Prof. Karel Šimek absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1979), kde získal titul RNDr. a později CSc. V r. 1989 pracoval jako postdoktorand na univerzitě v Arlingtonu, USA. Habilitoval se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (1997), v r. 2003 byl jmenován profesorem hydrobiologie na Univerzitě Karlově. Titul doctor honoris causa mu byl udělen na francouzské Univerzitě Blaise Pascala v Clermont-Ferrand za mimořádné vědecké výsledky v oboru limnologie (2010). V r. 2015 rovněž dostal čestnou oborovou medaili Gregora Johanna Mendela za zásluhy v biologických vědách, udělovanou Akademií věd České republiky. Prof. Šimek patří k nejvýznamnějším českým hydrobiologům. V Hydrobiologickém ústavu Biologického centra AV ČR, v. v. i., se zabývá vztahy mezi mikroorganismy ve sladkých vodách a hlavně mezi rozpuštěnými organickými látkami, bakteriemi, prvoky a řasami. Specifickými tématy jeho výzkumu jsou potravní vztahy mezi bakteriemi a prvoky, selektivita prvoků při vychytávání určitých druhů bakterií ve vodním prostředí a rychlost toku organického uhlíku od mikrobů do vyšších trofických úrovní. Svá bádání, ať jde o laboratorní kultivační modely, nebo o přirozené vodní ekosystémy, vždy zasazuje do kontextu širších souvislostí hydrobiologie. Moderní molekulárněbiologické metody kombinuje s klasickými metodami, zejména fluorescenční mikroskopií. V této oblasti mikrobiální ekologie sladkých vod patří dlouhodobě ke světové špičce, což dokumentuje jeho bohatá publikační činnost (více než 110 impaktových publikací) a vysoká citační odezva (více než 3 800 citací, H-index 37 patří k nejvyšším mezi českými ekology). and Jan Kubečka.
Nakladatelství v r. 2016 slaví 50 let existence pod názvem Academia. Vzniklo ale již r. 1953, jako nakladatelství Československé Akademie věd. Vydává původní vědecké monografie a práce českých badatelů ze všech oborů, díla klasiků vědy, překlady zahraničních autorů, populárně-naučnou literaturu,literaturu faktu, encyklopedie, slovníky, jazykové učebnice, příručky a vysokoškolské učebnice, ale i kvalitní českou a překladovou beletrii. A také časopis Živa. Z původních desítek časopisů je od r. 1953 vydavatelem obnovené řady Živy, která zde vychází dodnes. V současné době zaujímá ediční činností přední místo mezi nakladatelstvími České republiky. Tradiční cílovou skupinu tvoří vysokoškolští studenti, pedagogové a odborná veřejnost. Stoupá však i počet laických zájemců o populárně-naučnou a uměleckou literaturu. U příležitosti kulatého výročí jsme požádali o rozhovor Jiřího Padevěta, který stojí v čele Nakladatelství od r. 2006. Pod jeho vedením získaly knihy z produkce Academia mnohá ocenění - Magnesia Litera, Cena Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cena Josefa Hlávky nebo Cena Miroslava Ivanova. Sám je úspěšným autorem, za titul Průvodce protektorátní Prahou mu byla udělena Magnesia Litera za knihu roku 2014, publikuje v časopisech Analogon, Paměť a dějiny ad. (blížewww.academia.cz).
Rozšířené zvláštní číslo Živy, věnované bezobratlým živočichům, dedikujeme dlouholetému členu redakční rady tohoto časopisu Vojenu Ložkovi, jinak též jednomu z otců zakladatelů moderní české zoologie bezobratlých, který letos v červenci oslavil 90. narozeniny (o jeho osobnosti také např. v Živě 2005, 4: XLVII-XLVIII; 2010, 4: LV-LVI). Protože o této žijící legendě české i evropské přírodovědy bylo již v různých rozhovorech hodně napsáno, rozhodla jsem se popovídat si s ním o jeho začátcích v přírodovědě i o tom, že štěstí přeje připraveným. Pojďme se tedy zeptat, jak se z malého zvídavého kluka ze Smíchova stane velký přírodovědec. and Lucie Juřičková.
Slunéčka (Coccinellidae) se páří často a dlouho, přičemž opakované páření zvyšuje jejich plodnost. Spermie vydrží celé měsíce a samice má pak potomstvo s mnoha samci zároveň. První samec v pořadí, samec početnější barevné formy a větší samec mají výhodu většího počtu potomků., Ladybirds (Coccinellidae) mate often and for a long time. Multiple mating increases their fertility. The sperm lasts for months and females lay eggs fertilized by multiple males. The first male in order, the male of the more common colour form and the larger male have a reproductive advantage., and Oldřich Nedvěd.
Ruavermis mikebargeri gen. et sp. n. infects the yellow-headed temple turtles Heosemys annandalii (Boulenger et Robinson) in the Mekong River Basin. It resembles Platt Roberts et Bullard, 2018 and Coeuritrema Mehra, 1933 by having the anterior to posterior anatomical sequence of a ventral sucker, external seminal vesicle, cirrus sac, anterior testis, ovary, transverse vitelline duct, and posterior testis. These genera are further similar by having the combination of an elongate/ovoid aspinous body, a ventral sucker at the level of the body constriction, an oesophagus that terminates in the anterior 1/5 of the body and that is ventral to the anterior nerve commissure, intestinal caeca that bifurcate in the anterior 1/3 of the body (not immediately anterior to the ventral sucker), a sinistral caecum that bends toward the midline at level of the cirrus and common genital pore, an external seminal vesicle that abuts the anterodextral margin of the cirrus sac, an oviduct that emerges from the dextral margin of the ovary, and an oviducal seminal receptacle that comprises the middle portion of the oviduct. These genera lack lateral oesophageal diverticulae and a median oesophageal diverticulum. The new genus is unique by having a papillate ventral body surface, an external seminal vesicle lateral to the cirrus sac, vasa efferentia that are ventral to the gonads, an oviduct that is convoluted, a Laurer's canal pore that is preovarian, a Laurer's canal that extends anterolaterad, and an excretory vesicle that is Y-shaped. The 28S rDNA phylogenetic analysis recovered the new species sister to Coeuritrema platti Roberts et Bullard, 2016, with that clade sister to Hapalorhynchus spp. and Platt spp. The new turtle blood fluke is the fourth from Vietnam, second from a Vietnam geomydid, and first from Heosemys Stejneger as well as the first endohelminth from the yellow-headed temple turtle., Haley R. Dutton and Stephen A. Bullard., and Obsahuje bibliografii