Po druhé světové válce zintenzívnělo úsilí o založení akademické instituce věnující se výzkumu v oblasti fonetiky a ortoepiky. Výsledkem byl Fonetický kabinet, zřízený v roce 1953 jako autonomní pracoviště při Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Na konci šedesátých let byl plně organizačně začleněn mezi ostatní oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV pod názvem fonetická laboratoř. Kabinet resp. laboratoř navazoval na činnost komisí III. třídy České akademie věd a umění, které se buď zcela (Ortoepická komise, Fonetická komise) nebo částečně (Fonografická komise) zabývaly jazykovědou. Hlavní přínos těchto třech komisí (nejen pro českou jazykovědnou bohemistiku) spočívá ve vytvoření unikátního fonografického archivu, dokumentujícího dobový jazyk v různých vrstvách, a také v rozpracování hlavních teoretických principů v jazykovědě., Efforts were taken as early as just after the end of World War Two to establish an academic institution which would carry out research in phonetics and orthoepy. As a result, the Cabinet of Phonetics was established in 1953 as an autonomous section under the Ustav pro jazyk cesky (Institute for the Czech Language) of the Czechoslovak Academy of Sciences. During a reshuffle at the end of the 1960’s it became an ordinary department as part of the Institute for the Czech Language as a Phonetic Laboratory. The Cabinet, or Laboratory, followed up on the work of three ''Class III.'' CAVU committees which either wholly (Committee for Orthoepy, Committee for Phonetics) or in part (Committee for Phonography) dealt with linguistics. The key importance of these committees, not only for Czech Bohemistics, lies in amassing a unique phonographic archive documenting the contemporary national language in its various layers, and also in elaborating major theoretical principles in linguistics. (Translated by Hynek Zlatník), and Překlad resumé: Hynek Zlatník