Gravimetrie jako geofyzikální metoda je založena na měření tíhového pole na zemském povrchu. K danému účelu slouží gravimetry, určující hodnotu tíhového zrychlení. Tyto přístroje mají jednoduchý princip, ale vyspělou technologii, která umožňuje registrovat tuto veličinu v řádu 10-8 m.s-2. Této hodnotě se říká mikroGal a je běžně používanou jednotkou při velmi přesných měřeních. Tíhové zrychlení na povrchu Země se pohybuje v rozmezí 978 000 000 až 983 000 000 mikroGal, zatímco mikrogravimetrický průzkum se zabývá anomáliemi 10 až 100 mikroGal. Chyba měření se pohybuje okolo 3-5 mikroGal. S ohledem na fakt, že tíhové zrychlení závisí na zeměpisné šířce (vliv zploštění a rotace Země) a nadmořské výšce (vzdálenost od těžiště Země), zavádějí se příslušné korekce. Rovněž tak je nutno redukovat data a slapové efekty Měsíce a Slunce, vliv morfologie terénu a drift přístroje, závisející na mechanických vlastnostech měřícího systému, environmentálních faktorech (teplota, atmosférický tlak), transportních podmínkách apod., Jan Mrlina., and Obsahuje seznam literatury
Díky technologickému pokroku došlo v posledním desetiletí ke zvýšení citlivosti mikrokalorimetrických technik na úroveň, která umožňuje jejich rutinní použití pro získávání komplexního popisu termodynamického chování biologicky významných molekul v roztoku. Mikrokalorimetrické metody jsou schopny přímo sledovat interakci makromolekul a popisovat jejich energetickou stabilitu. Tento článek vysvětluje princip izotermální titrační kalorimetrie a diferenční skenovací kalorimetrie a zabývá se určováním základních termodynamických parametrů z mikrokalorimetrických záznamů. Přímé stanovení kinetických a energetických parametrů vazby molekul umožňuje využívání mikrokalorimetrických přístupů při farmakokinetických studiích. Na příkladech jsou demonstrovány možnosti použití termodynamické analýzy při in-situ testování nových typů léčiv a je přiblíženo využití termodynamických dat získaných analýzou interakce stávajících léčiv pro cílené navrhování léčiv nových., Ctirad Hofr., and Obsahuje seznam literatury
Legující přísady nejsou v kovových slitinách rozděleny rovnoměrně. Jejich koncentrace se liší zrno od zrna. Při transmisním radiografickém pozorování plochého vzorku se díky rozdílným lineárním koeficientům zeslabení rentgenového záření pro jednotlivé legující přísady tato nestejnoměrnost projevuje materiálovou strukturou. V prezentované práci byl pozorován duralový vzorek, ve kterém se s ohledem na materiálovou strukturu nejvýrazněji projevuje vliv mědi. Ostatní legující přísady mají vliv řádově nižší. Po vhodném zpracování dat je tak možné určit percentuální rozložení mědi v pozorovaném radiogramu., Daniel Vavřík, Tomáš Holý, Jan Jakůbek, Martin Jakůbek, Jaroslav Valach., and Obsahuje bibliografii
Techniky zobrazování pomocí rentgenového záření jsou dostupné již více než 100 let a jsou dodnes používány pro studium vnitřní struktury živých biologických vzorků. Rentgenová transmisní radiografie je založena na zeslabení rentgenového záření při průchodu látkou. Část záření je zobrazovaným materiálem pohlcena a zbývající část záření je detekována vhodným detektorem. Obrázek rozložení intenzity záření po průchodu vzorkem se nazývá radiogram a odpovídá rozložení absorbující hmoty ve vzorku.
Při zobrazování měkkých tkání v biologických vzorcích má absorpce záření ve všech částech vzorku téměř stejnou hodnotu. Pořízení radiografických snímků schopných zachytit strukturu měkké tkáně je tedy velice obtížné. Pixelové detektory počítající jednotlivé částice záření umožňují díky v podstatě neomezenému dynamickému rozsahu pořídit kontrastní snímky i za takto ztížených podmínek. V tomto textu se zaměříme na aplikace polovodičového pixelového detektoru Midipix2 v oblasti rentgenové mikroradiografie a mikrotomografie biologických vzorků., Jiří Dammer, Jan Jakůbek, Daniel Vavřík., and Obsahuje bibliografii
Funkčnost a integrita komponent je omezena vznikem a rozvojem poškození. Související materiálový výzkum pracuje s mikrostrukturou a mechanickým chováním materiálu v blízkém okolí poškození, které posléze přerůstá v trhlinu. Mikrostruktura materiálu je obvykle zkoumána opticky nebo pomocí řádkovacího elektronového mikroskopu. Pro podrobné informace o mechanickém chování se nejčastěji používají optické metody. Použití mikroradiografie nám přináší možnost zkoumat mikrostrukturu i mechanické chování souběžně během zatěžovacího experimentu. Zároveň mikroradiografie dovoluje přímé pozorování vzniku a rozvoje poškození a trhlin., Daniel Vavřík, Jan Jakůbek, Martin Jakůbek, Tomáš Holý., and Obsahuje bibliografii