Cosmic reionization, which took place in the first billion years after the Big Bang, was a major event in the cosmic history. This transformation of all neutral hydrogen to ionize was probably caused by the first stars, galaxies and quasars. However, a direct proof of which sources were dominant is still missing. Dr. Ivana Orlitová from the Institute of Astronomy of the CAS reviews results of the serach for ionizing sources in both distant and nearby Universe, and presents a recent discovery of starforming galaxies that show signs of strong ionizing activity. and Ivana Orlitová.
Národní úřad pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration - NASA) vznikl před 50 roky, 1. října 1958, na základě zákona č. 85-568 přeměnou předchozího Národního poradního výboru pro letectví (National Advisory Committee for Aeronautics - NACA). Bezprostředním spouštěcím mechanismem vzniku této nejstarší kosmické agentury bylo vypuštění první umělé družice Země - Sputniku 1 - dne 4. října 1957 v Sovětském svazu. Tento počin v době studené války znamenal pro celý svět a zejména pro Ameriku šok. Američané byli do té doby přesvědčeni o své technické nadřazenosti a nechápali, jak je možné, že SSSR, líčený jako zaostalá země, může předběhnout USA. Americké sdělovací prostředky totiž před 4. říjnem 1957 pravidelně informovaly o plánech na vypuštění umělé družice v rámci tehdy probíhajícího Mezinárodního geofyzikálního roku (MGR). Je však třeba podtrhnout, že v té době neměly Spojené státy ucelený kosmický program, přestože idea průzkumu blízkého okolí Země se plánovala už od první poloviny padesátých let 20. století. and Antonín Vítek.
Rozpínání vesmíru dnes patří do výuky fyziky, stejně jako oběh Země kolem Slunce. Konceptuální i technická náročnost je srovnatelná. Obojí je založeno na teorii gravitace, ale nevyžaduje hlubší pochopení této složité teorie, nýbrž jen pochopení jejích jednoduchých závěrů. Je však třeba překonat představu neměnného prostoru, jako bylo kdysi třeba překonat představu Země jako neměnného středu světa. Prostor kolem nás se rozpíná., Jiří Jersák., and Obsahuje seznam literatury a 3 vložené doplňky
Vědecký časopis Nature publikoval 14. listopadu 2013 článek Dráha, struktura a původ Čeljabinského tělesa (The trajectory, structure and origin of the Chelyabinsk asteroidal impactor) autorského týmu pod vedením astronomů z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu AV ČR. Pád malé planetky nad Ruskem 15. února 2013 (viz AB 3/2013) vyvolal celosvětovou pozornost a mnohé vědecké týmy nyní vzácnou událost analyzují. Čeští astronomové se jí věnují od počátku a již 23. února jako první na světě rigorózní metodou spočítali dráhu tělesa. and Pavel Spurný, Jiří Borovička.
Cesta k objevu a následnému zkoumání vlastností kosmického zářeni byla a je stejně klikatá jako dráhy nabitých částic tohoto záření v propastech vesmíru. Ohlédnutí za prehistorií i historií výzkumu kosmických paprsků by mohlo být podnětem k vyřešení záhad, které se ani po stoletém úsilí mnoha badatelů nepodařilo rozluštit., The path to the discovery and subsequent study of the properties of the rather mysterious cosmic rays was, and still is as tortuous as the trajectories of charged particles in the depths of the universe. Looking back to the prehistory and history of cosmic-ray research might therefore serve as a stimulus for deciphering the puzzles that resist to be solved in spite of a hundred-year effort by many brilliant scientists., Jiří Grygar., and Obsahuje seznam literatury
In 2017, 100 years elapsed since the introduction of the cosmological constant into the equations of general theory of relativity. In this paper we show which role the cosmological constant played in the beginning, what its status is today, and when it became a commonly accepted part of the physical description of reality as a suitable representative of the vacuum energy or, more generally, the so-called dark energy responsible for the current accelerated expansion of our universe. Finally, we discuss possible astrophysical manifestations of the cosmological constant., V roce 2017 uplynulo 100 let od zavedení kosmologické konstanty do rovnic obecné teorie relativity. V referátu ukazujeme, jakou roli hrála kosmologická konstanta na počátku a jaký je její status dnes, kdy se stala běžně přijímanou součástí fyzikálního popisu reality jako vhodný představitel energie vakua či obecně tzv. temné energie zodpovědné za současnou urychlovanou expanzi našeho vesmíru. Na závěr diskutujeme možné astrofyzikální projevy kosmologické konstanty., Petr Slaný, Zdeněk Stuchlík., and Obsahuje bibliografii
Všude kolem nás je přítomno reliktní záření, světlo z období konce velkého třesku, které v sobě nese cenné informace o raném vesmíru a o prostředí, kterým k nám procházelo. Při poznávání vesmíru získáváme většinu informací o vzdálených objektech prostředníctvím elektromagnetického záření nejrůznějších vlnových délek. V mikrovlném oboru sledují dnešní specializované sondy nejen nejchladnější zákoutí vesmíru, ale i světlo dávných časů, které se vydalo na svou pouť v období, kdy se ve vesmíru formovaly první atomy., Cosmic microwave background radiation exists all around us. It is the light from the end of the Big Bang, which carries valuable information about the early universe and the environment, throught which it has passed. Most of the Information about distant objects we obtain through electromagnetic radiation at various wavelengths. In the microwave band today‘s specialised probes watch not only the coldest corners of the universe, but also the light from ancient times, which started its journey during the period when electron shells in atoms formed in the universe., Petr Kulhánek., and Obsahuje seznam literatury
Technologie v Centru výzkumu Řež byly primárně postaveny za účelem vývoje a testování materiálů pro jaderné elektrárny současné i budoucí generace, nicméně jejich využití je mnohem širší. Jednou z možností je vytváření ekvivalentních podmínek, jaké panují ve vesmíru. Proto vznikl projekt zaměřený na testování komponentů pro vesmírný průmysl. Na konci bylo představení výsledků v podobě radiačního testování elektrických vlastností solárních článků od společností Spectrolab, Inc., a Azur Space Power GmbH. Tedy těch, které jsou používány pro vesmírné aplikace a v případě Azur Space i typově stejné, jaké byly umístěny na první slovenské družici skCUBE, která úspěšně krouží na orbitě Země od června 2017., Michaela Rabochová, Roman Mohyla, Martin Magyar., and Obsahuje bibliografické odkazy
Ve dvacátém století se astronomové dostali téměř až na samou hranici viditelného vesmíru. Ve velkých vzdálenostech na škálách stamilionů a miliard světelných roků dnes pozorujeme struktury, které vyplňují dosud nezmapovaný prostor a zároveň se pohybují a mění v čase. Pohyby a struktury velkých měřítek jsou tím nejrozsáhlejším kartografickým a astrofyzikálním projektem, ke kterému dosud astronomové dospěli., Ivan Havlíček., and Obsahuje bibliografii