Classical biological control is an important means of managing the increasing threat of invasive plants. It constitutes the introduction of natural enemies from the native range of the target plant into the invaded area. This method may be the only cost-effective solution to control the rapidly expanding common ragweed, Ambrosia artemisiifolia, in non-crop habitats in Europe. Therefore, candidate biocontrol agents urgently need to be assessed for their suitability for ragweed control in Europe. A previous literature review prioritized the host-specific leaf beetle Ophraella slobodkini as a candidate agent for ragweed control in Europe, whereas it rejected its oligophagous congener O. communa. Meanwhile, O. communa was accidentally introduced and became established south of the European Alps, and we show here that it is expanding its European range. We then present a short version of the traditional pre-release risk-benefit assessment for these two candidate agents to facilitate fast decision-making about further research efforts. We selected two complementary tests that can be conducted relatively rapidly and inform about essential risks and benefits. We conducted a comparative no-choice juvenile performance assay using leaves of ragweed and sunflower, the most important non-target plant, in Petri dishes in climatic conditions similar to that in the current European range of O. communa. This informs on the fundamental host range and potential for increasing abundance on these host plants. The results confirm that O. slobodkini does not survive on, and is hence unlikely to cause severe damage to sunflower, while O. communa can survive but develops more slowly on sunflower than on ragweed. In parallel, our species distribution models predict no suitable area for the establishment of O. slobodkini in Europe, while O. communa is likely to expand its current range to include a maximum of 18% of the European ragweed distribution. Based on this early assessment, the prioritization and further assessment of O. slobodkini seem unwarranted whereas the results urgently advocate further risk-benefit analysis of O. communa. Having revealed that most of the European area colonized by ragweed is unlikely to be suitable for these species of Ophraella we suggest the use of such relatively short and cheap preliminary assessment to prioritise other candidate agents or strains for these areas., Suzanne T. E. Lommen, Emilien F. Jolidon, Yan Sun, José I. Bustamante Eduardo, Heinz Müller-Schärer., and Obsahuje bibliografii
Mnoho vědeckých jmen ptáků je odvozeno od antických mýtických jmen. Důvodem je mimo jiné to, že bohové za trest nebo z dalších příčin proměňovali mýtické postavy v ptáky. Příklady uvádí druhý díl seriálu., Many scientific names of birds are derived from ancient Greek and Roman mythical names. One of the reasons is that gods used to turn mythical characters into birds as a punishment or for other causes. The examples are given in the second part of the series., and Tomáš Pavlík.
Mytogenní vědecká jména plazů často pocházejí od antických nestvůr a podsvětních bytostí. U obojživelníků se setkáváme s vodními božstvy a nymfami. Názvy ryb bývají odvozeny na jedné straně od mýtických oblud, na straně druhé pak od krasavic a krasavců., Mythical scientific names of reptiles are often inspired by ancient monsters and underworld beings. Among amphibians we can meet water gods and goddesses, and nymphs. The names of fishes are frequently derived either from mythic monsters or from beauties and heroes., and Tomáš Pavlík.
Použití jmen mytologických postav v nomenklatuře bezobratlých živočichů je velmi rozsáhlé. Ježovky, krabi, měkkýši, červi – ti všichni často nesou jména antických mýtických bytostí, a to s odkazem na své vzezření, způsob života či oblast výskytu., The use of the names of mythological characters in the nomenclature of invertebrates is very common. Urchins, crabs, molluscs, worms – all of them often bear the names of ancient mythical beings, referring to their appearances, ways of life or habitats., and Tomáš Pavlík.
Entomologická nomenklatura obsahuje nesčetné množství názvů odvozených od jmen antických mytologických postav. Zoologové již od doby Carla Linného s oblibou přidělovali takováto jména zvláště motýlům a broukům. Jména bývala často tvořena bez motivu, jindy entomologové brali ohled na vztah živočicha a mýtické postavy (vzhled, chování, region). Pátý díl seriálu představuje alespoň výběr příkladů., Entomological nomenclature contains an enormous number of names derived from the names of ancient mythological characters. Ever since Carl Linne's times zoologists have liked giving such names to butterflies and beetles. The names were often formed without any motives, other times entomologists considered the relationship between the animal and the mythological character (appearance, behaviour or region). The fifth part of the series presents at least some selected names of insects., and Tomáš Pavlík.
Botanická a mykologická nomenklatura je plná názvů převzatých z antické mytologie. Krása rostlin a hub přinesla do názvosloví mladé bohy a bohyně, motivem pro využití jmen byly také léčivé účinky nebo jedovatost, vzezření či místo výskytu rostlin a hub., Botanical and mycological nomenclature is full of names borrowed from ancient mythology. The beauty of plants and fungi brought young gods and goddesses into nomenclature. Another motive for using the names were the healing properties or toxicity, the appearance and the habitat of plants and fungi., and Tomáš Pavlík.
Vědecká jména živočichů a rostlin jsou různého původu. Často bývají odvozena od osobních jmen, a to i fiktivních postav. V prvním díle seriálu se představí někteří nositelé jmen božstev, héróů a dalších antických mýtických bytostí mezi savci., Scientific names of animals and plants are of various origins, often derived from personal names, and even from fictitious characters. In the first part of the series some bearers of the names of divine beings, heroes and other ancient mythical creatures among the mammals are introduced., Tomáš Pavlík., and Obsahuje seznam literatury
Halančíci rodu Nothobranchius jsou přizpůsobeni životu v periodických vodních tůních v afrických savanách. Období sucha přežívají v embryonální fázi vývoje. V současné době se rozeznává přes 60 druhů halančíků rodu Nothobranchius, kteří žijí v travnatých savanách a řídkém sezonním lese v širokém pásu východní Afriky. Druh N. furzeri se stal modelovým organismem pro výzkum stárnutí a věnují se mu v několika laboratořích v Evropě, USA a Asii. Náš výzkum se zaměřuje hlavně na evoluční ekologii tří druhových komplexů tohoto rodu v oblasti jižního a středního Mosambiku., Killifish from the genus Nothobranchius are adapted to temporal pools in African savannahs. They survive the dry phase as dormant eggs and develop rapidly after the onset of rainy season. There are about 60 species of Nothobranchius distributed throughout Eastern Africa. One species group became a model for studies on ageing. Our current field and laboratory research on annual Killifish from Mozambique is reviewed and particular studies on their ecology and evolution are highlighted., and Martin Reichard.
Apostasioideae jsou nejmenší, vývojově nejpůvodnější a současně nejméně prozkoumanou podčeledí vstavačovitých (Orchidaceae). Vyskytují se ve dvou rodech a 17 druzích v podrostu tropických lesů v jihovýchodní Asii. Od ostatních orchidejí se liší mj. specifickou květní morfologii a pylovými zrny nespojenými v brylky. Studium jaderného genomu ukázalo, že Apostasioideae mají jedny z nejmenších genomů mezi orchidejemi a jejich DNA je velice bohatá na adenin a thymin. Skupina je mimo svoji domovinu prakticky nepěstovatelná a chybí proto i ve velkých specializovaných sbírkách., Apostasioideae is the smallest, least specialized orchid subfamily, which is still largely unexplored. It encompasses 17 terrestrial species in two genera native to tropical rain forests of SE Asia. They differ from other orchids in their unique floral morphology and pollen shed in monads. Our flow cytometric analyses showed that apostasioids possess very small genomes with a considerable proportion of adenine and thymine. The lack of information stems at least partly from their extremely difficult cultivation outside native areas., and Jana Jersáková, Jan Ponert, Pavel Trávníček, Jan Suda.