Studie pojednává o působení organického chemika B. Raýmana v přední české vědecké instituci České akademii věd a umění (ČAVU). Raýman se stal členem II. třídy ČAVU v říjnu 1890, téhož roku byl zvolen i tajemníkem této třídy a zůstal jím až do roku 1899, kdy se stal generálním sekretářem ČAVU. Funkci generálního sekretáře ČAVU vykonával až do své smrti v rovce 1910. Díky rozsáhlé vědecko-organizační činnosti patřil mezi nejvýznamnější představitele ČAVU. Svým působením přispěl k institucionalizaci české vědy a jejímu začlenění do mezinárodního kontextu. Součástí studie je ediční příloha, která obsahuje 13 vybraných dopisů B. Raýmana prezidentovi ČAVU Josefu Hlávkovi z let 1891-1907. Originály této korespondence jsou uloženy v osobním fondu J. Hlávky v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze., This study looks into the activities of the organic chemist B. Raýman in the leading Czech research institute, the Czech Academy of Sciences and Arts (CASA). Raýman became a member of the CASA Second Class in October 1890. That same year he was elected Secretary of this class, remaining in that position until 1899, when he became CASA General Secretary. He performed this function up until his death in 1910. Thanks to his extensive scientific and organizational activities he was one of the most prominent CASA representatives. His activities helped to lay the institutional foundations for Czech science and its incorporation within the international context. The study includes a supplement containing thirteen selected letters from B. Raýman to CASA President Josef Hlávka from 1891 to 1907.The original correspondence is housed in the personal papers of Josef Hlávka at the Museum of Czech Literature Literary Archive in Prague.(Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Bohuslav Raýman (1852-1910) je považován za zakladatele české organické chemie. Vedle vlastní významné práce ve svém oboru a na poli organizace české vědy proslul zejména jako vysokoškolský pedagog. Studie je věnována jeho profesorskému působení na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Raýman vystudoval v letech 1872-1875 chemický odbor české Vysoké školy technické v Praze, v letech 1874-1878 absolvoval studijní pobyt v Bonnu a v Paříži. Od roku 1878 byl docentem české techniky v Praze. V roce 1886 se na filozofické fakultě české univerzity (v roce 1882 se dosud jednotná pražská univerzity rozdělila na českou a německou) podrobil rigoróznímu řízení a získal titul doktora filozofie. Bezprostředně po získání doktorské hodnosti požádal profesorský sbor Filozofické fakulty o udělení docentury. Tu získal v roce 1887. V roce 1890 se stal mimořádným a v roce 1897 řádným profesorem organické chemie. Na Filozofické fakultě vedl přednáky a cvičení zejména z organické chemie, podílel se však i na výuce chemie anorganické a vedl rovněž výuku pro budoucí farmaceuty. Až do roku 1905 souběžně pedagogicky působil i na české Vysoké škole technické. Raýman byl v akademickém roce 1902/1903 zvolen děkanem Filozofické fakulty a v následujícím roce zastával funkci proděkana. V době, kdy stál v čele fakulty, se významně zasloužil o výstavbu budov pro přírodovědecké obory fakulty, které byly vybudovány na pražském Albertově. Jednou z nich byla samostatná budova Chemického ústavu s oddělením organické chemie, v jeho čele stál Raýman až do své smrti. Během svého působení na pražské univerzitě Raýman vychoval stovky budoucích středoškolských učitelů, praktických chemiků a lékárníků. Ve studii jsou statisticky a typově analyzovány příklady těch, kteří se podrobili vědecké přípravě a dosáhli vědecké hodnosti. Řada z nich se věnovala učitelskému působení na českých vysokých a středních školách, další uplatnili získané zkušenosti v chemickém průmyslu i lékárnické praxi. Nejtalentovanější Raýmanovi žáci se stali asistenty v Chemickém ústavu Filozofické fakulty v Praze a později se habilitovali a získali profesury (Jiří Baborovský, František Plzák, Bohumil Kužma)., Raýman is considered to be the founding father of Czech organic chemistry. In addition to his own important work within his field and in the organization of Czech science he also found particular celebrity as a university teacher. This study focuses on his activities as a professor at the Czech Charles-Ferdinand University Faculty of Arts in Prague. From 1872 to 1875 Raýman read chemistry at the Czech Technical Institute in Prague and from 1874 to 1878 he went on study trips to Bonn and Paris. From 1878 he was an associate professor at the Czech Technical College in Prague. In 1886 he sat his viva voce examination at the Czech University Faculty of Arts (the previously undivided Prague University had divided into Czech and German Universities in 1882) and acquired the title of Doctor of Philosophy. As soon as he obtained his doctorate he applied to the faculty for a senior lectureship, which was awarded to him in 1887. In 1890 he became an associate professor and in 1897 a full professor of organic chemistry. At the Faculty of Arts he gave lectures and tutorials particularly in organic chemistry, though he was also involved in the tuition of inorganic chemistry and he offered tuition for future pharmacists. Until 1905 he concurrently taught at the Czech Technical College. In the 1902/1903 academic year Raýman was Dean at the Faculty of Arts and in the following year he held office as Vice-Dean. During the time that he headed the faculty he earned particular credit for the construction of Natural Science Department premises at Albertov in Prague. These included a separate building for the Chemistry Institute and the Organic Chemistry Department, which Raýman headed until his death. While working at Prague University, Raýman trained hundreds of future secondary school teachers, practical chemists and pharmacists. The study statistically and typologically analyses examples of those who underwent his scientific training and obtained an academic degree. Many of them became involved in teaching activity in Czech secondary schools and institutes of higher education, while others made use of the experience they had gained in the chemicals industry or in medical practice. Raýman's most talented pupils became assistants at the Faculty of Arts Chemistry Institute in Prague and later took a higher doctorate and obtained a professorship (e.g. Jiří Baborovský, František Plzák and Bohumil Kuma). (Translated by Melvyn Clarke.), and Překlad resumé: Melvyn Clarke
Raýmanův fond v LA PNP obsahuje korespondenci, jejíž studium obohatilo naše znalosti o neznámé skutečnosti týkající se nejen života a díla českého chemika Bohuslava Raýmana, ale také dějin vědy v českých zemích a v Evropě a českých kulturních dějin. Dopisy obsažené v pozůstalosti svědčí o Raýmanových bohatých mezinárodních kontaktech se špičkovými evropskými vědci i o jeho spjatosti s českým kulturním prostředím. Z pozoruhodných zahraničních písemností upozorňuje práce mj. na dopisy německých chemiků F. A. Kekulé a E. Fischera, francouzských chemiků Ch. Friedela a Ch. A. Wurtze a podrobně se zabývá korespondencí s indickým chemikem Aghornathem Chattopadhyaya, která přinesla zcela nové poznatky k dějinám česko-indických vědeckých a kulturních styků. Pozornost je věnována i dopisům českých spisovatelů J. Vrchlického a K. Světlé, které svědčí o provázanosti vztahů mezi českými vědci a umělci. Písemnosti uchovávané ve fondu B. Raýmana nám představují tohoto chemika jako osobnost na svou dobu bezpochyby výjimečnou, vědce, který aktivně pěstoval mezinárodní svazky bez ohledu na politické a nacionalistické tlaky, i vlastence, který své vlastenectví projevoval snahou zasadit českou vědu a kulturu do mezinárodního kontextu., The papers of the Czech chemist Bohuslav Raýman in the Literary Archive of the Museum of Czech Literature contain correspondence whose investigation has enriched our knowledge by new facts related to the life and work of Raýman as well as history of science in the Czech Lands and the Czech cultural history. The letters in Raýman´s heritage indicate his rich international contacts with top-notch European and non-European scholars as well as his close relation to the Czech cultural environment. Among the noteworthy documents of non-Czech origin, the paper calls attention especially to the letters of the German chemists F. A. Kekulé and E. Fischer and the French chemists C. Friedel and C. Wurtz and elaborates in detail the correspondence with the Indian chemist Aghornath Chattopadhyaya, which offering entirely new knowledge, related to the history of Czech-Indian scientifi c and cultural contacts. Attention is also paid to the letters of the Czech writers J. Vrchlický and K. Světlá, which indicate strong links between the Czech scientists and artists. The documents kept in Raýman´s papers present him as an extraordinary personality of his time, scholar who actively nurtured international ties notwithstanding of some political and nationalistic pressures, and at the same time a patriot who expressed his patriotism in terms of efforts to incorporascience and culture in the international context. (Translated by Soňa Štrbáňová.), and Překlad resumé: Soňa Štrbáňová