Recenzent komplexně pojaté monografie o způsobech trávení volného času v české poststalinské společnosti, jež navazuje na dvoudílného Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 svých autorů (Praha, Academia 2011), představuje a diskutuje některé obecné závěry této publikace. Rozšíření prostoru volného času v české společnosti druhé poloviny padesátých let minulého století Knapík s Francem pojímají jako výsledek dvou procesů, totiž modernizačního úsilí komunistického vedení a celoevropského modernizačního trendu. Jejich tvrzení, že tento obecnější civilizační trend přispíval k odcizování občanů od politického vedení země, je však dle recenzenta v rozporu s bohatým empirickým materiálem předloženým autory, který ukazuje spíš na to, že na ideologizaci volného času se podílely mnohé společenské organizace a kulturní či osvětové instituce. Také navazující tezi o dohlížitelském a výchovném charakteru poststalinského socialismu autoři podle něj svými konkrétními rozbory částečně zpochybňují. Nejednoznačných odpovědí se pak autoři dobírají na svou ústřední otázku, jakou účinnost měly snahy vládnoucí moci ovlivňovat privátní život občanů. Recenzent se také domnívá, že autoři měli zdůvodnit neobvyklé časové vymezení práce a geografické omezení na prostor českých zemí, respektive jeho odlišnost od Slovenska., The reviewer presents this complexly conceived monograph about the ways of spending one’s free time in post-Stalinist Czech society, which follows on from the same authors’ two-volume Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 (A guide to cultural events and lifestyle in the Bohemian Lands, 1948-67; Prague: Academia, 2011), and he discusses some of the general conclusions of the publication. The growth of leisure possibilities in Czech society in the second half of the 1950s is explained by the authors, Knapík and Franc, as the result of the modernization efforts of the Communist leadership and also of the modernizing trend in Europe. According to the reviewer, however, their claim that this more or less general trend of civilization helped to alienate the public from the political leadership of the country is contradicted by the abundant empirical material they themselves present. That material, instead, provides evidence that many social organizations and institutions of the arts and education participated in the ideologization of leisure. With their analyses, the authors, according to the reviewer, also partly cast into doubt their own subsequent argument about the supervisory and educational nature of post-Stalinist Socialism. The authors then come up with ambiguous answers to their central question of the effectiveness of the rulers’ efforts to influence private life in Czechoslovakia. The reviewer also thinks that the authors should have explained the unusual time span of their work and why they have restricted themselves geographically to the Bohemian Lands; he claims that they should have stated how the Bohemian Lands were in this respect different from Slovakia., [autor recenze] Zdeněk Nebřenský., and Obsahuje bibliografii
Autor rekapituluje životní a profesní dráhu docentky Lenky Kalinové, která byla dlouhou dobu přední odbornicí na sociální dějiny Československa, zejména jeho poválečného období. V šedesátých letech vytvořila a vedla výzkumný tým pro analýzu vývoje sociální struktury československé společnosti od roku 1918. V roce 1970 byla propuštěna ze zaměstnání, v dalších letech však spolupracovala s odbornými institucemi v Československu a Maďarsku a postupně také v obou zemích intenzivně publikovala. Nové možnosti se jí otevřely od počátku devadesátých let, kdy začala úzce spolupracovat s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a jako výsledek své mnohaleté teoretické práce vydala dvě syntetické monografie, v nichž na bohatém faktografickém materiálu postihla základní trendy sociálně-politického vývoje české společnosti v letech 1945 až 1993., The author sums up the life and career of Lenka Kalinová (1924-2014), who was for a long time a leading authority on the social history of Czechoslovakia, particularly of the years after the Second World War. In the 1960s she established and led a team of scholars to analyse the social structure of Czechoslovakia as it had developed from 1918 onward. In 1970 she lost her job, but in the following years worked with specialized institutions in Czechoslovakia and Hungary, and eventually also published intensively in both countries. New opportunities opened up for her in the early 1990s, when she began to work closely with the Institute of Contemporary History, part of the Czech Academy of Sciences. In consequence of her years of work in the field of theory, she published two syntheses in which she made good use of a great deal of facts in order to identify and explain basic trends in Czech society and politics from 1945 to 1993., Václav Průcha., and Obsahuje bibliografii