The present article is complementary to the series of books Příběh československé psychologie I., II., III. (to be published in 2021) in which the story of post-war Czech and Slovak psychology is mapped based on narrating of doyens of domestic psychology. In comparison, in the present article, the history is described with the support of numerous historical data and facts which may help the reader to comprehend the historical context and create the image about numerous challenges which domestic psychology faced in the past decades, especially in the communist era. The research is based on contemporary published material but predominantly on archival sources deposited in the archives of Charles University in Prague, Masaryk University in Brno, Palacký university in Olomouc, in the archive of Academy of Sciences of the Czech Republic, in the National Archive and in personal archives of eminent Czechoslovak psychologists (Jiří Hoskovec, Jan Doležal, Robert Konečný, Olga Kolaříková). and Předložený text doplňuje trojici knih rozhovorů Příběh československé psychologie I., II. a III. autorů Čermáka a Šikla, jež vyjdou v Portálu v r. 2021. V těchto knihách je příběh poválečné české a slovenské psychologie vyprávěn prostřednictvím významných osobností a spolutvůrců oboru, v našem článku je pak vývoj a proměny tuzemské psychologie zachycen především v množství historických údajů a dat. Jejich srovnáním může čtenář nahlédnout dobová specifika výkonu profese psychologa a proměny role, kterými psychologie prošla ve společnosti i v systému věd. Text vznikl na základě studia materiálů uložených v archivech Univerzity Karlovy, Masarykovy a Palackého, v archivu ministerstva školství a v archivu Akademie věd České republiky, konkrétně svazků pražské, brněnské a olomoucké katedry psychologie, Československé (a posléze Českomoravské) psychologické společnosti a osobních archivů Jiřího Hoskovce, Roberta Konečného, Jana Doležala a Olgy Kolaříkové.
As in the previous paper, the authors investigated the history of post-war Czech and Slovak psychology based predominantly on archival sources. In the present article, they focused on the topic of graduate education in psychology and how it changed through the decades. The trends in various areas are mapped and the differences from the current state of the art are articulated, together with the role of historical context. and Stejně jako v prvním článku, i v navazujícím textu se autoři pokouší o reflexi poválečné československé psychologie založenou na historických údajích, v tomto případě se zaměřením na vysokoškolskou výuku a studium psychologie. I v univerzitním prostředí se v minulosti silně projevoval vliv dobových společenskohistorických poměrů a studium i výuka se vyznačovaly množstvím specifik a odlišností oproti současnosti. Ty se autoři snaží v textu popsat; ve zkratce je pak shrnují v závěru. Hlavními informačními zdroji jsou podobně jako v prvním článku archivní materiály a autoři se opět se více, i když zdaleka ne jen, zaměřují na období před rokem 1989.
Although it is generally considered that the study of social psychology in the former Czechoslovakia commenced in the 1960s, the author here establishes the importance of the virtually forgotten earlier years of the discipline. The first Czech student of social psychology was a prominent sociologist and member of the Prague sociological school, Otakar Machotka (1899- 1970), whose interest in matters psychological commenced in the 1940s and whose research into the subject continued during his period of exile in America in the 1950s and 1960s. Machotka’s recently discovered post-war manuscript on the subject of unconscious agents in social behaviour, which is published in extenso here, reveals the original and innovative character of the author’s approach; at the same time, it offers an important testimony to the epoch both in terms of the discipline itself and the wider society. The erstwhile unknown manuscript also contains the first stage of Machotka’s struggle for an explanation for quisling behaviour during the Second World War, which he later published in his 1964 book., Zdeněk R. Nešpor., and Obsahuje seznam literatury