Mravenec lužní (Liometopum microcephalum) dosahuje na jižní Moravě (v jihovýchodních Čechách) severozápadní hranice svého rozšíření, a druhu se tak dostávalo velké pozornosti mezi českými přírodovědci. Mnohé informace publikované v literatuře nebo na internetu však jsou spíše mýty než fakta. O areálu druhu se často uvádí, že se rozkládá od Iberského poloostrova do východní Evropy a nejzápadnější části Asie, někdy dokonce až na ruský Dálný východ. Ve skutečnosti neexistují žádné doklady o historickém ani současném výskytu mravence lužního na západ od Alp (severní Itálie). Populace na Dálném východě byla již před dlouhou dobou odlišena jako samostatný druh. Článek detailně popisuje historické a současné rozšíření tohoto mravence na jižní Moravě. Ačkoli jde o nejsevernější populaci druhu, populace na Ukrajině a v Rusku dosahují téměř stejné zeměpisné šířky. Mravenec lužní kolonizuje staré, ale živé stromy s dutinami, zpravidla duby, v lesích i mimo les. Na severní hranici svého areálu dává jednoznačně přednost lužním stanovištím, na jihu je preferuje mnohem méně. Jasné doklady uváděné ochrany hnízdních stromů mravenčími koloniemi scházejí. Přes protichůdné názory publikované v literatuře tvoří trofobióza významnou součást potravní strategie druhu, ale stanovení důležitosti jednotlivých složek potravy stále chybí. Druh se vyznačuje jasným polymorfismem dělnic, ale stupeň polymorfismu se liší mezi koloniemi, mění se v průběhu roku a také závisí na podmínkách prostředí, jako je přítomnost silných kompetitorů. Mnohé otázky týkající se biologie a ekologie mravence lužního zatím zůstávají nezodpovězeny., The arboricolous ant Liometopum microcephalum, which reaches the north-western edge of its range in South Moravia (south-eastern Czechia), has been receiving substantial attention by Czech naturalists. However, many pieces of information presented in the literature or on the internet are more myth then fact. Its range is often reported to reach from the Iberian Peninsula to Eastern Europe and western-most Asia, sometimes even to the Russian Far East. In fact, there is no evidence of its historic or present occurrence west of the Alps (northern Italy). The Far Eastern population has been recognized as a separate species a long time ago. The historic and current range in South Moravia is described in detail. Although being indeed the northern-most population of the species, populations in the Ukraine and Russia reach almost the same latitude. Old but living trees with cavities, mostly oaks, are colonized both in and outside of forests. There is a clear preference for alluvial habitats in the northern part of its range, much less so in the south. There is hardly any evidence for the reported protection of nest trees by its ant colonies. Despite contrary opinions published, trophobiosis is an important part of the species’ foraging behaviour, but an assessment of the importance of different components of its diet is still lacking. Worker polymorphism is apparent but its degree varies among colonies and changes in the course of the year and also mirrors environmental variables such as the presence of strong competitors. Many questions regarding the species’ biology and ecology remain open., and Jiří Schlaghamerský, Lenka Petráková.
Muchničky jsou známy v mnoha oblastech jako trapiči člověka i dobytka, ale také jako přenášeči parazitárních onemocnění, z nichž nejvýznamnější je říční slepota. Muchnička Simulium colombaschense byla v minulosti považována za jeden z nejnebezpečnějších druhů v rámci čeledi, protože na následky napádaní samičkami tohoto druhu uhynuly na Balkánském polostrově desetitisíce kusů dobytka. V současnosti se však zdá, že může být považována za ohrožený druh, především v důsledku regulace velkých řek. Podle předběžných výsledků analýzy polytenních chromozomů představuje S. colombaschense komplex druhů s menšími areály. Typová lokalita druhu S. colombaschesne byla zničena po přehrazení Dunaje v oblasti Železných vrat a následně z této oblasti postupně zmizelo i S. colombaschense. Podobný osud může v blízké době postihnout, nebo už postihl také další blízce příbuzné druhy z tohoto komplexu., Black flies (Simuliidae) are known in several areas as pests to humans and cattle, but also as transmitters of parasitic diseases, among which river blindness is the most important. In the past, the black fly Simulium colombaschense was considered to be one of the most dangerous species of the family, because it caused the death of tens of thousands of cattle in the Balkan peninsula. However, at present it seems that it can be considered an endangered species, especially due to large river regulation. Moreover, according to preliminary analysis of polytene chromosomes S. colombaschense is a complex of species with smaller distribution areas. The type locality of S. colombaschense was destroyed after the Danube was dammed in the Iron Gate region and subsequently S. colombaschense disappeared from this area. In the near future the same might possibly happen, or has already happened as to other species from this complex., and Tatiana Brúderová, Matúš Kúdela.
Můrovití (Noctuidae) představují po obalečovitých (Tortricidae) druhou největší čeleď motýlů v České republice. Dosud bylo na našem území zaznamenáno kolem 430 druhů, ale mnohé z nich se zde nevyskytují trvale. Můrovití jsou obvykle velmi dobří a pohybliví letci, často mají tendenci kolonizovat nová území. Řada druhů žijících v jiných částech Evropy byla zaznamenána pouze v jednom nebo omezeném počtu exemplářů (zhruba 20 druhů), jiné jsou pravidelnými migranty (13 druhů), někteří zástupci se v současnosti šíří (asi 10 druhů), zatímco jiní jsou na ústupu (5–6 druhů), nebo mají proměnlivou hranici areálu. V článku naleznete příklady druhů z uvedených skupin, s diskuzí současného nebo historického stavu., Owlet moths (Noctuidae) are after leafrollers (Tortricidae) the second largest family of butterflies and moths in the Czech Republic. So far, about 430 species have been recorded, but many of them do not occur permanently in the area. Owlet moths are usually very good and highly mobile fliers, often with a tendency to colonize new territories. Some species living in other parts of Europe have been registered in only one or a limited number of individuals (about 20 species), others are regular migrants (13 species). While some species are currently spreading (about 10 species), others are retreating (5–6 species), or the boundaries of their ranges are unstable. Examples of these groups are given and discussed., and Zdeněk Laštůvka, Aleš Laštůvka.
Rozsáhlý materiál bráněnek (Stratiomyidae, Diptera) byl studován z různých částí orientální oblasti včetně chráněných území (národních parků a rezervací). V letech 1994–2012 bylo popsáno více než 60 nových druhů a mnoho dalších druhů revidováno na základě typových jedinců uložených v různých světových sbírkách. Probíhal také sběr larev bráněnek a jejich odchov v laboratorních podmínkách. Jejich ústní ústrojí a povrchové struktury byly studovány s ohledem na jejich potravní specializaci., Extensive material of soldier flies (Stratiomyidae) was examined from different parts of the Oriental region including protected areas (Nature Parks and Reserves). During the 1994–2013 period more than 60 oriental species were described and many further species were revised on the basis of type specimens deposited in various world collections. In addition to the study of adults, mainly phytosaprophagous larvae were collected and reared under laboratory conditions. Their mouthparts and surface structures were examined with regard to their food preference., and Rudolf Rozkošný.
There are 15 members of the Wolf Spiders genus Alopecosa in the Czech Republic, most of which are rare and stenoecious. Although they have been studied for a long time, we do not have much information about their biology and reproduction. Members of this genus show a large variability in courtship and copulatory behaviour., K zajímavým rodům slíďáků náleží rod Alopecosa, na území České republiky známe výskyt 15 druhů rodu. Ačkoli ojedinělé záznamy o biologii a taxonomii rodu máme sice už z 18. stol., jejich studium pokračuje zejména v dnešní době, kdy se do popředí dostává výzkum rozmnožování., and Pavel Just.
Hmyz sající krev svých hostitelů často přenáší i původce různých, více či méně závažných onemocnění, čímž představuje hrozbu, ale současně poskytuje dokonalou ukázku biologické adaptace a evolučního závodu s obranou hostitele i s triky přenášených patogenů. Článek stručně představuje vybrané zástupce krevsajícího hmyzu (např. blechy, vši, ovády, kloše, štěnice, komáry) z území České republiky i vyskytující se v různých částech světa, jejich způsob života a jimi přenášené původce onemocnění., Insects sucking the blood of their hosts often transmit the agents of various serious diseases, which pose a threat, but which at the same time provide a perfect example of biological adaptation and the endless evolutionary race against the host's defences with tricks involving transmitted pathogens. This article briefly presents some selected representatives from these blood-sucking insects (e.g. fleas, lice, horseflies, bedbugs, keds and mosquitoes) in the Czech Republic and occurring elsewhere in various parts of the world, their way of life and the aetiological agents which they transmit., and Jan Votýpka.
On the ventral tube of males of Onychiuroides granulosus (Stach, 1934) there is a male ventral organ, which consists of two groups of four setae that are thickened, slightly flattened and bent. All setae of the male ventral organ are inserted in a richly sculptured cuticle. At the base of each seta there are a few large cells (basal cells) that have large irregular nuclei that contain a large amount of heterochromatin. In the cytoplasm of the basal cells there are numerous mitochondria, ribosomes and a rich system of endoplasmic reticulum. The plasma membrane of the basal cells forms richly folded, deep invaginations, filled with a dense material, which also occurs in particular setae and on their surface. The present study indicates that the male ventral organ is secretory and does not confirm its previously suggested sensory function., Bożena Simiczyjew, Dariusz Skarżyński, Adrian Smolis, Romuald J. Pomorski, Marta Mazurkiewicz-Kania., and Obsahuje bibliografii
Larvae of the stag beetle, Dorcus rectus, feed on decaying wood, which they digest with the aid of symbiotic yeasts; however, they can be successfully reared on artificial diets containing only fungal tissue. In this study we tested whether D. rectus larvae can utilize fungal cell walls, which are an insoluble component of mycelium. Lyophilized Bjerkandera adusta mycelium cultured in potato-dextrose liquid medium consisted of a 47.6% hot-water insoluble fraction by mass, which contains 53.7% of the total nitrogen in the mycelium. D. rectus larvae that hatched from surface-sterilized eggs were reared for 14 days on agar-based diets containing either the soluble fraction, insoluble fraction or both, extracted from 100 mg of mycelium. The larvae increased in mass most on the mixed diet, and there was no difference in their growth on the mixed and positive control diets. Both the soluble and insoluble fractions improved larval growth compared to the negative control diet; however, the growth rates were much lower than those expected from the nitrogen dose-growth response curve obtained in a previous study. Addition of b-chitin to the soluble fraction did not positively affect larval growth. Therefore, we conclude that (1) D. rectus larvae need both the soluble and insoluble fractions of mycelium and (2) the larvae digest the insoluble fraction using their own enzymes., Masahiko Tanahashi, Kôhei Kubota., and Seznam literatury