennis from Thailand, larvae of which are borers in the canopy climbers., and Svatopluk Bílý.
The monotypic genus Silvispina M. Wang & Soulier-Perkins, gen. n. and new species S. changpotou M. Wang & Soulier-Perkins, sp. n. belonging to the family Lophopidae Stål, 1866, from Yunnan Province in China, is described and illustrated. The peculiarity of the first metatarsal segment of this genus is stressed and the taxonomic position of this new genus is discussed. The ornamentation and shape of metatibia and first tarsal segment (the characters that currently distinguish the subfamilies Menoscinae and Lophopinae) do not agree with either subfamily and the new genus is placed as incertae sedis in the Lophopidae. The genus Ridesa Schumacher, 1915 is removed from the family Lophopidae and placed in the Achilidae., Menglin Wang, Yinglun Wang, Adeline Soulier-Perkins., and Obsahuje bibliografii
Kančilové (Tragulidae) jsou málo známí obyvatelé tropických lesů západní Afriky, jižní a jihovýchodní Asie. Cílem tohoto článku je proto shrnutí všech nových informací, a to jak o jejich taxonomickém postavení mezi ostatními kopytníky, tak i o jejich vnitřním členění včetně základních charakteristik jednotlivých druhů. Následuje shrnutí jejich základní ekologie a etologie. Závěrečná část článku je pak věnována problematice jejich ochrany a přehledu jejich chovu v českých zoologických zahradách., Chevrotains or mouse deer (Tragulidae) are rarely studied inhabitants of the rainforests of Africa, south and south-east Asia. This article summarizes the latest knowledge about their taxonomy including the basic features of individual species, and describes their ecology and ethology. It also deals with conservation issues and provides a detailed survey of keeping and breeding chevrotains in Czech zoos., Jan Pluháček., and Obsahuje seznam literatury
Příspěvek popisuje velmi neobvyklý nález mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který byl zaznamenán ve výšce 2 m nad zemí šplhající po kmeni vzhůru. Z literatury je sice známo vyhlížení samic samci z vyvýšených míst, ale tento nález je velmi odlišný. Důvod tohoto výjimečného chování je neznámý., The species is usually encountered on the ground, stones or lying wood not too high above ground. However, I found one individual climbing up a tree at a height of two metres. Unfortunately, nothing is known of the motives behind this unusual behaviour., and Antonín Krása.
Příspěvek přináší informace o nepůvodních savcích ostrova Sokotra a jejich vlivu na místní ekosystémy. Nejvýraznějším problémem je nadměrná pastva dobytka. Nadměrné spásání je výsledkem rostoucí početnosti populací domácích zvířat, zejména koz v důsledku zvýšené poptávky po mase, změny způsobu chovu a vymizením tradičního kočovného pastevectví. Důsledkem je pak nárůst půdní eroze, změna a destrukce původních rostlinných společenstev i úbytek populací endemických druhů živočichů. Snížení počtu koz na ostrově i změna způsobu jejich chovu jsou nutnými kroky zdejší ochrany přírody., This article presents information about the alien mammal species of Socotra Island and their impact on local ecosystems. The most important problem is overgrazing by livestock. It is a result of rising numbers of domestic animals, mainly goat populations, as a consequence of higher demand for meat, change of breeding style and the disappearance of traditional nomadic pasturage. This situation leads to increasing soil erosion, change and destruction of native plant populations and decreasing endemic animal species populations., and Josef Suchomel.
A new progonocimicid bug named Cicadocoris parvus sp. n. is described from the mid-Jurassic Haifanggou Formation at Daohugou, Ningcheng County, Inner Mongolia, northeastern China. It differs from other species by being distinctly smaller, veins dSc, R1 and Rs run parallel to one another and are nearly evenly spaced on left tegmen, widest length of apical half/basal half of left tegmen is 1.1 and that of right tegmen is 1.0. Thus, there are at least three species of Cicadocoris (Progonocimicidae) described from Daohugou. All these species are relatively abundant in the Haifanggou Formation and are remarkable representatives of the early Yanliao biota., Jia-Qian Jiang, Di-Ying Huang., and Obsahuje bibliografii