a1_Předložená studie srovnává emocionalitu u souboru českých a slovenských vysokoškolských studentů: zaměřuje se na četnost prožívání vybraných emocí a na preferovaný způsob exprese těchto emocí. Primárním cílem šetření bylo ověřit stereotyp, zda jsou Slováci „emočnější“ než Češi a zjistit, zda stereotyp nevystihuje především odlišnou emoční expresivitu. Autoři předpokládali, že se soubory českých a slovenských vysokoškoláků nebudou lišit z hlediska četnosti prožívaných emocí, ale že se budou významně lišit z hlediska regulačních strategií, a to ve směru k otevřenějšímu projevu u slovenského souboru a k umírněnému projevu emocí u českého souboru. Čeští (N = 107) a slovenští (N = 144) vysokoškolští studenti zaznamenali do inventáře (seznam emocí získaný v předešlých šetřeních) emoční valenci, četnost emočního prožitku a preferovanou expresivní regulaci emoce. Získaná frekvenční data byla zpracována v podobě průměrných četností odpovědí pro jednotlivé položky. Pro porovnávání českého a slovenského souboru z hlediska četností prožívaných emocí autoři použili t-test pro dva nezávislé výběry a pro porovnání regulačních strategií chí-kvadrát test pro srovnání pozorovaných a očekávaných hodnot. Při korelaci jednotlivých emocí autoři použili neparametrický korelační koeficient Spearmanovo rho a emoce byly korelovány z hlediska četnosti jejich prožitku. Výsledky ukázaly, že emoční valence a konotace jsou u obou souborů podobné. Konotace se významněji liší u emoce hrdosti, která v českém souboru koreluje silněji s negativními emocemi než s pozitivními. Studenti ve slovenském souboru prožívají emoce mírně častěji než čeští respondenti., a2_Soubory se významně liší především z hlediska regulace emocí: slovenští respondenti projevují emoce signifikantně otevřeněji (projevím přesně to, co cítím) oproti českému souboru, který častěji uvádí mírně potlačený projev emocí (projevím méně, než cítím). Omezeními studie jsou skutečnosti, že soubory nebyly reprezentativní a že se na tvorbě původního seznamu srovnávaných emocí nepodíleli slovenští studenti., b1_Objectives. The primary objective of the study was to verify the stereotype that Slovaks are “more emotional” than Czechs. In the present paper authors compared the emotionality of Czech and Slovak undergraduates: study focused on the frequency of experienced emotions and on the preferred strategy of emotional expression. Authors assumed that the samples of Czech and Slovak undergraduates would not differ in terms of frequency of emotions but that they would differ in terms of their regulatory strategies. Sample and settings. The Czech (N = 107) and Slovak (N = 144) undergraduates recorded emotional valence, frequency of their emotional experience and their preferred expression of the emotion into a specific questionnaire (an inventory of 80 emotions obtained in previous investigations). Statistical analysis. The collected data was processed based on the average frequency of responses for each emotion. For the comparison of Czech and Slovak frequency of experienced emotion, authors used the t-test for two independent samples and to compare the expressive strategies the chi-square test for comparing the observed and expected values. For the correlation of emotions, authors used the nonparametric Spearman rho correlation coefficient., b2_Results. The results have shown that the emotional connotations are predominantly similar in both samples; however analyses found different connotations for the emotion of pride, which correlated more strongly with negative emotions rather than positive in the Czech sample. Students in the Slovak sample experienced emotions slightly more often than Czech respondents. The samples differ significantly in terms of emotion regulation: the Slovak undergraduates express emotions more openly as compared to Czech students who often deamplify their emotional expressions. Study limitations. The limitations of this study are the facts that the samples were not representative and that the Slovak undergraduates were not involved in the construction of the used inventory of emotions., and Iva Poláčková Šolcová, Peter Tavel, Peter Kolarčik.
Současné nové pojetí ženských sexuálních dysfunkcí vychází z původních diagnostických kategorií DSM-IV a MKN-10, do kterých je zakomponován fyzický aspekt poruchy i psychologické příčiny sexuální dysfunkce. V současnosti používané definice z DSM-IV se zaměřují na nepřítomnost sexuální fantazie a sexuální touhy před zahájením sexuální aktivity či před sexuálním vzrušením, přestože tyto faktory se často vyskytuj i u žen, které si na žádnou sexuální poruchu nestěžují. Definice v DSM-IV se rovněž zaměřují na zduření pohlavních orgánů a lubrikaci, přestože tyto faktory velmi málo korelují se subjektivním pocitem vzrušení či potěšení. Nové pojetí vychází ze čtyř kategorií vymezených v DSM-IV: poruchy touhy, vzrušení, orgasmu a bolesti, nicméně k těmto kategoriím jsou nově přiřazeny dimenze subjektivní spokojenosti, stresu a přítomnosti poruchy i při nekoitálních sexuálních aktivitách. Diagnózy byly doplněny i o rozlišení dle dimenze celoživotní vs. získaná, generalizovaná vs. situační a o hlediska etiologická. Pro klinickou práci je důležité, že všechny uvedené změny zdůrazňují význam a důležitost psychologických, situačních a individuálních faktorů při vzniku a přetrvávání ženských sexuálních dysfunkcí., Currently accepted new conceptualization of women´s sexual dysfunction is based on the model found in the American Psychiatric Association´s Diagnostic and Statistical Manual (DSM-IV) and International Classification of Diseases (ICD). These classifications are extended and combined interpersonal, contextual, personal psychological and biological factors. Recent DSM-IV definitions have focused on absence of sexual fantasies and sexual desire prior to sexual activity and arousal, even though the frequency of this type of desire is known to vary greatly among women without sexual complaints. DSM-IV definitions also focus on genital swelling and lubrication, entities known to correlate poorly with subjective sexual arousal and pleasure. The structure of the new classification is based on the four categories of DSM-IV: disorders of desire, arousal, orgasm and pain. However these categories are newly assigned to the subjective dimension of satisfaction, stress and the presence of disorders during other sexual activities besides intercourse. The dimension lifetime vs. acquired, generalized vs. situational were added, as well as the etiology is taking into account. For clinical work it is important that these changes highlight the significance and importance of psychological, situational and individual factors in the emergence and persistence of female sexual dysfunction., Kateřina Hollá, Petr Weiss, Martin Hollý., and Obsahuje seznam literatury
The subject of the study is the analysis of two arguments that have appeared in the Czech-Slovak philosophical setting in the context of discussions about the moral evaluation of research into stem cells of human embryos. We have presented various reasons (varied understandings of potentiality and the vagueness of the expression “living human body”), on the basis of which we must reject the argument of P. Volek concerning the unconditional protection of each human zygote. With respect to the argument of A. Doležal, D. Černý a T. Doležal, we have shown that their critique of the conception of non-individuality of the early human embryo relies on the identification of the concept of the “individual” with the concept “particular” which, for ontological reasons, cannot be accepted. In both of the analysed bioethical arguments the key role of metaphysical concepts and conceptions is easily demonstrated., Peter Sýkora., and Obsahuje poznámky a bibliografii
The paper begins with the question of the participation of human subjects in biomedical research, pointing a way from the first principle of the Belmont Report towards the concept of autonomy as expressed by informed consent. From the use of informed consent in experimental medicine, the paper then moves to the application of informed consent in clinical practice. Further, the paper outlines the cultural and philosophical context of the transformation of medicine into biomedicine from the perspective of human subject research, discussing the concept which has played the key role in the ethical framework of both experimental and clinical medicine in the Czech Republic. Finally the paper provides some critical notes on the concept of informed consent and its practice in Czech healthcare., Josef Kuře., and Obsahuje poznámky a bibliografii
ADHD (attention deficit hyperactivity disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou) představuje z hlediska psychiatrie a psychologie jednu z nejvýznamnějších poruch dětského věku. Přes většinou prezentované multifaktoriální pojetí poruchy vyvolává ADHD kontroverze v terapeutických postupech, jak ve směru preference farmakoterapie, tak ve směru preference psychosociálních intervencí. Autorky popisují teoretické podklady a terapeutické postupy obou směrů a ukazují prospěšnost jejich vzájemného propojení. Kontroverzní postoje vycházejí spíše z osobních zaujetí, než z odborné neslučitelnosti názorů., ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) represents one of the most important disorders in child psychiatry and psychology. Despite multifactorial attitude to ADHD has predominantly been presented, this disorder keeps eliciting controversies in therapeutic approaches, both in psychopharmacological trends and in preferences of psychosocial interventions. The authors describe theoretical basis and therapeutical methods of both trends and show benefits of their reciprocal combination. Controversial attitudes proceed mainly from personal prejudices than from scientific incompatibility of different approaches., Iva Dudová, Jana Kocourková., and Obsahuje seznam literatury