This paper examines the personal interventions of the empress in the reform process. Maria Theresa intervened in this process in various ways. First of all, she was able to supervise it directly through her signing of official documents, to which she would add instructions for their enactment to the court authorities or to particular countries of her realm. She also tried to make sure that competent individuals were appointed to the administrative apparatus responsible for implementing and supervising the reforms, irrespective of their social estate - though in this she was only partly successful. In addition, she kept her civil servants in check by requiring them to file regular reports. Finally, by calling for fiscal economies she had a hand in controlling public expenditure., Zbyněk Sviták., and Obsahuje bibliografické odkazy
Recenzentka vítá české vydání knihy Andrease Kosserta Kalte Heimat: Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (München 2008), předkládající relativně nový a ucelený pohled na osud poválečných německých vyhnanců ze střední a východní Evropy v obou částech rozděleného Německa, který je ve zdejším prostředí vnímán často zkresleně a na základě nedostatečných informací. Autor se však podle ní bohužel nevyhnul jistému zjednodušování, nepřesnostem a tendenčnosti, ve kterých se projevuje jednak jeho neznalost českých a polských pramenů a literatury, jednak osobní zainteresovanost na tématu. Odbourává sice navenek deklarovaný mýtus o úspěšné integraci vyhnanců ve Spolkové republice Německo, sám však vytváří schematický obraz „dobrých vyhnanců“ a ostatních „zlých Němců“., In her review of the Czech translation of Andreas Kossert’s Kalte Heimat: Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (Munich, 2008), the reviewer welcomes the Czech edition, which presents a comparatively new and comprehensive view of the fate of the ethnic Germans who were expelled from central and eastern Europe after the Second World War and settled in both parts of divided Germany. In the Czech Republic, the perception of their fate is too often distorted, presented without sufficient information. According to the reviewer, however, the author has not avoided oversimplification, imprecision, and tendentiousness, manifesting on the one hand a lack of knowledge of Czech and Polish primary sources and secondary literature and, on the other, his personal involvement in the topic. Although he dispels the generally declared myth about the expellees’ successful integration into the Federal Republic of Germany, he paints an oversimplified picture of the ‘good expellees’ on the one hand and the ‘wicked Germans’ on the other., and [autor recenze] Sandra Kreisslová.
Liberalization of political and ideological barriers after the fall of Communistic regime in Czechoslovakia in 1989 has led to intensification of research of period 1918-1948. Although it presents relatively short historical period, it involved some milestones like first Czechoslovak Republic, after-Munich fall of democratic parliamentary, the Second World War and transformation after the war, that altogether resulted in start of Communistic regime in February 1948. and Jaroslav Šebek.
This paper analyses the so-called Chapbooks that were being written or translated on the dawn of the 19th century. The authors tried to educate the ignorant peasants, the targeted readers, through their fetching stories. The work shows facts and deeds that were presented as "right" and "wise". First of all it presents the factual public enlightenment, more specifically the altering appreciation of time. Next, there is an analysis of the way the authors were maintaining the cogency of their work; the paper discusses whether the narrative style of writing is compatible with the didactic intention, and the characteristics of the "rational order of explanation"., Barbora Matiášová., and Obsahuje bibliografické odkazy
Drawing on literary paratexts such as prologues, reviews and letters, this study seeks answers to the question of Meissner’s role in the German-language canon, or rather why his literary legacy has endured for so long. First, Meissner’s personal contacts in the world of literature from a social-historical perspective is considered. This reveals that the repeated criticism of Meissner’s texts, which despite their popularity were to a large extent at odds with the taste of the time, cast him in a bad light. Selected relevant texts will be placed in their discursive context and Meissner’s writings within the parameters of 18th century literary practice examined., Sarah Seidel., and Obsahuje bibliografické odkazy
Autorka na základě nově zpřístupněného fondu v Národním archivu připomíná historii Univerzity 17. listopadu a soustředí se na soužití zahraničních studentů s domácím obyvatelstvem v socialistickém Československu v šedesátých letech minulého století. Univerzita 17. listopadu fungovala v Praze a posléze i v Bratislavě v letech 1961 až 1974 jako vzdělávací instituce určená pro studenty ze zemí „třetího světa“, ale i jako školicí středisko pro československé experty mířící do rozvojových zemí, a její existence souvisela s tehdejším československým pronikáním do Afriky, motivovaným politicko-ideologicky a ekonomicky. Její zřízení vycházelo z očekávání, že absolventi univerzity se stanou emisary československých zájmů ve svých domovských státech, tato představa se však podle autorky spíše nenaplnila. Za poměrně častými konflikty mezi československou společností a zahraničnímu studenty vidí autorka především předsudky a averze zdejšího uzavřeného prostředí, k jejichž překonání příliš nepomohla oficiální „internacionalistická“ propaganda ani nedůsledné pokusy o řešení vzniklých incidentů. Otevřenější reflexe těchto problémů nastala až s pražským jarem 1968, kdy Univerzita 17. listopadu také vydávala časopis Fórum zahraničních studentů. Přesto však podle autorky nelze ignorovat přínos této instituce, která přispěla k rozkvětu řady specializovaných vědeckých oborů v Československu (například egyptologie, afrikanistiky, iberoamerikanistiky, etnografie a translatologie) a k navázaní dlouhodobých užitečných kontaktů ve „třetím světě“., Using recently released record groups in the National Archives, Prague, the author considers the history of the University of 17 November (Univerzita 17. listopadu), focusing on the lives of foreign students amongst the local inhabitants of the Czechoslovak Socialist Republic in the 1960s and early 1970s. The University of 17 November operated in Prague and then in Bratislava from 1961 to 1974 as an educational institution for students from the ‘Third World’, but also as training centre for Czechoslovak experts heading out to developing countries. Its existence was also linked with Czechoslovak attempts to gain a foothold in Africa, motivated ideologically, politically, and economically. It was established with the expectation that graduates from the university would become emissaries of Czechoslovak interests in their home countries. But this expectation, argues the author, was not quite met. Behind the comparatively frequent conflicts between the foreign students and the natives of Czechoslovakia the author sees mainly the prejudice and aversion of the closed local milieu, which were not overcome by either the official ‘internationalist’ propaganda or the inconsistent attempts to deal with incidents that arose. Only after the Prague Spring of 1968, when the University of 17 November was publishing a magazine, Fórum zahraničních studentů (Foreign Students’ Forum), were these problems reflected upon more openly. Nevertheless, according to the author, one cannot ignore the contribution that this institution made towards the flowering of a number of specialized academic fields in Czechoslovakia, including African studies, Latin American studies, ethnography, and translation studies, and to establishing useful long-term contacts in the Third World., Marta Edith Holečková., and Obsahuje bibliografii
Studie se orientuje na postižení dlouhodobých vývojových tendencí sociální politiky v období mezi první světovou válkou a polovinou padesátých let. Autor zde především sumarizuje hlavní teze svých předchozích článků a monografických zpracování. Klade přitom důraz na vyznačení kontinuity a diskontinuity v obecné koncepci československé sociální politiky ve sledovaném období. Zároveň věnuje též pozornost otázkám konceptuálním, a to především vysvětlení používání základních pojmů historické analýzy. Studie osciluje mezi dvěma krajními póly konstrukce kauzality – strukturálním a voluntaristickým vysvětlením. Její obsah lze shrnout v jednoduché metafoře: od Bismarcka přes Beveridgea ke Stalinovi. V personifikované podobě tato zkratka vyjadřuje dlouhodobý vývoj československé sociální politiky: od zdůrazňování zásluhových principů, jak byly charakteristické pro tradiční německo-rakouské sociální pojištění, přes podstatně více rovnostářsky orientované národní pojištění z roku 1948, silně ovlivněné britskou inspirací, až po sovětský model sociálního zabezpečení, který se rozvinul během let 1951 až 1956. Součástí výkladu je charakteristika důležitých změn v sociální legislativě Československé republiky a Protektorátu Čechy a Morava v uvedeném časovém rozmezí., This article is concerned with the long-term trends in the development of social policy between the First World War and the mid-1950s. The author begins by summarizing the main ideas of his own previous articles and books. He emphasizes the continuity and discontinuity in the general conception of Czechoslovak social policy in this period. He also considers conceptual questions, particularly those that would help to explain how the basic terms are employed in historical analysis. The article moves between the two poles of the construction of causality – structural explanation and voluntaristic explanation. The content of the article can be aptly summed up in a neat metaphor: from Bismarck by way of Beveridge to Stalin. In personified form, this shortcut expresses the long-term development of Czechoslovak social policy: from an emphasis on principles of merit, characteristic of the traditional German and Austrian social insurance schemes, by way of a considerably more egalitarian national insurance from 1948 (strongly influenced by the British system), to the Soviet model of social security, which developed from 1951 to 1956. The article also considers important changes in social legislation in the Czechoslovak Republic in this period, including the Protectorate of Bohemia and Moravia., Jakub Rákosník., and Obsahuje bibliografii