Jedním z nejvýznamnějších a v normativní literatuře doby Válčících států nejčastěji se vyskytujících pojmů je slovo yì [najs]. V korpusu textů obsažených v databázi Thesaurus Linguae Sericae najdeme přes 1200 výskytů: z celkového počtu 1298 výskytů znaku je nutno odečíst některé případy, kdy je jím zapisováno jiné slovo, jako např. yí, vzezření, vnější dojem" (dnes standardně ?), a naopak přidat několik případů z Lúnyu, které v systému nejsou datovárny, a je nutno je tedy proheldávat zvlášť. S ohledem na tuto frekvenci i prominenci se jeví sporná tradiční praxe jeho překladu do češtiny jako opravdu závažný problém. Je totiž zvykem jej vcelku mechanicky převádět jako spravedlivý či spravedlivost. Dokonce i podle zastarávajícího Slovníku spisovného jazyka českého se přitom významvé spektrum slova spravedlivý soustředí kolem představy spravedlnosti. Význam ,jaký má být, vyhovující (zpráv. jakostí, váhou ap.); náležitý, patřičný" je hodnocen jako poněkud zastaralý a z příkladů je zjevné, že přežívá jen v hrstce ustálených spojení. Potíž spočívá v tom, že čínské yì nemá se spravedlivostí, resp. spravedlností téměř nic společného. Jeho skutečným významům bych se proto rád věnoval v tomto článku, v němž zároveň navrhuji definitivní opuštění tradičního překladového ekvivalentu a jeho nahrazení jiným, i kdyby neměl být jednoslovný., The present study aims to provide an exploration and nuanced description of the semantic structural of the lexical unit yì, which has been traditionally translated as "righteousness" but also by many other more adequate terms. A good understanding of the meanings of the word is not only especially important because of its crucial significance for ancient Chinese ideology and philosophy, but also because it tends to be mistranslated or at least tranlated in a misleading way, for example as "justice". Although the paleographic and etymological aspects are also discussed, the argument is primarily based on a scrutiny of practically all occurrences of the word, in the pre-imperial transmitted texts, as recorded in the Thesaurus Linguae Sericae (more than 1,200 cases), with an emphasis on systemic relationships, such as synonymy, antonymy or parallelism. The particular meanings arrived at as a result of the application of this method are presented, along with examples and more appropriate Czech translations of the term., Lukáš Zádrapa., and Obsahuje bibliografii
Autor se v této práci zaměřuje na vztahy komunistického režimu v Československu a katolické církve z poněkud neobvyklého úhlu jejich vzájemné spolupráce. Sleduje snahy komunistické strany o získání katolických kněží pro své záměry a o ovládnutí katolické církve prostřednictvím konformních struktur v jejím rámci, přičemž zpracovává historii „kolaborantských“ církevních sdružení, rozebírá instituci církevních tajemníků a mapuje pokusy o získání spolupracovníků Státní bezpečnost v řadách kněží v prvním dvacetiletí komunistické vlády. Recenzent pouze lituje, že se autor nezabývá předpoklady spolupráce s komunisty i na straně katolické církve, neboť nešlo zdaleka jen o jednostranný a násilný proces. and [autor recenze] Jakub Štofaník.
The study deals with the fates of monastery of Nepomuk (Pomuk) in exile in the time of Hussite wars. The core is compresed of an analysis of newly found sources, particularly the accounts of the court of the Ebrach Abbey in Nuremburg. Here, the exiles had part of their financial reserves deposited, acquired from the sale and pledge of valuables and books of their cloister. On blank folios of the accounts, there are drafts of letters by the administrator of the court, Hermann of Kottenheim, for the Nepomuk exiles. The mentioned sources deliver a detailed testimony on the as yet unknown place of their residence, the composition, functioning, and financing of the Nepomuk exile monastery. It was also possible to correct the idea that the Nepomuk monks set out for their maternal abbey of Ebrach immediately after the Hussite wars broke out. The core of the monastery resided at the economic court in Weinzierl bei Krems and was finally disbanded only after 1430 when the exiles ran out of finances., Ondřej Vodička., and Obsahuje literaturu a odkazy pod čarou
During the reign of the empress Maria Theresa and in particular of her successor Joseph II, the Habsburg monarchy went through substantial changes. The state took control of parts of public life which had until then been independent. Besides arts, which started to be controlled through the state academy, architecture became the centre of attention. Architecture regulated by state was supposed to observe the so called architectura civilis (Bürgerliche Baukunst) the principles of which had been formulated by German and Austrian theoreticians and mathematicians in the second half of the 18 century. The main features typical for the architectura civilis were simplicity, practicality and economy, which suited the enlightened state. Architects and engineers with profound theoretical knowledge who were able to respond to a wide spectrum of assignments became important for the intentions of the state. Designers who did not make part of the guild structure and who had such wide competences that they could design architecture normally designed by engineers - fortifications, roads, and bridges were considered as ideal. This study focuses on the professional bibliography of two significant engineers working in the service of the estates and the state in Moravia at the last years of 18 century Johann Anton Krzoupal von Grünnenberg, and first Director of the Provincial Building Directorates in Brno Karl Jacobi von Eckholm., Michal Konečný., and Obsahuje bibliografické odkazy
Křesťanova biografie Zdeňka Nejedlého podle autorky provokuje k některým podstatným otázkám, které česká historiografie dosud nedokázala náležitě zpracovat. Nápadný je tu především rozpor mezi slabým reálným vlivem Nejedlého na veřejné dění, jak je s narůstající intenzitou sugerován Křesťanovým výkladem, a jeho obrazem v současné české společnosti, jenž díky rámcům kolektivní paměti přetrval všechny historické zlomy a v němž Zdeněk Nejedlý nabyl podoby jakéhosi „démona“ československé vědy a kultury v poválečném období. V prvé řadě se do něj zapsal svým konceptem českých dějin, který se stal nadlouho součástí učebních osnov, ale i svým protežováním Bedřicha Smetany jako „nejnárodnějšího“ českého skladatele nebo řízením českého školství po únoru 1948, vnímaným jako synonymum sovětizace. Bylo to však podle Olšákové právě Nejedlého ideologické pojetí českých národních tradic, které vyvolávalo odpor odborné veřejnosti a stimulovalo kritické bádání a formulaci odlišných náhledů na minulost. Křesťanovo uchopení „druhého života“ Nejedlého pak před sociology paměti klade například otázky, zda se v postoji české společnosti k jeho osobě promítala touha po kontinuitě předválečného a poválečného Československa anebo zda byl jeho výlučný kolektivní obraz odvozován spíše od prvorepublikového uctívání „tatíčka Masaryka“ či od „kultu osobnosti“ sovětského vůdce Stalina. Autorka konstatuje, že co do zpracování a koncepce textu ční Křesťanova biografie vysoko nad obvyklou českou historickou produkci, na závěr ale zpochybňuje Křesťanovu charakteristiku Nejedlého jako politika a vědce „v osamění“., Křesťan’s biography of Zdeněk Nejedlý raises some fundamental questions, according to Olšáková, which Czech historians have not yet been able to deal with properly. Particularly striking is the contradiction between Nejedlý’s actually weak influence on public events, as is increasingly suggested by Křesťan’s interpretation, and his image in contemporary Czech society, which, because of the frameworks of collective memory, has outlasted all the historical watersheds, and Nejedlý has come to look like a ‘demon’ of the arts and sciences in Czechoslovakia in the post-war period. First and foremost, he left his mark in this period by his conception of Czech history, which for a long time became part of school curricula, but also with his promoting Bedřich Smetana as the ‘most national’ of Czech composers, or his running the Czech school system after the Communist takeover in February 1948, which was perceived as synonymous with Sovietization. But it was, according to Olšáková, Nejedlý’s ideological conception of Czech national traditions which provoked the resistance of specialists and stimulated critical research and the formulation of different views of the past. For sociologists of memory, Křesťan’s understanding of the ‘second life’ of Nejedlý then raises questions, such as whether in Czech society’s attitude to the man a desire for the continuity of Czechoslovakia before and after the Second World War is not projected, or whether his exclusively collective image was not derived from the First Republic’s reverence for ‘Daddy Masaryk’ or from the ‘cult of the personality’ of the Soviet leader Stalin. Olšáková states that in terms of treatment and conception Křesťan’s biography is far superior to the usual Czech histories, but she ultimately has doubts about Křesťan’s assessment of Nejedlý as a politician and scholar ‘all alone., [autor recenze] Doubravka Olšáková., Obsahuje bibliografii, and Tři hlasy k jedné knize
7. Band, 1334-1349, herausgegeben von P. Ritter v. Chlumecky, und redigirt von Joseph Chytil., KČSN., Obsahuje bibliografické odkazy., and Část. německý text