Diogenés s pláštěm omotaným okolo spodní poloviny těla sedí pohodlně opřen na kameni pod stromem, pravou nohu přehozenou přes levou a ruce založené přes prsa, nedívá se na Alexandra, ale na zem (na jeho stín ?). Před ním stojí rozkročený Alexandr v antické zbroji (korintská přilba s chocholem, plášť upevněný na levém rameni), v pravé ruce před sebou drží kopí. Velké stromy napravo a nalevo, v pozadí Alexandrovi vojáci, za nimi stromy., Bažant 2006#., and Podle anekdoty známé z Plútarcha, vojevůdce za svého pobytu v Korintu doufal, že mu přijde vzdát čest i slavný filosof Diogenés. Když nepřicházel, Alexandr se za ním vypravil sám. Diogenés však zůstal sedět a když se Alexandr zeptal, co pro něj může jako pán světa udělat, řekl, aby ustoupil ze slunce. Zatímco první výjev Alexandra oslavuje v roli rozhodného vládce, druhý a třetí jej představují jako mudrce a filosofa. V šestnáctém století bylo všeobecně známo, že když vojevůdce od Diogena odcházel, prohlásil: "Kdybych nebyl Alexandrem, byl bych Diogenem."
Monumentální nástropní freska. Alegorie, antické starořecké epochy, představované vládci, filosofy a učenci této doby. Figurální scéna v krajině, nad postavami fragment antické architektury, oblouk a sokl se sochou sfingy. Postavy zleva doprava: Bucefalus a Alexandr Veliký, Aristoteles, Krates, Demokritos, Diogenes, Fainias, Sokratés a Xantipa, Kleobúlos s dcerou, Platón, Pythagorás, Solón z Athén, Lykurg, Archimédés, Anaxagorás, Apellés, Thálés, Apellés, Aeskulap, Hippokratés, Galén.