Hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) se vyskytuje v mírném pásu Evropy a jeho areál zasahuje až do oblasti jihozápadní Sibiře. Ve střední Evropě najdeme hořepník na nehnojených, střídavě vlhkých bezkolencových loukách a extenzivních pastvinách. V ČR i řadě okolních zemí je hořec hořepník považován za vzácný a ohrožený druh, a to přestože jde o vytrvalý, dlouhověký druh, který produkuje velký počet semen. Podobně jako řada dalších druhů se stal obětí odvodnění a radikálních změn ve způsobu obhospodařování krajiny. Pro zachování životaschopné populace hořce hořepníku je hlavní klíčení a přežívání semenáčků, které úspěšně probíhá pouze na ploškách s obnaženým půdním povrchem (gaps). Optimálně načasované kosení, pastva či nejlépe jejich kombinace jsou vhodným managementem hořepníkových lokalit a nadějí i pro kriticky ohroženého modráska hořcového (Phengaris alcon, dříve Maculinea alcon). Tento druh využívá hořce hořepníky u nás coby hlavní živnou rostlinu a dostatečně početná populace hořepníku je považována za jednu z hlavních podmínek výskytu modráska., Gentiana pneumonanthe occurs in the temperate zone of Europe, with its range extending to southwest Siberia. In central Europe, the species grows in oligotrophic wet meadows (Molinion) and extensive pastures. Plants are perennial, long-lived and produce many seeds. It is a rare and endangered species of the Czech flora and floras of many neighbouring countries; drainage of its sites and abandonment of traditional management practices are the major threats. Germination and seedling survival (the crucial phases of the species life cycle) are successful only in gaps with bare soil. Proper timing of mowing and grazing, or preferably their combination, are necessary for effective species conservation. They also give a chance to the Blue Alcon (Phengaris alcon, formerly Maculinea alcon), a monophagous butterfly feeding on Marsh Gentian. The Blue Alcon usually occurs only in large populations of its food-plant., Zdenka Křenová., and Obsahuje seznam literatury
Poslední díl seriálu seznamuje se dvěma opravdu blankytně modrými hořci. Hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) má těžiště rozšíření v prostoru střední Evropy, Alp a Balkánu. Nedávné studie potvrzují, že jde o vytrvalý, relativně krátkověký druh. Pozoruhodná je jeho schopnost vegetativního rozrůstání z adventivních pupenů. Ty dávají vzniknout novým nadzemním lodyhám, které jsou neodlišitelné od samostatných oddělených rostlin. Experimentální studie ukazují, že je velmi obtížné stanovit optimální obhospodařování jeho lokalit. Seč v tradičních termínech (červen) výrazně ničí jeho lodyhy. Stejně tak je druh náchylný na zarůstání lokalit křovinami a nedostatek prostoru (mezer v porostu, tzv. gapů) ke klíčení. Hořec křížatý (Gentiana crutiata) roste roztroušeně téměř v celé Evropě a západní Asii. Jde o vytrvalý druh. Jeho dlouhodobé přežívání na lokalitě je však závislé zamezení zarůstání a možnosti vyklíčení semen na obnažených, disturbovaných plochách. Často roste, obdobně jako další druhy hořců a hořečků, na místech, kde byla disturbance prováděná pasenými zvířaty nahrazena aktivitami moderního člověka (jízda na koních, motorkách, čtyřkolkách, též ve vojenských újezdech na dopadových plochách či tzv. tankodromech). Hořce a hořečky jsou přírodním a kulturním dědictvím naší krajiny. Cílem seriálu bylo ukázat, že jako takové má smysl jejich biotopy chránit a obhospodařovat., The last part of our series introduces two species. The Fringed Gentian (Gentianopsis ciliata) occurs in Central Europe, in the Alps and in the Balkans. It is a perennial but relatively short-lived species, remarkable for vegetative propagation from adventitious buds. Tailoring management of its sites is very difficult – traditional mowing in June destroys many of the stems, but the inhibition of succession and the creation of gaps are essential for successful propagation of the species. The perennial species Cross Gentian (Gentiana cruciata), scattered across Europe and western Asia, occurs in places where traditional disturbances by grazing animals are often replaced by human leisure activities or military training. The inhibition of shrub succession and small-scale soil disturbances are essential for survival of this species. The main aim of our series was to justify the protection of Gentians and suggest appropriate management of their habitats., and Zdenka Křenová, Jiří Brabec.
The European stag beetle, Lucanus cervus, is recognised as a flagship species for biodiversity conservation. Although the species is widely distributed across Europe declines have led to it being granted protected or endangered status in a number of countries and regarded as "near threatened" by the IUCN. The integration of genetic approaches into conservation efforts is urgently needed but has been impeded to date by the lack of appropriate genetic markers. To provide such a resource the development of the first microsatellite loci for stag beetle is described. Loci were identified using two methods (i) enriched library cloning (ELC) and (ii) Restriction enzyme Associated DNA sequencing (RAD-Seq). Inefficient microsatellite detection using the ELC method suggests that RAD-Seq, or other Next Generation Sequencing based methods, may ultimately be more cost effective for obtaining informative suites of markers for this and other coleopteran species. 18 loci were characterised by genotyping 42 UK specimens collected as prey leftover/roadkill. All loci produced unambiguous genotypes and were polymorphic. Though preliminary, estimates of genetic variability suggest UK populations may be genetically depauperate. The microsatellite loci represent a suite of genetic markers that can be applied to non-invasive population monitoring and numerous other areas of Lucanus conservation and evolutionary research., Niall J. McKeown, Deborah J. Harvey, Amy J. E. Healey, Ilze Skujina, Karen Cox, Alan C. Gange, Paul W. Shaw., and Obsahuje bibliografii
Společenstva mravenců většinou reagují na změny jejich biotopů méně výrazně než společenstva jiných organismů. V biotopech měnících se pozvolněji (např. neobhospodařované louky) se zpravidla dlouho zachovává původní druhová skladba myrmekofauny, zatímco výměna druhů z jiných skupin (rostlin i většiny bezobratlých) je mnohem rychlejší. Podobně na člověkem výrazně pozměněných lokalitách typu výsypek, odkališť nebo pískoven společenstvo mravenců velmi často sestává pouze z několika běžných druhů, zatímco mezi ostatními organismy se obyčejně najde řada druhů z Červené knihy. Mezi příčiny těchto rozdílů patří zejména značná schopnost mravenců regulovat podmínky panující v hnízdě, jejich agresivita a způsob šíření. Nově vzniklou lokalitu nejrychleji osídlí druhy mravenců běžné v okolí, kdežto obecně vzácnější specialisté mají zpoždění a již existující kolonie dříve příchozích je na lokalitu nepustí. Na druhou stranu z výskytu kolonií druhů na místech pro ně nevhodných může ukazovat, že na těchto lokalitách panovaly v uplynulých letech podmínky odlišné., Ant assemblages are usually less affected by environmental alteration than other organisms. They persist without obvious changes in slowly changing habitats (e.g. unmanaged meadows) much longer than assemblages of plants or most invertebrates. Similarly, communities of ants consist of several common species in anthropogenic habitats (spoil dumps, coal ash settling basins or sandpits) whereas assemblages of other organisms usually contain some rare and endangered species. The ability of ants to regulate environmental conditions in nests, their agressivity and mode of dispersion play an important role in this respect. A new locality is often first colonised by common ant species. The occurrence of colonies of certain species in habitats with suboptimal conditions can indicate the past changes of local environmental conditions., and Pavel Pech.
Výskyt mihule ukrajinské (Eudontomyzon mariae) byl znám na území České republiky po více než 40 let pouze z Račího potoka (povodí řeky Moravy) na severní Moravě. Od roku 1994 až do současnosti byla tamější populace dlouhodobě monitorována odlovy elektrickým agregátem. Počet evidovaných larev se ve sledovaném období pohyboval mezi 16 (1988) a 325 (2006) jedinci v přepočtu na jeden hektar. Synergické působení několika faktorů (přítomnost neprostupných migračních bariér, nestabilita naplavených jemných sedimentů, výskyt četných větších pstruhů) vedlo ke snížení její početnosti. Revitalizační opatření v toku během letech 2003-06 se ukázala být nedostatečná a nevedla k očekávanému zvýšení početnosti populace. Poslední průzkum v roce 2013 již nepotvrdil žádné exempláře mihule ukrajinské ve zkoumaném úseku potoka, v současné době je zde tedy pod hranicí zjistitelnost., The only population of Eudontomyzon mariae in the Czech Republic is known (for over 40 years) from the Račí potok brook in Northern Moravia. Since 1994, this population has been monitored. Numbers of larvae captured using electrofishing constantly indicated that the population is at the verge of extinction. The synergic influence of impermeable migration barriers, instability of sediments and numerous bigger trouts (Salmo trutta) has led to a reduction in the number of specimens. The revitalisation measures (2003-06) appeared to be insufficient for the anticipated population development. In 2013 no specimens were confirmed in the examined section of brook. The species can be classified as missing (i. e. below the detection threshold)., and Lubomír Hanel, Stanislav Lusk.
Půdní semenná banka má vliv na složení vegetace na daném stanovišti. Semena různých druhů rostlin jsou velmi variabilní jak svým tvarem, tak velikostí. Tato variabilita výrazně ovlivňuje vznik a vývoj složení půdní semenné banky a tím i životnost semene. Složení půdní semenné banky je často výrazně odlišné od složení vegetace na daném stanovišti, což je nejvíce patrné u lesních biotopů. Ke studiu půdní semenné banky se využívá zejména dvou rozdílných metod - metoda ruční separace semen a kultivační metoda., The soil seed bank influences the composition of vegetation on the site. Seeds of different plant species are highly variable both in shape and size. This variation strongly affects the formation and composition of soil seed bank, as well as seed persistence. Soil seed bank composition often considerably differs from that of the local vegetation, which is most evident in forest habitats. Two different methods - separation and cultivation - are used for research into the soil seed bank., Jana Kůrová., and Obsahuje seznam literatury
Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) je vysoce ekologicky specializovaný druh jednoleté trávy (čeleď lipnicovité - Poaceae), rostoucí ve vodních nádržích a tocích po dočasném poklesu vodní hladiny. Přežít na stanovištích, která často podléhají rychlým a nečekaným změnám, jí napomáhá řada adaptací, např. velmi krátký vývojový cyklus (5-7 týdnů) a jeho proměnlivost v závislosti na konkrétních podmínkách prostředí, drobná, snadno šiřitelná semena a tvorba dlouhodobé semenné banky. Je rozšířena na třech kontinentech, avšak nejvíce lokalit je známo z rybníků v České republice, zejména v jihočeských rybničních pánvích a na Českomoravské vrchovině. Vedle příznivé kombinace přírodních faktorů (klima, geologická stavba) se za velkou koncentrací lokalit na našem území nepochybně skrývá pozoruhodná synchronizace životního cyklu puchýřky s po staletí se opakujícím hospodářským cyklem chovu kapra., Coleanthus subtilis, a highly ecologically specialised annual grass species (Poaceae), grows in water bodies and watercourses after a temporary decrease of water level, and shows a range of adaptations to this habitat subjected to fast and unexpected changes (e.g., short life cycle, phenotypic plasticity, small, easily dispersible seeds, long-term soil seed bank). The highest number of sites is known from the Czech Republic (especially South Bohemian fishpond basins and the Bohemian-Moravian Uplands). Besides natural factors (climate, geology), the remarkable synchronisation of Moss Grass life cycle with the farming cycle of Common Carp (Cyprinus carpio) is undoubtedly the reason for its disjunct distribution., Kateřina Šumberová, Michal Ducháček., and Obsahuje seznam literatury
Semi-natural grasslands form an important part of the National Park and determine the landscape character of the area. Due to migration and human activities, plant species from the foothills and alpine areas have come into contact in the montane zone and coexist in new communities. The mechanisms behind the high diversity of local grasslands have been investigated since the 1980s. and Hana Skálová, František Krahulec.
Suchozemští plži patří k nejlépe prozkoumaným skupinám bezobratlých temperátní a boreální zóny. Díky znalostem o ekologii a rozšíření jednotlivých druhů tak představují výbornou modelovou skupinu pro studium rozmanitých témat. Na příkladu plžů byl zkoumán např. fenomén hnízdovitosti společenstev, rozdíly v biologii a rozšíření velkých a drobných druhů s ohledem na míru pasivního šíření, kvartérní vývoj krajiny nebo třeba latitudinální gradient diverzity. Mnohé otázky však stále zůstávají otevřené, např. vlivy predace a mezidruhové konkurence ve společenstvech plžů nebo vazba některých druhů na podmínky obecně považované za nepříznivé, jako jsou velmi chladné oblasti nebo vápníkem chudá stanoviště., Land snails are considered one of the best-explored invertebrates of temperate and boreal zones. With respect to the extensive knowledge about their ecology and distribution, land snails make a great model group for studying various topics. Snails contributed to our knowledge about the nestedness of assemblage composition, differences in biology and distribution of large and small species (regarding their ability for passive dispersal), Quaternary landscape evolution, and the latitudinal diversity gradient. Other topics still remain open, such as the effects of predation and interspecific competition among land-snail assemblages and the association of some species to generally unfavourable conditions (e.g. areas of extremely cold temperatures or calcium-poor sites)., and Michal Horsák, Veronika Horsáková.
Keňská národní rezervace Masai Mara (též Maasai Mara) o rozloze 1 510 km2 se nachází ve Velké příkopové propadlině a přímo navazuje na národní park Serengeti v severní Tanzanii. Většinu jejího území pokrývají mírně zvlněné travnaté savany živené četnými srážkami v několika obdobích dešťů od listopadu do dubna. Pouze území v blízkém okolí řeky Mary a jejích přítoků jsou zalesněná. Rezervace je celosvětově proslulá mimořádně početnými migrujícími stády velkých kopytníků a jejich predátorů. V posledních desetiletích však populace některých druhů výrazně ubývají, za hlavní rizikové faktory se považuje rozšiřující se pastva skotu a nekontrolovaný rozvoj cestovního ruchu., Kenya’s Masai Mara National Reserve, covering an area of 1,510 km2, is situated in the Rift Valley with Tanzania’s Serengeti Plains running along its southern end. Most of the reserve is made up of hilly grassland, fed by plentiful rain, especially during the wet months between November and April. Only the areas near the Mara river and its tributaries are forested. The reserve is famous for its exceptional migrating populations of larger ungulates and its predators. However, the last decades have seen a considerable decrease in abundance of some species - the main causes are expanding livestock grazing and uncontrolled development of tourism., and Miloš Anděra.