Pokles kyselé atmosférické depozice od 90. let minulého století a rovněž postupné oteplování klimatu bylo prokazatelně doloženo i pro horské ekosystémy v nejvyšších slovenských pohořích. Výzkumy epigeické aktivity mnohonožek (Diplopoda) v letech 1992-1993, 1997-1998, 2007-2008 a pokračující sledování v současnosti svědčí o rozmanitosti společenstev těchto půdních bezobratlých včetně přítomnosti řady karpatských endemitů v závislosti na odlišném geologickém podloží (žula a vápenec) a typu vegetace. Pozorovaný ústup chladnomilných endemitů i nárůst podílu eurytopních adaptabilních druhů lze dávat do souvislosti s probíhajícími změnami v chemismu půd i změnami klimatu., The decline of acid deposition since the 1990s, together with subsequent climate warming, was confirmed also for mountain ecosystems in the highest Slovak mountains. The study of epigeic activity of millipedes (Diplopoda) in the periods 1992-93, 1997-98 and 2007-08, and continuing recent research refer to the high diversity of their communities including the presence of Carpathian endemic species on different geological bedrocks (granite and limestone) as well as different vegetation covers. The observed decline of cold tolerant endemics and the increasing portion of eurytopic species may be connected with changes in soil chemistry as well as with climate changes., and Karel Tajovský.
Earth’s climate has experienced notable changes during the past 50-70 years when global surface temperature has risen by 0.8°C during the 20th century. This was a consequence of the rise in the concentration of biogenic gases (carbon dioxide, methane, nitrous oxide, chlorofluorocarbons, and ozone) in the atmosphere that contribute, along with water vapor, to the so-called ‘greenhouse effect’. Most of the emissions of greenhouse gases have been, and still are, the product of human activities, namely, the excessive use of fossil energy, deforestations in the humid tropics with associated poor land use-management, and wide-scale degradation of soils under crop cultivation and animal/pasture ecosystems. General Circulation Models predict that atmospheric CO2 concentration will probably reach 700 μmol(CO2) mol-1. This can result in rise of Earth’s temperature from 1.5 to over 5°C by the end of this century. This may instigate 0.60-1.0 m rise in sea level, with impacts on coastal lowlands across continents. Crop modeling predicts significant changes in agricultural ecosystems. The mid- and
high-latitude regions might reap the benefits of warming and CO2 fertilization effects via increasing total production and yield of C3 plants coupled with greater water-use efficiencies. The tropical/subtropical regions will probably suffer the worst impacts of global climate changes. These impacts include wide-scale socioeconomic changes, such as degradation and losses of natural resources, low agricultural production, and lower crop yields, increased risks of hunger, and above all waves of human migration and dislocation. Due to inherent cassava tolerance to heat, water stress, and poor soils, this crop is highly adaptable to warming climate. Such a trait should enhance its role in food security in the tropics and subtropics., M. A. El-Sharkawy., and Obsahuje bibliografii
Climate change may facilitate shifts in the ranges and the spread of insect pests, but a warming climate may also affect herbivorous insects adversely if it disrupts the locally adapted synchrony between the phenology of insects and that of their host plant. The ability of a pest species to colonize new areas depends on its ability to adjust the timing of phenological events in its life cycle, particularly at high latitudes where there is marked seasonality in temperature and day length. Here we incubated eggs of three species of geometrid moth, Epirrita autumnata, Operophtera brumata and Erannis defoliaria from different geographical populations (E. autumnata and O. brumata from Northern Finland, E. autumnata and E. defoliaria from Southern Finland and all three species from Germany) in a climate chamber at a constant temperature to determine the relative importance of geographic origin in the timing of egg hatch measured in terms of cumulative temperature sums (degree days above 5°C, DD5); i.e. the relative importance of local adaptation versus phenotypic plasticity in the timing of egg hatch. In all three species, eggs from northern populations required a significantly lower temperature sum for hatching than eggs from southern populations, but the differences between them in temperature sum requirements varied considerably among species, with the differences being largest for the earliest hatching and northernmost species, E. autumnata, and smallest for the southern, late-hatching E. defoliaria. In addition, the difference in hatch timing between the E. autumnata eggs from Southern Finland and Germany was many times greater than the difference between the two Finnish populations of E. autumnata, despite the fact that the geographical distances between these populations is similar. We discuss how these differences in hatching time may be explained by the differences in hatch-budburst synchrony and its importance for different moth species and populations. We also briefly reflect on the significance of photoperiod, which is not affected by climate change. It is a controller that works parallel or in addition to temperature sum both for egg hatch in moths and bud burst of their host plants., Julia Fält-Nardmann, Tero Klemola, Mechthild Roth, Kai Ruohomäki, Kari Saikkonen., and Obsahuje bibliografii
Although plant performance under elevated CO2 (EC) and drought has been extensively studied, little is known about the leaf traits and photosynthetic performance of Stipa bungeana under EC and a water deficiency gradient. In order to investigate the effects of EC, watering, and their combination, S. bungeana seedlings were exposed to two CO2 regimes (ambient, CA: 390 ppm; elevated, EC: 550 ppm) and five levels of watering (-30%, -15%, control, +15%, +30%) from 1 June to 31 August in 2011, where the control water level was 240 mm. Gas exchange and leaf traits were measured after 90-d treatments. Gas-exchange characteristics, measured at the growth CA, indicated that EC significantly decreased the net photosynthetic rate (PN), water-use efficiency, nitrogen concentration based on mass, chlorophyll and malondialdehyde (MDA) content, while increased stomatal conductance (gs), intercellular CO2 concentration (Ci), dark respiration, photorespiration, carbon concentration based on mass, C/N ratio, and leaf water potential. Compared to the effect of EC, watering showed an opposite trend only in case of PN. The combination of both factors showed little influence on these physiological indicators, except for gs, Ci, and MDA content. Photosynthetic acclimation to EC was attributed to the N limitation, C sink/source imbalance, and the decline of photosynthetic activity. The watering regulated photosynthesis through both stomatal and nonstomatal mechanisms. Our study also revealed that the effects of EC on photosynthesis were larger than those on respiration and did not compensate for the adverse effects of drought, suggesting that a future warm and dry climate might be unfavorable to S. bungeana. However, the depression of the growth of S. bungeana caused by EC was time-dependent at a smaller temporal scale., H. Wang, G. S. Zhou, Y. L. Jiang, Y. H. Shi, Z. Z. Xu., and Obsahuje bibliografii
Řada příspěvků letošního ročníku Živy byla věnována různým tématům krajiny (2015, 1: 21-24 a XI; 2: 69-72 a XXXV-XXXVII; 3: 116-119 a XLV-XLVIII; 4: 169-172 a 173-178). Podnětem pro jejich uveřejnění se staly semináře Povodně a sucho: krajina jako základ řešení, organizované Komisí pro životní prostředí Akademie věd ČR ve dnech 8. října 2013 a 5. června 2014 (viz Živa 2015, 1:XII-XIII). Tyto příspěvky ukázaly problematiku krajiny z různých hledisek. Autoři se zabývali vodou v zemědělských půdách, ekosystémy říční krajiny, lesem jako jednou z jejích nejdůležitějších strukturních složek, biologickou rozmanitostí krajiny a dalšími dílčími tématy. Konečným cílem výzkumu krajiny je ale poznání krajiny jako celku - komplexu přírodních, kulturních a sociálně-ekonomických souvislostí a vztahů. Krajina není staveniště developerského projektu ani výrobní hala zemědělské akciové společnosti. Jde o veřejný prostor, v němž společnost žije a realizuje nejen své ekonomické, ale i kulturní, přírodní a sociální zájmy. Je proto na místě, aby se stala trvalou součástí národní politické agendy - stejně jako je tomu v jiných případech veřejného zájmu. and Josef Fanta.
Director of Potsdam Institute for Climate Impact Research and world leading climatologist Prof. Hans Joachim Schellnhuber was invited for a lecture in the framework of the conference Where is the energy sector heading to in the context of the climate change that took place at the headquarters of the Czech Academy of Science on September 29, 2015. and Bedřich Moldan.
V tomto článku shrnujeme současné poznání o vztahu permafrostových půd ke klimatickému systému Země. Toto poznání se stále rozšiřuje o další výsledky z mezinárodních programů, na nichž se podílí také čeští vědečtí pracovníci. Zde uvádíme ty, které jsou ve vztahu k předpokládané budoucí změně klimatu zcela zásadní., The article summarizes the current knowledge about the direct relationship between permafrost soils and the Earth´s climatic system. This knowledge is progressively improving thanks to international projects, also with the participation of Czech scientists. Here we present results from these projects, which are crucial with respect to the predicted future climate change., and Petr Čapek, Hana Šantrůčková.
Saranče horská (Miramella alpina) patří mezi glaciální relikty, tedy živočichy osídlující velká území střední Evropy během dob ledových (glaciálů) v pleistocénu. Dnes je však jejich rozšíření většinou sporadické. Tyto druhy jsou přizpůsobeny k životu v extrémních podmínkách a u nás se vyskytují např. v horách nad hranicí lesa, v alpínských ekosystémech. Zde se musejí vypořádat s rychlou proměnlivostí prostředí (teplota nebo vítr) a s omezenou délkou vegetačního období. Saranče horská představuje jediný glaciální relikt ze skupiny rovnokřídlého hmyzu (Orthoptera) žijící v České republice. Vyskytuje se u nás v alpínském bezlesí Hrubého Jeseníku, kde může osídlovat i horské louky a paseky ve smrkových porostech, a dále obývá několik rašelinišť v jižních Čechách (např. Chlum u Třeboně, Vltavský luh - Mrtvý luh). Jde o evropský horský mezotopní druh rozšířený v Pyrenejích, Alpách a Karpatech, jenž nachází optimální podmínky pro život v subalpínském a alpínském stupni. K přežívání v podmínkách rašelinišť a horských bezlesých stanovišť od 500 do 2 200 m n. m. se výborně přizpůsobil a využívá hned několik strategií. Kvůli své potravní biologii a výskytu v alpínském bezlesí se saranče horská již několik let využívá při výzkumu vlivu zvýšeného množství oxidu uhličitého na bionomii herbivorního hmyzu v horských ekosystémech. Změny v koncentraci CO2 ve vzduchu vyvolávají totiž rozdíly v kvalitativním i kvantitativním zastoupení prvků a sloučenin v rostlinném těle a vedou k odchylné distribuci látek v listech. Herbivorové jsou tudíž těmito změnami prostřednictvím potravy ovlivňováni., Miramella alpina is a glacial relict, which occurred in large areas of central Europe during the ice ages in the Quaternary. This montane species lives in subalpine and alpine habitats, and is considered rare in the Czech Republic. Cryptic colouration, adaptation of the tarsi, food preferences and the onthogenetic cycle help the species to survive under extreme conditions. Due to its specific foraging biology it has been used as an excellent model in research on the effects of increased carbon dioxide concentration on the bionomics of herbivorous insects in mountain ecosystems., and Kateřina Kuřavová.